MČR v boulderingu Slaný - 2.místo

Jeden z vrcholů boulderingové CZ scény je tu. Poměrně dlouho se rozhoduji, jestli vůbec do Slaného jet, po přípravě a samotném závodu na MS cítím, že by tělo potřebovalo spíše odpočinout. V páteční kvalifikaci se necítím příliš dobře a i když jsou bouldery lehké, nelezu je s lehkostí. Dávám 6 topů na 8 pokusů a zajišťuji si 3. postupové místo do semifinále.

Kvalifikace by Petr Chodura

Druhý den v semifinále se cítím o něco lépe, dávám všechny 4 bouldery na 14 pokusů. Nejvíce mě baví brutální silová trojka, kterou dávám těsně před limitem a jako jediný s Adamem. Semifinále na pokusy vyhrává Adam, následují kluci se dvěma Topy, postupuje i brácha, takže radost.

Semifinále by Petr Chodura

Záznam ze semifinále Horosvaz

Odpoledne aktivní odpočinek s dětmi a jde se na finále. Začíná se vzpomínkou na Honzu Chválu, stále je v našich srdcích. Bouldery vypadají dobře, snad ani ne tak těžce jako spíše moderně laděné. Jedničkou proběhnu na první pokus, zabrat za lišty a pohlídat si Top. Dvojka začíná průtlakem a pak obouruční skok. V prvním pokusu skáču, padám a říkám si, že tu bych mohl padat ještě dlouho. Zkusím variantu b - jít křížem, to perfektně zafunguje a jsem v Topu. 

Finálová 2 by Lukáš Bíba

Trojka začíná koordinačním skokem, tady cítím, že mi chybí boulderingová praxe, a skáču až na třetí pokus, zbytek si pohlídám, v otočce o 180° mi v hlavě probleskne, jestli si raději nemám někde opřít nohy, ale rozhodnu se pro campus verzi a i s malou rezervou Topuji. 

Finálová 3 by Lukáš Bíba

Čtyřka je technický kolmáč, přes úvodní průtlak se dostávám, ale pod Topem dvakrát padám, smekám, tam je to peklo. 

Finálová 4 by Lukáš Bíba

Topuje jen Adam a zaslouženě vítězí, já se třemi topy beru druhé místo a třetí končí Štěpán Volf.

Stupně vítězů by Lukáš Bíba

Záznam lze zhlédnout na ČT sport s pěkným komentářem - https://www.ceskatelevize.cz/porady/10289323197-sportovni-lezeni/221473291184101-mezinarodni-mcr-v-boulderingu/

One of the crucial Czech bouldering events is finally here. I'm not sure if going to Slaný is such a good idea, for I feel that my body needs some rest after all the training and the World Championship. And I don't feel very good during the qualification on Friday: even though the boulders are quite easy, I don't climb them with much ease. I score 6 tops in 8 attempts, though, and advance to the semifinal from the third place.

Semifinal is a bit better, I send all the four boulders in 14 attempts. I really enjoy the third boulder, a brutal power climb. I send it just before the time runs out and only Adam climbs it, too. Adam wins the semifinal, the guys who scored two tops follow, and my brother advances, too, so I'm really happy.

I spend the afternoon by active rest with my children and then the final comes. We begin with a memory of Honza Chvála, he is still in our hearts. The boulders look good, they are modern but not really hard. I need just one attempt to finish the first one. The second boulder starts with a mantel and then there is a jump for both hands. First I jump and fall and I say to myself that this could take long, so I try a different approach and it works great – in the end I score a top.

Number three starts with a coordination jump, I feel I really lack practice here and it takes three attempts to jump. The rest is ok, for a moment I consider finding some support for my feet but then I decide for the campus version and get to the top like that.

The fourth boulder is a technical vertical, I get through the mantel at the beginning and then I twice fall from under the top. It's really hard in there.

Adam is the only one who gets to the top and earns his win fair and square, I end up second with my three tops and Štěpán Volf is third.

You can watch a commented recording on ČT sport - https://www.ceskatelevize.cz/porady/10289323197-sportovni-lezeni/221473291184101-mezinarodni-mcr-v-boulderingu/

Mistrovství Světa Moskva - 4.místo!!!

Sezóna snů, nechápu: dvě třetí místa na světovém poháru a teď na mistrovství světa neskutečné 4.místo!!! Ufff, to je brutál.

Příprava na MS byla dobrá, cítil jsem se ve formě, měl jsem jediný malý problém s bicákem, který v průběhu závodu řešila Nikol Chovanová z Fyziogymcooper. Kvalifikačky byly pěkné a daří se mi zalézt 13. postupové místo do semifinále. Tu vytrvalostnější cestu dávám tři chyty pod Top - tam obsazuji dělené 8. místo, v té bouldrovější mi vlivem natečení smeká noha a obsazuji dělené 18. místo, postup vyšel pěkně a nevzal mi tolik sil jako při posledním SP v Kranji. 

Kvalifikace by Jan Virt

Při prohlídce semifinále mám radost, klasicky nepříjemný začátek, ale pak pěkné lezení po lištách a stiscích, těším se. A cesta mi sedla perfektně. Dolézám až do headwallu a vlastně nejsem ani úplně na kaši, ale pár kroků pod Topem přijde najednou moc těžký krok, padám a jsem překvapený, že se dostávám do vedení. Nakonec místo přelézá pouze Hamish McArthur, stejně jako já padá Schubert a Potocar, což pro mě znamená bombastické 4. místo a finále MS! 

 

V ženách máme finálovou naději v Elišce Adamovské, zaleze krásně a padá jako spousta dalších závodnic v kroku nad hranou převisu. Drží 8. postupové místo, ale kontroverzní protest (viz FB horosvazu) francouzské reprezentace odsunuje Elišku na 9. místo a do finále posílá francouzskou závodnici, nechápu. Eliška má ale dobře našlápnuto a její čas ještě přijde!

Semifinále by Virt

Záznam IFSC

Odpoledne odpočívám a promítám si v hlavě semifinálovou cestu. To bylo fakt dobré – jak to, že tam všichni tak popadali? A vlastně jak to, že se mi letos tak daří? Zasloužím si to vůbec? Vždyť tu jsou profesionálové, já sedím 8 hodin v práci a do toho trénuji, na Hudy v Brně se dostanu 1x za týden/14dní. Kde bych byl, kdybych makal jako ostatní? A bylo by to vůbec lepší, nebo je to pro mě právě takto nejlepší? Spousta otázek, ale krásný pocit moci si vůbec takové otázky pokládat. 

 

Finále je tu a bude to velký! V izolaci panuje pohodová nálada, finálová cesta nevypadá úplně nejvíc cool, hlavně závěrečná spíše technická pasáž ve výlezu. Cestou procházím dobře, ve skoku na začátku trochu zaváhám, ale napodruhé skáču v poklidu. Dolézám do výlezu, zvednu vysoko nohu a sotva dýchám, lehký odpočinek a hrnu to po malinkých lištách k Topu, kterému v pádu mávnu a jdu k zemi. 

 

Mám velkou radost, nechal jsem tam všechno a jsem totálně vyšťavený. Koukám na výsledky a prozatím jsem na 1. místě. Hustý, to by mohlo vyjít na medaili, tajně si doufám. Vychází, ale na tu bramborovou, zbylí tři závodníci mě předlézají a na mě zbude až 4.místo, chvilku jsem trošku zklamaný, medaile, to by bylo něco, ale i 4. místo beru možná jako největší výsledek své kariéry, naprosto neskutečný. O takovém umístění jsem si nikdy ani nesnil.

Finále by Virt

Finále by Virt

Záznam IFSC

Takový výsledek je obrovskou motivací do dalšího tréninku a moc se těším na další sezónu, svěťáky v obtížnosti mě ohromně baví. Ale teď se těším na krátký odpočinek a snad i nějaké skály! Největší dík za podporu Kačce, díky které můžu trénovat, jak si usmyslím, a společně se dvěma nej klukama jsme TÝM!

Moji nej fanoušci <3

 

This looks like a season of my dreams! I don't get it: I scored two third places in the World Cup and this time I got an amazing 4th place in the World Championship. So cool!

The training was ok, I felt strong and in shape, the only tiny trouble was my biceps, but Nikol Chovanová from Fyziogymcooper was helping me during the competition. The qualifications were good, I advanced to the semifinal from the 13th place. I get to the third hold under the top of the endurance route, which earns me a shared 8th place and I slip on the boulder-like route, so I share the 18th place. It was quite ok and I dindn't get as tired as in the World Cup in Kranj.

I'm happy about the semifinal routes, the beginnings are hard, as always, but then there is a lot of climbing on ledges and grips and I'm really looking forward to this. And the route looked like it was tailored for me. I'm not really exhausted when I get to the headwall, at least I don't feel so, but few moves away from the top there is a super hard move and then I fall. It's a bit of a surprise that I'm actually first. Eventually, only Hamish McArthur gets further, Schubert and Potocar fall from the same spot as me, which means a supercool 4th place and advancing to the final of the World Championship for me!

In the womens' category we hope Eliška Adamovská will get to the final, too. She does great and falls from the move above the edge of the overhang like many other competitors. She is on an 8th place, the last one from which she could advance to the finals, but a controversial protest of the French representation team (see the Facebook of Český horolezceký svaz for more information) she is moved to the 9th place and the French representative advances instead of her. I don't get this. Eliška is in great shape, though, and her time will still come!

I take a rest in the afternoon and recall the semifinal route. How come that all the guys were falling so much? And how come I'm doing that well this year? Do I deserve it at all? There are professional climbers and I'm the one who sits eight hours at work and I only can train at the Hudy gym once in every week or two. What would it be like if I was training as hard as the others? Would it be better for me or is it the best as it is now? So many questions, but it's great to be in the situation when one can ask them.

The final has come and it's going to be huge! The overall mood in the isolation is good and relaxed and the final route, especially its final (and rather technical) part doesn't look that super hard. I'm doing well, I hesitate with the jump a little, but the second attempt is successful. I get to the finish, lift my leg and fight my way up, over small ledges and up to the top. I just wave it and fall, though. I'm really happy, I gave it all I had and I'm totally exhausted. So far I am 1st and I hope I could get a medal. In the end I'm 4th, the remaining three climbers are better. I'm a bit disappointed at first, the medal was so close, but the 4th place is great, actually. It's probably the best result of my whole climbing career – totally unbelievable. I've never dreamt of this.

Such a result is a huge motivation for training and I'm really looking forward to the next season, I really enjoy the lead climbing world cups. But now I'm really looking forward to some rest and climbing outdoors! Many thanks go to Kačka for her support. Thanks to her I can train as I wish and together with the most amazing two little boys in the world we make an amazing team!

Bourání Pomníků XIa na druhý pokus

 Včera jsme s mým lezeckým parťákem z HK vyměnili zaprášenou stěnu za čerstvý vzduch na Prachově a byli jsme nadšení. Na rozlez nalézám omylem do Miami Beach IXc, bez mága na sluníčku stékám z lištiček a říkám si, že je to sakra těžká osmička. 

Pak jdu do Bourání Pomníků XIa. Prvním nálezem upoceně krokuji a nejsem si jistý, jestli v dnešním teple přelezu úvodní bouldr v kuse, vršek už nedolézám, ten má být za osm. Vychladnu a druhým pokusem se mi daří i s lehkou převahou přejít přes úvodní boulder, hrnu to nahoru, lezu přímo a zastavuje mě až vypečený závěr, kde asi deset minut nalézám a slézám, než se překulím přes osolenou výlezovou hranu skály. Lezení zakončíme Paštovým Odkazem VIIIa a plánujeme další návštěvu, je tu krásně.

Bourání Pomníků XIa

 

Yesterday I went climbing with my climbing mate from Hradec Králové and we switched the gym for fresh air in Prachov. It was awesome. First I started climbing Miami Beach IXc by mistake and without chalk I soon went down. What a hard eight, I was telling to myself...

Then I go for Bourání Pomníků XIa. At the first attempt I just try the moves and I'm not really sure I can get over the boulder at the bottom of it in today's hot weather. And I don't try the upper part, it's supposed to be an eight. I cool down a bit and climb the boulder quite easily. And then I go on until I get to the final part. There I spend about ten minutes, it's pretty tricky, but eventually I climb over the edge and I'm done. We finish our climbing session with Paštův Odkaz VIIIa and we plan another visit, it's really cool here.

SP Kranj - 10. místo; celkově v hodnocení SP 6. místo

 Po čase stráveném v okolí jezera Lago di Garda se přesunujeme do slovinské Kranje na závěrečný díl Světového poháru v lezení na obtížnost. Těším se na legendární old school stěnu a boulderové cesty. Kvalifikace jsou hodně vytrvalostního charakteru a většinou se rozhoduje až v závěrečných krocích, daří se mi dvakrát těsně spadnout pod Topem a zajistit si tak 15. postupové místo do semifinále. 

Kvalifikace SP Kranj by Jan Virt

Odpoledne cítím, že mi kvalifikace daly hodně zabrat, a únavu pociťuji i před semifinále. V semifinále dělám na začátku cesty pár chyb, pak už lezu dobře, ale za polovinou cesty mi začíná docházet šťáva, špatně se postavím a jdu k zemi. Nejprve si myslím, že to nebyl dobrý výkon, nakonec mi to ale stačí na pěkné 10.místo a těsný nepostup do finále, které mi uniká vlivem horšího výsledku v kvalifikaci.

Semifinále by Jan Virt

Záznam IFSC ze semifinále

V celkovém hodnocení Světového poháru obsazuji skvělé 6. místo!

 

 

After some time spent near Lago di Garda we move to Slovenian Kranj for the final World Cup in lead climbing. I'm looking forward to the legendary old school gym and boulders. The qualification is a lot about endurance and often the final moves decide. Twice I fall from under the top and advance to the semifinal from the 15th place.

I feel tired in the afternoon, the qualification has taken its toll. I make several mistakes at the beginning of the semifinal route but then it gets better. But in the middle of the route I already lack energy and after one bad move I go down. First I think this was a pretty poor performance, but in the end it's enough for a nice 10th place. I do't pass to the final, but I was close – unfortunately my qualification results weren't good enough.

My total final score in this years' world Cup is an amazing 6th place!

Rockmaster Arco - 2. místo v boulderech, Duel - čtvrtfinále. Adam ženáčem.

Posledních 10 dní uteklo jako voda. První akcí byl Rockmaster v italském Arcu. Rockmaster jsem jako malý hodně vnímal, brali jsme tento závod jako ještě něco víc než mistrovství světa, hltali jsme úspěchy Mrázy a snili o účasti na závodě. Vlivem více faktorů mi přistála pozvánka do mailu a měl jsem možnost si atmosféru Rockmasteru letos vychutnat. Závod se dost změnil a tento rok bylo 8 pozvaných lezců, kteří závodili jak v KO boulderu, tak v duelu (dříve byli vždy specialisté na jednotlivé disciplíny). Den před závodem máme možnost si bouldery vyzkoušet, neznáme ale pořadí boulderů v závodu, takže zkoušíme vše naplno. Dva bouldery se mi daří vylézt, ve dvou padám pod topem. Cesta v duelu je letos težší než obvykle, cca 8a, a se svými dvěma pracovními pokusy jsem spokojený, jen cvakání presek mě trochu zlobí. 

V závodní den nejprve zafandíme Elišce Adamovské, také v její premiéře na Rockmasteru, a odpoledne závodíme my. Na každý boulder máme 3 pokusy, dva nejhorší v každém kole vypadávají. Parádně se mi daří silová jednička, kterou jako jediný s Adamem posílám do Topu. Dvojka, to je koordinační skok a pak ještě těžce do Topu. Skok jsem v pracovním dni udělal jednou z deseti pokusů a bylo mi jasné, že bude muset vše klapnout. První pokus nula, druhým skáču a zajišťuji si postup dále. Trojka je brutální kolmáč, ten nám oproti tréninku hodně ztížili, v tréninku ho téměř každý dal na první pokus, a vlastně už jen nastoupit do kolmice a udělat první krok znamená postup dále – to se mi daří a i v kolmáči se cítím celkem dobře. Do posledního boulderu nastoupím po boku Adama Ondry a Filipa Schenka, silovka s průtlakem na závěr neodolá jen Adamovi, mně i Filipovi se daří dolézt pod Top, ale díky lepším předchozím kolům obsazuji brutal 2. místo za Adamem.   

KO Boulder

KO boulder

Do duelu jdu z boulderů dost unavený, přesto v kvalifikaci obsazuji 4. místo s časem 1:27s a do čtvrtfinále jdu s boulderistou Michaelem Piccolruazem. Čtvrtfinálový duel je mezi námi hodně vyrovnaný, Michael má ale malinký náskok, v převisu trochu bojuji s cvakáním expresky a mezitím Michael dolézá k Topu a tím pro mě účast na Rockmasteru končí.

Lead Duel by Petr Chodura

Lead Duel

Po závodech razím s Adamem na jedno dopoledne do skal, jako za starých časů. Daří se mi přelézt Progetto Tribout 8b na OS a jsem blízko i k OS přelezu 8b+. 1.9. Moc příjemné dopoledne jako svatební den Adama a Ivy na krásném místě Naranch prvního září, vše nejlepší do společného života!

 

 

Svatba Adam & Iva

 

Time has been flying last ten days. The first event I went to was Rockmaster in Arco, Italy. I adored this competition, it used to be more than the World Championship for me. We were devouring Mráza's successes and dreamt about participating ourselves one day. Thanks to multiple circumstances I received an e-mail invitation so I got the opportunity to enjoy Rockmaster this year. The competition has changed quite a lot. This year 8 climbers were invited and they competed in KO boulder and in duel (unlike before when there people specializedin one of the disciplines). On the day before the competition we are allowed to check out and try the boulders. We don't know their order in the competition, though, so we give the training all we have. I finish two boulders and fall from the top of two others. The duel route is harder than the usual 8a and I'm quite satisfied with my performance, I only struggle with the quickdraws.

On the competition day we first go and cheer Eliška Adamovská and in the afternoon it's our turn. We have three attempts for each boulder and the worst two climbers are eliminated at the end of each round. I'm doing awesome with the first power boulder, Adam and me are the only ones who reach the top. The second boulder is a coordination jump and pushing hard for the top. I only managed to jump once in ten attempts when we were training, so I am well aware that I simply need to do it somehow if I want to advance. The first attempt is a failure but at the second attempt I manage to jump and get further. The third boulder is a brutal vertical, much harder compared to the training and mere starting and getting over the first move equals to advancing. I do that and I actually feel quite good at the vertical. Adam Ondra, Filip Schenk and me are the only ones who get to try the last boulder and Adam is the only one who gets over the power climb with a mantel in the finish. Filip and me both get under the top but as my results before were a bit better I score an amazing 2nd place in this discipline.

I enter the duel very tired from the boulders but I score the 4th place in the qualification (my time was 1:27s) and I advance to the quarterfinal together with Michael Piccolruaz. We are quite balanced, but Michael is a bit ahead of me, then I struggle with the quickdraws in the overhang and in the meantime Michael gets to the top and the competition is over for me.

After that I spend a day in the rocks with Adam, like in the good old times. I climb Progetto Tribout 8b OS and I'm pretty close to an OS of an 8b+. On 1.9. we attended Adama and Iva's wedding day at Naranch, best wishes for their life together!