čtvrtek 25. června 2009

Tréninkově na Škrovádě

Dnes se počasí konečně lehce umoudřilo, neváhal jsem proto a vyrazil lézt. Přemýšlel jsem, co by mohlo být suché, a Škrovád tak byl jasnou volbou, i když už tady mám skoro všechno přelezené.

Chtěl jsem si zkusit projekt (viz. článek níže), ale ten byl mokrý, tak jsem tréninkově opakoval starší věci a vylezl jednu novou variantu.

Když přijíždím ke skalám, je krásně slunečno, tak jdu na to. No jo, jenže zjišťuji, že jsem si, já blbec, vzal dvě levé lezečky, takže se lezlo podstatně hůř. Ale dalo se.

Během hodiny opakuji bouldry - Moucha Tse - Tse 7A+ 2p., Moucha 2v1 7A+ 1p., Na Medvěda 7A 1p., Pochod Římanů 7A 2p., Pochod Římanů Direkt 7A+ 3p., Kazatel 7B 3p., Číňanka 7B+ 5p. Plus hodinu zkouším a nakonec dávám Mouchu na Zdi direct low 7C. Leze se jako Moucha na Zdi, ale z velkých děr se nejde nahoru, ale doprava. Je to jakoby Moucha 2v1 naopak. Rozhodně pěkná silovka na trénink, ale do průvodce asi zbytečný bouldr.

Ze skal mě vyhání blížící se bouřka, a tak, s pěkně prolezenými prsty, spokojeně odjíždím domů.

After a change in weather Martin took the opportunity to go climbing. As his destination he chose Škrovád for it was dry.

At first he wanted to try his project (see one of his earlier articles) but when he found out that the stone was wet, he decided to do some older stuff to keep fit and he climbed a new variety as well.

During this session he climbed the following boulders: Moucha Tse - Tse 7A+ 2p., Moucha 2v1 7A+ 1p., Na Medvěda 7A 1p., Pochod Římanů 7A 2p., Pochod Římanů Direkt 7A+ 3p., Kazatel 7B 3p., Číňanka 7B+ 5p. Also, after about an hour of attempts, he succeeded in climbing Moucha na Zdi direct low 7C which he refers to as a nice boulder for training but probably not significant enough to be included in a guide. Martin’s session was then ended by coming storm.

úterý 23. června 2009

Mallorca

Již pár let jsem uchvácený Deep Water Soloingem - Lezením nad vodou. Nejvíce mě ale zaujal film King Lines, kde Chris Sharma leze úžasnou linii Es Pontas, kterou ohodnotil jako 9b. Já jsem si tuto odnož klasického skalního lezení poprvé vyzkoušel před dvěma lety ve Francii v oblasti Ardéche a moc mě to bavilo. Od té doby jsem vždycky přemýšlel, jaké by bylo zkusit si nějakou těžkou cestu nad vodou, ve které se musí pořádně zabrat až na hranici sil, není potřeba nic cvakat, táhnout se s lanem ani mít spolulezce, je to taková volnost, ale nemusíš se bát, že se zabiješ jako u klasického sólování, protože je pod tebou vždycky "měkká" voda. A právě zkusit si DWSkování jsem mohl minulý týden na východním pobřeží Mallorky.Partnerem při tomto dobrodružství mi byla má přítelkyně.

Jak letenku, tak půjčení auta i ubytování se vyplatí zamluvit co nejdříve. Třeba letenka se rok dopředu dá koupit za 3000 Kč, já ji kupoval půl roku dopředu a už jsem platil 5100 Kč. A obecně je to levnější z Vídně či Německa. Auto vyjde lehce nad 20 eur/den. Ubytování jsem sehnal asi 5 kilometrů od Es Pontas, v Hostal Olivier v Cala Figueře. Dvoulůžkový pokoj nás vyšel na 30 eur/den.

Plán výjezdu byl takový, že jeden den se poleze a jeden den se bude restovat. Ihned poté, co jsme se ubytovali, mi to nedalo a jeli jsme se podívat na dnes legendární Es Pontas. Vypadá menší něž na videu, na druhou stranu je převislejší.



Cala Barques (Cala Varquer) - Naše první zastávka. Oblast se nachází asi 6 km jižně od Porto Crista. Z internetu jsem si opsal, jak se sem dostat: „Z Porto Crista pojedete směr Porto Colom, poté, co budete míjet odbočku na Cala Romantica, bude následovat ostrá pravá a levá zatáčka a pak, jak to pujde, odbočte do leva na "Dirty road".“ Zdánlivě jednoduchý popis nás ale pořád zavádí jinam a jinam. Po asi hodinovém bloudění nakonec nacházíme tu správnou odbočku na prašnou cestu. Projíždíme okolo několika farem a najednou vidíme auta. Jedeme dál, ale zjišťujeme, že se tu nedá nikde zaparkovat, cesta se navíc zužuje, takže máme autíčko pěkně poškrábané od přiléhajících stromů a keřů.

Příchod k pláži trvá asi 15 minut. Prolezete železnými vraty a jdete z kopce dolů po výrazné cestě. Skály z pláže nejsou vidět, ale po asi 300 metrech po levém břehu narazíte na první jeskyni jménem Cova Area.



Lezení je tu velice rozmanité, od 6b po 8a+. Výška dosahuje většinou 10ti metrů, ale ani 10 metrů není výjimkou. K sestupu jeskyňkou je nejlepší využít cesty Drop Shadow Diseases 6c+, kdy dolezete na poličku, kam se dá i sednout, a navíc se hezky rozlezete. Na to jsem však přišel až později. Poprvé jsem zkoušel natraverzovat do jeskyně zleva, ale zjistil jsem, že tudy cesta nevede a mohl jsem se sušit.

V této jeskyni se mi podařilo přelézt cesty Leistenmatz 8a(+) OS, Granaten-Einstiez 7b+ OS, Klem's Erection 7b+ OS a mnoho lehčích. Zkoušel jsem i vlastní projekt, ale nedaří se. Leze se většinou po dírkách, dírách a hadech. Dopad je dobrý, žádné kamení ani divoká voda, takže není potřeba spolulezce, ale někdo vás hlídat musí, (to vždycky!) , přece jen, pád z 10 metrů na záda nemusí být příjemný... A začátky cest jsou často lehce vlhké.









Dalšími sektory v Cala Barques jsou Meterosexual area a Snatch area. Nacházejí se asi půl kilometru od Cova area a příležitosti ke sportovnímu lezení máte do stupně obtížnosti 8b. Jeskyně jsou opět vysoké okolo 10 metrů a většina toho těžkého je na začátku, takže si tady zalezou i strašpytlíci. Do obou jeskyní se dá slézt lehce. Bohužel je zde skála často mokrá. Přesto se mi podařilo přelézt klasiku Snatch 8b (podle mě 8a+) na OS - krásné lezení po lištách v převisu. Zkoušel jsem ještě cestu Bandito 7c+ a krásnou linii Strangers In Paradise za 7b+, ale ty už byly mokré takže jsem vždy po dvou metrech spadl. Vylezl jsem i několik šestek.



Es Pontas se nachází u městeška Cala Santanyí, kde vás turistické značky navedou přímo k oblouku. Domov jednoho ze tří 9-béček na světě, shodou okolností všech od Chrise Sharmy.

Jistě všichni znáte film King Lines, kde Chris leze cestu se stejným názvem, jako má tento skalní masív. Když na videu vidím ten skok, tak mi vždy běhá mráz po zádech. Motivovaný filmem si chci aspoň jednou cestu zkusit, zkusit dolézt co nejdál, i když je mi jasné, že nemám sebemenší šanci na úspěch.

K vyzkoušení této cesty se vyplatí půjčit si loďku či jiný vodní dopravní prostředek, protože jinak tam musíte doplavat. Beru si tedy lezečky a maglajzák do jedné ruky a pomocí druhé plavu ke skále. Chvíli čekám, než uschnu, a jdu na to. Mezitím se vytvoří malá skupinka německy mluvících diváků na protější vyhlídce. Zkouším nalézt do Es Pontas aniž bych si zamokřil lezečky. Zvládám prvních pár kroků, ale vždy slézám, protože mě to nepouští dál. Možná, že se nastupovalo víc vlevo, ale na to by už byla potřeba loďka. Zkouším teda nějak oblézt začátek a nalézt do cesty zprava. To se mi také nedaří, a tak svůj boj dobrovolně vzdávám pádem do vody.






Nakonec si tedy alespoň vylézám na oblouk nějakou šestkou a cítím se nádherně. Všude okolo mě jsou jen skály a moře. Přesně na tomhle místě se radoval Sharmič po přelezení Es Pontas. Pěkná tečka za mým výletem DWS.



Asi nejznámější oblastí, kterou jsem bohužel nenavštívil, protože je zde potřeba spolulezce, je Cova del Diablo u Porto Crista. Nachází se zde legendární „Loskotům“ - Loskot and Two Smoking Barrels za 8a+, kde je asi v sedmi metrech boulder za V10. Nachází se tu ještě plno cest od čtyřek po 8a+.

Závěrem - Rozhodně doporučuji zajet si na Mallorku. Je tady i plno jiných oblastí pro lezení s lanem a snad i nějaký ten bouldering.

Když polezete DWSka, tak opatrně a nejlépe s někým v páru či skupince. Často se hodí nějaká loďka, protože se nastupuje "z moře". Na netu se dá koupit nejnovější průvodčík, cca za 20 eur. Ideální období na lezení je asi březen-duben a pak říjen-listopad. Všechno je levnější, není takové vedro a skály nejsou tak často "mokré". Rest daye se dají trávit na plážích, kterých je na východě ostrova požehnaně (S´amarador je zařazena mezi deset nejhezčích na světě ). Také je tu pár aquaparků nebo můžete zhlédnout show s delfíny.

Doufám, že se sem ještě někdy podívám, protože je to zase trošku něco jiného než lézt jen s lanem nebo bouldrovat.

Teď hurá na Bor a na projekty:)


Inspired and motivated by the film King Lines Martin made a trip to Mallorca with his girlfriend. He was in particular interested in deep water soloing. Their first stop was Cala Barques where he climbed the routes Drop Shadow Diseases 6c+ , Leistenmatz 8a(+) OS, Granaten-Einstiez 7b+ OS, Klem's Erection 7b+ OS in Cova Area cave.

In other sectors of Cala Barques, Snatch Area and Meterosexual Area Martin despite the rock being wet climbed Snatch 8b on sight. Next point on his trip is Es Pontas but he didn’t manage to climb the line and in the end he gives it up. At last he climbs the arch using another route, which is his last achievement during this trip.

pondělí 22. června 2009

Lubná + Škrovád

Tak jsem zase doma a hned jsme se Štěpánem neváhali a jeli lézt. Na programu nebylo nic jiného než Bor, ale počasí nám zhatilo plány, a tak jsme vyrazili jenom na Lubnou a posléze na Škrovád.

Lubná - Tady čeká jeden megatěžký projekt. Nejprve se rozlézáme v něčem lehčím a pak se zavěšuji do projektu. Podaří se mi aspoň odlepit zadek a tak se od minula trošku zlepšit. To je ale všechno.



Pak začíná pršet, tak přejíždíme obhlédnout kamen nedaleko. Ten je ale už totálně „protečenej“, a tak jedeme směr Škrovád. Po cestě (v okolí Toulovcových Maštalí) se zastavujeme omrknout pár kamenů co nás trknou do oka. Materiál je ale špatný, takže nemá cenu se o něco pokoušet a pokračujeme.

Na Škrovádě si opakuji něco lehčího a zkouším těžký projekt po mini lištách v skoro už položeným. Jenže stále prší, a tak z toho rychle utíkám. Nakonec si ještě spravuji chuť v cestách Desáté Přikázání IXa OS a Kollerovka VIIIb OS.





Pracuji na článku z Mallorky, zítra by tu měl být...


Due to the weather Martin and his brother Štěpán went to Lubná and Škrovád instead of to Bor. In Lubná Martin has a project which he himself calls mega-difficult. Although he made a certain progress, the project still remained unfinished.

Then it started raining so they went to have a look at a nearby boulder. It was wet... so they turned their attention to Škrovád and on their way they checked some other interesting stones, which were, however, wet as well.

At Škrovád Martin tried to climb a difficult project but it started raining again, so he stopped. At the end he climbed "Desáté Přikázání IXa OS" a "Kollerovka VIIIb OS".

pondělí 8. června 2009

Mokrý Bor :(

Opět jsem se vydal na Bor... Tentokrát sám. První zastávku dělám u staronového boulderu Nesnesitelného Mravkolva, je to lehce mokré, ale dá se. Takže zkouším a po pár pokusech dávám. Pak se jdu podívat na H2O, ale je to mokré, pokračuju dál do kopce čistit. Jenže skoro všechno je mokré a čistit se moc nedá. Nakonec alespoň čistím a suším krásnou převislou hranu a po několika pokusech ji dávám. Poklad Nibelungů 7B+.




Pak jdu omrknout Barandov, chvilku trápím projekt, ale nic. Jdu se podívat na Ďáblovo Zlo SD 7B+ a za povzbuzování mírného deště se po chvíli objevuji na vrcholu. 7B+ asi sedí.

Koukám po okolních kamenech, co a jak, a nakonec se rozhodnu očistit Obchoďák (pojmenováno na počest velké K ;). Udělal jsem dvě lajny, pravá hrana Hurá na nákupy 6B a vlevo přes díru a malou pusinku - Bez peněz do obchodu nelez 6C+.



Pak se jdu podívat úplně na druhou stranu kopce. Po cestě ještě dělám jedno 6C+ na neznámý kámen.(ale vede tam Lump apod.) A pokračuju vstříc turistice. Potkávám plno kamenů, ale všechny jsou takové... no, nic moc.

Nakonec jsem se ještě zastavil u kamene vyhlédnutého z dřívějška, Šmoulov. Tady jsem měl vyhlédnuté tak 7C, ale potom, co se do toho navěšuju, klasa prudce klesá. Nakonec 7A+ - TaŤka Šmoula. Ještě čistím pár lehkých věcí a spokojeně jdu k autu.

A teď hurá na Malorku a DWS-KA:))

neděle 7. června 2009

MS Žilina

Mistrovství Slovenska v boulderingu proběhlo v Žilině pod otevřeným nebem. Tentokrát na nás nečekala věž, ale pět profilů (většinou kolmých nebo lehce převislých) vedle sebe, což ocenili především diváci. Sešlo se dohromady 58 závodníků, z toho 45 mužů a 13 žen ze Slovenska, Polska a České republiky.

Kvalifikace probíhaly zábavných způsobem, obdobným jako na Mejcupu, a to tak, že závodníci byli rozděleni do dvou skupin a na přelezení 5ti kvalifikačních boulderů měla každá skupina 2 hodiny. Bouldry byly relativně lehké, a tak každé zaváhání hodně bolelo. Mně se podařilo topnout všechno na první pokus, a tak jsem postupoval z 1.místa do večerního finále.




Finále se lezlo až v pozdních hodinách. Holky začínaly v devět a bouldry měly dost těžké. S výrazným odstupem před ostatními vyhrála Zuzka Čintalová, která dala tři bouldry. Druhá skončila Lenka Mičicová a třetí Lucia Korcová.

Finále chlapů začalo okolo deváté hodiny. A už na začátku se v dálce mohutně blýskalo. Přesto se začalo lézt. Po asi 3/4 hodiny ale bouřka přišla i nad žilinské náměstí a spustil se velký liják. Přemýšlelo se co a jak. Nakonec to po půl hodině přešlo, co bylo potřeba, to se vysušilo a finále tak mohlo pokračovat.

Bouldry byly oproti holkám úplně naopak. Všechno se dalo lézt, a tak padalo hodně topů. Já jsem jednou zaváhal na druhém problému, jinak všechno na první pokus. Shodného výsledku dosáhl i Ondra Švub, ale díky tomu, že jsem měl lepší kvalifikaci, jsem vyhrál! Třetí skončil Polák Piotr Bunch.



Fotky jsou trochu mázlé, ale aspoň něco...

čtvrtek 4. června 2009

Opět na Boru :)

4.6. jsme se Štěpánem zajeli do Boru. Nejprve se jdeme podívat na šutr asi 50 metrů pod Hrubou Nekázní. Vypadá docela dobře, ale kámen se docela solí a navíc je lehce vlhký, a tak se o nic nepokoušíme a jdeme dál.

Další zastávkou je Garrone. Štěpán si opakuje něco staršího a já zkouším SD k o 50m níže Mravencům už jdou (6A). Hned na druhý pokus dávám - klasa asi 6C-C+? Poté jdeme dál, asi o 200 metrů výše k "chatce". Štěpán tady minule očistil nový kámen. Nejdřív dáváme lehčí bouldr, cca. 6B, pak zkouším projekt, ale marně (něco pro silnoprstomily :).

Další přesun je ke kamenu vedle Členovce, Átria. Tady Štěpán zkouší 7A a 7B a obě zvládá. Já už to vylezl minule, takže se šetřím na King Lines. Jedná se o prodloužení King Konga. Začíná se v Offline a jde se do King Konga. Je to takové spojení 7A+/B a 7C, takže dohromady asi 7C+? Fakt tam docela pěkně natýká a nemá cenu mockrát to zkoušet. Naštěstí po několika pádech ve skoku (které nakonec vyřeším docela lehce) vítězím.

Štěpán zkouší King Konga a jde mu to moc dobře, bohužel několikrát jen pohladí hranu, ale nikdy ji pořádně nechytne. Takže nic. Pak jdeme k Mucholapce, kde přelézáme několik bouldrů okolo 6A-7B. Moc se mi líbil Low start ke Kleopatře 7B. Je to pěkný, fintovní bouldr, kde se musí používat kolena.






Nakonec se jdeme dodělat na Zoo a Maják. Zkouším Lubovu Pijavici a dávám na OS. Jsem trochu překvapený, a tak si ještě nalézám do Madagaskaru, který také hned opouštím. Pijavice bych viděl tak na 7A+ a Madagaskar o trochu lehčí - 7A nebo A/A+.

Record of Martin Stráník’s trip to the area of Bor with his brother Štěpán. After some attempts Martin succeeds in several climbs with difficulty from 6A to 7C+. He tries to climb one of his projects but isn’t successfull because the project requires very strong fingers. Then Martin decides to cheer up a little by doing a line called „King Kong“ (or - more precisely - King Lines – 7C+) which he climbs after several falls. Štěpán tries to climb King Kong as well but doesn’t manage to do so. At the end Martin finishes his day by doing „Pijavice“ line(7A+) and Madagaskar (about 7A or A/A+).

úterý 2. června 2009

Lubná

2.6. jsem se zajel podívat na nedalekou Lubnou, kde na mě čekali dva projekty.

Jeden z nich mi odolával již dva výjezdy a motivace na přelez tak byla obrovská. Po asi hodinovém neúspěšném pokusování starým programem jsem našel program nový a během hodinky vylezl. Název - Razzle Dazzle a klasa 7B+/7C.







Poté jsem se přesunul na druhý projekt o 4 km dále. Jedná se o Mega projekt, kde obtíže budou sahat možná k 8B? 8B+? kdo ví. Rozhodně já jsem se v tom ani nehnul a podařilo se mi navíc urvat jeden nástupový chyt. Leze se po extra malých lištách a špatných stupech, na druhou stranu to jsou jen dva kroky.. No něco pro Ádu nebo Štefánka...