Mladkov a Wayne Gretzky

30.5. se mi podařilo i přes velkou nepřízeň počasí, přelézt projekt (narovnání Hokejky) - Wayne Gretzky, čímž se tak klasa nejtěžší cesty na Mladkově posunula o dvě třídy výš.( z 8- na 10-)

Jedná se v podstatě o dvoukrokový boulder. Z relativně dobrých lišt nátah do tříprstový lišty na čtvrtčlánku, potom skok (nebo kdo má sílu fix) do madla a šestkou nahoru. To všechno v lehkým převisu. V klasifikaci jsme se se Štěpánem shodli na 10-. Tak uvidíme co na to ostatní.

Nakonec jsem si ještě vyhlídl další projektík. Vede přímo nad začátkem cesty Fitz - Roy. Už kdysi byl navrtán, ale někdo to vyvrtal. Takže snad to bude, co nejdřív opět navrtaný a na Mladkově bude další desítka??? Charakter je podobně jako u Gretzkyho - boulder po lištách, tentokrát jsou však lišty větší, ale oblejší a ve větším převisu. Pracovní název - Plešatá zpěvačka.

Škrovád

22.5. jsem si trošku odskočil od připravování na maturitu na nedaleký škrovád. Probouzím se v pět ráno a už nemůžu dospat. Rozhodnu se tedy v šest vykopat z postele, aspoň bude lepší tření. Dorážím v sedm. Jdu se rozlízt a hned zkouším projekt. První pokusy nevěstí nic dobrého a tak se přesunuji pod další projekt na Sarajevu. Technickou ladičku po chvíli dávám - Knedlajs 7B+. Klasifikase se bude velmi odvíjet od výšky lezce, může být 7A, ale i 8A. Pak jdu lehce prozkoumat jeden ze škrovádských sektorů, ale mohutná biota mě v tom odrazuje a tak jdu zpátky na projekt č.1. Po pár pokusech cítím výrané zleršení oproti ránu a daří se mi projekt přelézt - Kunhutina Modlitba 7C/C+.

Koncentrace!



A de se na to!

Druhé Borování

Včera jsme se vydali na Bor. Počasí zprvu nevypadalo dobře, po cestě bylo všude mokro. Ale když jsme dojeli pod kopec tak najednou sucho a po dešti ani památky. Ihned vyrážíme do kopce a naší první zastávkou je Hnízdo. Vyčistili jsme dva nové lehké bouldery + se mi podařilo přelézt asi rok starý projekt - Všechny řitě světa i ta má 7B+/C. Poté jsme ještě vyčistili nový kámen asi 20m za Hnízdem. Vznikl tak nový boulder Babolet 6C+.
Poté se přesouváme k Titanicu kde Štěpán dává Nesnesitelnou Tíži Sladkých Slibů 7B+.
Pokračujeme dál do kopce a zastavujeme se jako vždy u Laboratoře. Zkouším projekt - Panthenol. Opět se trošku zlepšuju, ale na přelez to pořád není. Štěpán dává lehce vlhkého "somálce" 7B a zkouší Se Stromem V Prdeli 7B, ale opět nula bodů. Já se ještě zavěšuju do Druhé Odmocniny za 7B a po třetí návštěvě Boru se mi podaří dát tuhle technickou a hlavně morálovou lahůdku.
Poté přichází kameramanský team od Singing Rocku a jdeme na Monstrum. Tady se mi podaří s velkým překvapením dvakrát zopakovat Zlatýho Draka, a oficiálně jsem ho tedy shodil na 8A+. Štěpán po pár pokusech dává Godzillu 7B+/C.
Nakonec se přesouváme k Barbandovu. Zkouším projekt z minula, ale nedávám. Tak zkouším SD k boulderu D.D 6C, a po asi pěti pokusech dávám, tedy D.D.T 7B. Ještě se dolézáme na Gumídku a Peklu. Lezeme Step By Sep 7A+(podle nás 6C+) a Drchačku 6C+/7A. Ještě očisťujeme nový boulder Kýl.

SP Hall

Tento víkend se konal druhý Světový pohár v rakouském Hall. Přijelo okolo 80 chlapů a 50-ti bab. Českou výpravu reprezentovala Silva Rajfová, Já, Ondra Nevělík a "nováček" v SP Áda Ondra.

Vzhledem k velkému počtu startujících se lezlo na dvě skupiny, tedy z každé skupiny postupovalo dále jen 10 lidí. Chlapy začínali, a obě skupiny měli podobný charakter bouldrů. První dva lehký. Třetí dá se. Čtvrtej unreal. A pátej dá se. Mě se podařilo dát první tři na Flash. Ve čtvrtým nula bodů a v pátým jsem byl blízko(nebo daleko?) Topu. Rozhodně tenhle výkon na semi nestačil (30.místo) a tak jsem mohl jen sledovat jak se daří ostatním. Adam lezl suveréně. Čtyři bouldry na první pokus, v jednom chvíli tápal jak správně skočit, ale nakonec taky dává.Takže postup z 6.místa. Ondru hned v prvním pokusu v prvním boulderu sundává rozhodčí za nesprávné nastoupení. Druhým pokusem Topuje. Druhý bouldr dává taky na 2.pokus. Třetí, čtvrtej nic. V pátým se mu docela dařilo, pomalu se dostával výš a výš, ale únava nakonec zvítězila a tak ondra nakonec zkončil na 68. místě. Silva lezla docela pěkně. Ale dala "jen" dva bouldery, padlo pár nadávek, nějaká ta slza a 27.místo.

V semifinále zazářil Mykhailo Shalagin, který toto kolo ovládl. Jako jediný dal 3. bouldery. Adam dal 2b na 2p a my jsme se tak mohli těšit jak mu to zaleze ve finále. V tom působil lehce nervózním dojmem (kdo by taky nebyl:), přesto se mu podařilo jeho pozici ze Semi ještě o něco vylepšit a skončil třetí. Vyhrál Kilian Fishuber a druhej skončil Ital Gabri Moroni.

U bab nastalo trošku kuriózní situace. Anna Stohr a Akito Noguchi zalezli stejně jak v semifinále tak ve finále(4t na 4p). Čekalo je tedy superfinále. Stavitelé lehce zlehčili chlapský boulder číslo dva. První přiběhla japonka, a boulder se skoro prošla. Po ní lezla Anna, která měla nezávidihodnou pozici ale místní diváci, až mi z toho lezl mráz po zádech, ji vytlačili nahoru a tak poprvé v boulderingové historii vyhráli dvě závodnice.

Další SP nás čeká za 3 týdny ve Vídni.

Mladkov

V sobotu jsem vyrazil na Mladkov. Nejprve jsem šel objevit a rozlízt se na bouldrech 200 metrů od hlavního masivu skal. Našel jsem krásnej traverz po lištách a po chvilce vylezl. Romance beze slov 7C/C+ tr. 

Pak sem si dal ještě pár lehčích místních kousků. Potěšil mě místní převis, i když nic těžkýho tady není.(max. 7A)

Pak jsem společně s Pavlem Žofkou šli nafotit Konec Světa 8B a navrtali jsme nový projekt - narovnání Hokejky 6. Pracovní název je Wayne Gretzky a bude to cca 10-. Jedná se o tří krokový boulder za mini jebku v mírném převise a pak lehkym nahoru. No uvidíme příště.

Tajná oblast

V sobotu byl na plánu Bor, ale počasí se pokazilo a tak jsem se s přítelkyní vydal objevovat novou oblast.

Jedná se o pískovec, ale není moc pevný a často se drolí. Bouldery jsou obtížností do 7A a většinou docela morálový. Dopad je převážně dobrý.

První Borování

O tomto víkendu jsme poprvé, ve složení já, brácha a Silva Rajfová, vyrazili na Bor. Podmínky byli naprosto ideální. Svítilo sluníčko, okolo 20 stupňů, ale v lese chladno a chvílemi supr tření. Do machova přijíždíme na jedenáctou hodinu, dlouho neotálíme a už se ocitáme u Titanicu. Já se rozlízám, Silva dává Fintovou hranu Flashem 7A+, a po chvíli zkoušení i Titánovýho kosmonauta 7A a štěpán zkouší svůj "projekt" Nesnesitelná tíže sladkých slibů, ale nedává. Poté se přemisťujeme o 300 metrů výše k poemexu. Všichni lezeme novinku Durex za 7A, já zkouším projekt Pantheno 8A/+?

a Štěpán se Silvou se vrhají na Se stromem v prdeli 7B+.

Štěpán má pár pěkných pokusů a v jednom padá dokonce ve výlezu, Silvě to moc nejde. Já se v projektu cejtím se v tom mnohem lépe než minulý rok, avšak mě táhne zadek pod převisem dolů a tak z malých lišt  se ne a ne dostat do dalšího chytu. Dále se přesouváme až ke kamenu Holywood ke nedaleko na nás čeká zcela nový kámen. Štěpán se prokazuje jako čestný člen hnutí Clean and Clear a čístí co může. Díky tomu vzniká plno nových boulderů obtížnosti 4-7A+  + jeden mega projekt za 8A/B??

Na hodinkách už vidíme sedmou hodinu a pro dnešek to balíme. Večer trávíme v příjemném prostředí nedaleké restaurace a jdese spát. 

Další den vstáváme v devět hodin, posnídáme a opět hurá do kopce. Opět se rozlézáme na Titanicu. Tentokrát se Štěpánem děláme lezeme nový boulder asi za 6B. Pak se přesouváme k Se stromem v prdeli, kde se opět štěpán se silvou pokouší o přelez. Naši trojici doplňuje fotograf Pavel Žofka a já mu pózuji v Druhé odmocnině 7B, King kongu 7C+ a Zlatém Draku 8B. Poté beru lano a snažím se očistit nový Highball za Holywoodem. Čistím tři směry, z nichž dva se mi podaří přelézt 6A a 6C+. Další je nad moje síli, avšak boulder nádherný, kolmý cca 7C?. Při čištění si zaskočím na Hraniční přechod pro přelez Gesera za 7C. Štěpán se Silvou přicházejí s nepořízenou a tak nakonec zkouší a přelézají pár 6A-7A .  Navečer končíme a už se těšíme jak ze sebe smyjeme tu hroznou špínu :)

i když nepadali žádný super přelezi, tak skvěle, jako vždy, strávený víkend na Boru!

Škrovád 5.4.

Den po závodech jsem s mamkou a ségrou jel "vyvětrat" na Škrovád s cílem pozkoušet dva projekty. Nejdříve jdu zkusit nově očištěný projekt na Sarajevu. Ze začátku my zdolání přijde nemožný ale po pár minutách přicházím na správný postup, několikrát dolezu do posledního kroku kde je potřeba trošku skočit, ale protože sem si nevzal bouldermatku tak mi strach odporuje s dosažením Topu. Navíc v jednom z pokusů se mi podařilo urvat miniaturní přídrž, a tak boulder opět trošku ztěžkl. Místo malé přídrže se teď bere malinkatá jednoprstová dírka. Takže opět pokouším a opět se pomalinku přibližuju k Topu a nakonec dávám. Název tedy Mrazák a klasa 7C. Možná to bude i těžší ale uvidíme. O velikonocích pojedu na projekt do Lubný z minula(7C/C+?), + Honza Chvála má připravený ještě jedno překvapení v podobě dalšího projektu cca 8A-C. A potom hurá na první Bor. Tady čeká projekt na Evoletu (7C?) a potom uvidíme, budem čistit a jako vždycky se něco vyloupne.

ČP Brno

4.4. proběhl druhý český pohár v lezení na obtížnost, tentokrát na brněnském rajčeti. Oproti minulému týdnu se počasí umoudřilo a tak vypadala i účast na tomto závodě. U holek se sjel standartní počet - 10. , a(le) u chlapů to nebylo o moc lepší a přijelo pouze 13. závodníků, avšak na druhou stranu nikdo z nich nebyl "vydlák", spíše naopak. Cesty postavili Kuba Kováčik a Peťa Solanský a podařilo se jim postavit krásný cesty. 

Kvalifikace proběhly bez větších překvapení a bezt řech závodníků sme měli možnost vidět všechny i v podvečerním finále.  Ženský měli kvalifikace asi 6B+ a 7A+,  z čehož první vylezlo 9. bab a druhou 4. U chlapů byla první tak za 7B/+ - 4. Topy a druhá za 7C - 2. Topy. Mě se podařilo vylézt obě dvě a tak jsem postoupil společně s adamem z prvního místa do Finále. Do finále šel i Štěpán z osmého místa.

Finále se lezlo ve stylu jedna holka jeden kluk a přijela se podívat i televize a pár diváků, kteří aspoň trošku vytvářeli příjemnou lezeckou atmosféru. V ženských se stala nemilá situace a tři holky dolezli do stejnýho místa, ae rozhodčí dobře rozhodli a tak se z vítězství radovala, u mě trochu překvapivě, Helča Lipenská. Druhá zkončila Soňa Hnízdilová a třetí místo si rozdělili Silva Rajfová a Nelly Kudrová. Finále kluků  bylo už od začátku těžký, uprosřed skok a ke konci záludná "brambora", dle stavěčů 8b+. Mě se lezlo dost pěkně a čím se byl víš tím sem si více věřil na Top, ale malé zaváhání, asi tři kroky po Topem, my vtom zabránilo a byl sem na zemi. Adam potvrdil roli favorita a vyhrál. Já jsem tedy zkončil druhý a daleko pode mnou skončil třetí Michal Rožek. Hezky zalez i Štěpán a skončil 4. 

 Oproti Lomnici o hodně lepší závody( pravda že tam to měl hodně na svědomí DM), žádná zdržovačka, krásný cesty. Už se těším na příští ročník.

Aprílový pohár Lomnice nad Polpelkou

Včera 28.3 proběhl již 15.ročník Aprílového poháru v Lomnici nad Popelkou. Na závody se sjelo necelá třicítka mužů a dvanáct žen a konkurence byla více než obvyklá.  Cesty stavěl Dalibor Muráň u kterého se projevila malá nezkušenost s touto těžkou prací a cesty byly ve většině případů zbytečně moc těžké.

S kvalifikací začaly ženy a ve dvou cestách jsme vyděli jenom tři Topy. Mezi ženami hezky zalezly od pohledu "sestry"  Jitka a Monča a bez problémů se tak dostaly do Finále. jíťa tedy ze 4.místa a monča o dvě příčky za ní. Kvalifikace mužů byli taky dost přísný a Top padl jen jeden na první cestě mojí zásluhou.  Ve druhé cestě jsem neudělal chybu a v rámci šetření sil jsem v polovině převisu úmyslně spadnul. Štěpánovi se ani jedna cesta nepovedla podle jeho představ a tak skončil na 15.místě. Hezky zalezl Lukáš Skřejpek, s vidinou nepostupu odjel už predčasně domů, ale nakonec do Finále neměl vůbec daleko - první pod čarou, tedy 13.místo.

Finále žen vedlo levou částí stěny a téměř přes celý převis na druhou stranu stěny. První holky padaly u třetí, čtvrtý expresky. To trošku zlomila až síla z Vrchlabí kterou si přivezla MoMo a podařilo se jí přelízt nepříjemný koutek díky čemuž se ani nepohoršila ani nepolepšila. takže 6.místo. Chvilku po ní lezla Jíťa a už od prvních kroků byly vidět její zkušenosti a především síla.  A jako první se dostala do stropu. Tady jí ale něšťastně vypadly nohy a Jítě se je již nepodařilo nahodit zpátky do stropu - 4.místo.  Nejlépe ze všech zalezla krutózní Nelly Kudrová, která ukázala všem kdo momentálně nejlepší u nás o velký kus přelezla druhou Silvu Rajfovou a třetí Editu Vopatovou. 

Finále mužů vedlo úplně naopak a byla to taková motanice, že by se k ní hodila GPSka. K tomu byla už od začátku těžká a padalo se už u druhý presky.  Zde vypadlo asi pět lezců, téměř na jednom kroku. Těm co se podařilo překonat úvodní útrapy se většinou dostaly do stropu, ale v cestě nebyl žádné dobré odpočinkové místo a tak se padalo docela nízko. Mě se podařilo s lehkým zaváháním nazačátku dolízt kousek za polovinu cesty a tak  sem si opět mohl vystoupat na imaginárním stupni vítězů na první místo. Pár chytů pode mnouspadl Kuba Hlaváček a kousek pod ním Jarda Petečel společně s Ondrou Benešem. Jardovi však pomohla lepší kvalifikace atak skončil třetí.

Závody v Lomnici byly jako vždy příjemné s hezkým okomentováním každého výkonu. Škoda jen, že se tolik protáhly a že cesty se Daliborovi tolik nepovedly. 

Fotky na http://martinstranik.rajce.idnes.cz/

Mladkov + Škrovád

21.3. se mi podařilo udolat z mých nejvážnějších projektů Konec Světa za 8B címž se stal nejtěžším bouldrem ve Východních čechách, protože Zlatý Drak se mi zdál o malinko lehčí. Boulder se nachází v oblasti Mladkov v Orlických horách, kde je nejtěžší cesta za 8+. Tento impozantní boulder jsem si vyhlídl již minulý rok. Podle prvních pocitů jsem si myslel, že to vylezu relativně hned, avšak nakonec sem zde strávil šest dní a asi, tak 200 pokusů.

Jedná se o krutou silovinu. Převis tak 45 stupnu...? Nástup malinký spoďáci, ale dobrý nohy. Nátah do tupého bočáku, přesun nohou to převisu na malé stupy. Nátak do přídrže, a poskok do ostré lišty tak na jeden článek. Pak těžké přetočení nohou a poskok do hrany. Pak už relativně lehce nahoru. Zde je nohand a boulder zde končí, odvážlivci můžou vylézt až navršek asi 10 metrové skály pětkovou cestou. Celý boulder se dá také lízt variantou, a to tak že v polovině boulderu používáte pravou hranu. Poté je obtížnost tak 7B+, 7C...

Další den jsme s bráchou příjemně strávili na Škrovádě. Přelezl jsem pár štěpánových novinek za 7A-A+ a zakousl se do, od štěpána připraveného, kolmého projektu okolo 7C-C+. Po několika pokusech si však dělám díru v prstu a tím tak nadějě končí. Nakonec si ještě zkouším cestu Republika za IXC a na druhý pokus dávám. Tedy netak docela. Dolezl jsem do madel pod výlezem a pak opět slezl k jedinému jištění v cestě. Utekl jsem protože výlez byl totálně zamešenej.

Foto doplním o víkendu!

Check - www.purebouldering.cz

Novinky ze Škrovádu

Dnes jsme využili po dlouhé době hezkého počasí a vyrazili jsme se Štěpánem na Škrovád. Jdeme se rozlézt na jeden z nej boulderů na Škrovádě "Rudu z Ostravy", což se po ukazuje jako špatná volba. Silové kroky jsou těžší než na první pohled vypadají. Vše je umocněno, ještě ranní zimou. Dlouho nám trvá něž se dostaneme do té správné teploty, a boulder zkrokujem. Při krokování se nám podaří chyt lehce zmenčit a z boulderu se stává projekt. Naštěstí po pár pokusech nejdříve Štěpán, a hned po něm já dáváme a boulderu dáváme tvrdší 7a+. Poté se přesouváme do sektoru, kde jsou staré dírkové "Nici". Vše v tomtu sektoru přelézáme, nejdříve Zhola nic 6c, poté Vůbec nic 7A+ a nakonec přidáváme sed k cestě ???, z čehož se vyklube boulder Z ničeho nic 7A. Pak se přesouváme do Sektoru Sarajevo. Čistíme a děláme lepší dopady. Já zkouším Projekt a Štěpán boulder Tisíc kulek 7A+, který po chvilce nacvičování dává. Já porád dokola zkouším projekt, a pomalu se přibližuju k vrcholu. jako vždy se mi něco málo ulomí a vydrolí. Několikrát padám ze špinávého topového madla. Nakonec však naštěsí udržím mokrý chyt. Nový boulder jsem pojmenoval Obránci rudé ruky a oklasifikoval 7B+. Nakonec se dolázáme ve Vánočním traverzu za 6C a jedeme dom.

Reprezentační soustředění - Francie

Koncem února jsem měl možnost se zůčastnit reprezentačního soutředění, které se konalo v okolí Monaka. V pátek večer jsme společně s mým bratrem sedli na vlak, a jeli do Prahy, kde na nás již čekal Spilkyn a my vyjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství. Po cestě nás zastihla docela velká kalamit, která trvala až do Itálie. na místo dorážíme v sedm ráno násl.edujícího dne, něco málo dospíme a už pelášíme do skal do Peillonu. Rozlézáme se a hned se všichni pouštíme do víceméně bouldrového 8b+. Mě se hned na druhý pokus podaří dolézt až k řetězu. Štěpán se v tom hýbá velice solidně, ale první lehké čtyři expresky, než se doleze do hlavního problému, jej vycucají tak, že mu už nezbyde síla na boulder. Večer se scházíme se zbytkem teamu a ubytujeme se. Další den jdeme opět do peillonu. Já zkouším A bout de souffle na OS pádám kousek pod řetězem, avšak na 2.pokus dávám. Ještě tento den vylézám cestu Y'a Pas D'arrangements 8a+ na OS. Další den následuje rest day a tak se poflakujem na apartmánu a poznáváme krásy vesnice Peille. Po resday vyjíždíme do Castlillonu. Na první pohled krásná skála, na ten druhý nic moc, jelikož většina cest nad 8a je více či méně sekaná. Já se rozlézám v 6c, cítím sílu a nalézám do prodloužení (Mini mule) za 8a/a+ a Onsightuji. Poté zkouším Aliena Carnage za 8c+,první pokus pracovní, druhý ostrý. Vidím vša, že bych v této cestě musel strávit více než jeden den a tak zní utékám. Rozhodně však 8c+ na které se jednou, až bude lepší vytrvalost, vrátím. Na konec dne zkouším Flash, mísňáky uznávaného, Barjo landu za 8b. flash nepouští, ale druhý pokus jo. Do castillonu jedeme i další den. Opět se rozlézám v cestě, kde první délka lehká a druhá těžká. Tentokrát Trace direct za 8a. Onsightuji. Později tuto cestu vylézá téměř celý český tým a (kromě Helči) společně se shodujem na to, že by této cestě více slušela obtížnost 7c+. Poté se pouštím do vyhlédnutého 8b+ Ultimate doom. Jedná se o odbočku Aliena Carnage, kdy v polovině cesty uhýbáte doprava do ukrutného 4.krokového bouldru. Po krokovacím pokusu dávám ostrej a hned přelézám. Další den jedeme opět do Castillonu. Já mám takový poloviční restday a tak si lezu lehké cesty. 7a+, 35- ti metrové 7b+, nějaké lehké 7c+ a zkouším jedno 8a na OS. V něm padám velmi brzy a znechucen sekaninou se prodírám cestou až k řetězu. Poslední lezecký den trávíme v oblasti La turbie, která se nachází přímo nad Monakem. Lezeme doporučené cesty od místňáka Petra Bláhy. Dvě 8áčka - Deverse te treu (Os) a Canicule (Flash) jsou opravdu pěkné. Poté zkouším Os cesty The second en, která je lehce zatečená, avšak hlavní problém je suchý. Vysílený z celého výjezdu padám na začátku boulderu. Cestu si dolézám až k řetězu a parádně si zalétám:)

celý výjezd nás provázelo sluníčko, pěkné lezení a hlavně skvělá parta lidí!! Moc děkuju Petrovi Reschovi, který má vše nasvědomí:)

Fontainebleau

13.2 jsem porpvé, ve společnosti mého bráchy, Lukáše Skřejpka a Honzy Chváliče, zavítal do Mekky boulderingu Fontainebleau. Tedy, ne tak docela poprvé. Moje první návštěva této krásné boulderingové oblasti proběhla během ME v Paříži, kdy se mi podařilo přelézt dvě 7C - Noir Désir a Big Boss. Nyní se tedy vydáváme na 5 lezeckých dní + jeden den Rest. Vyjíždíme v deset večer a ráno okolo jedenácté dojíždíme do podoblasti Bas Cuvier. Během cesty nás doprovázelo téměř 900 km silné sněžení a pomalu jsme ztráceli optmismus na hezký bouldering. Nakonec se naštěstí včas vyčasilo a my tak mohli vlítnout na nejznámější bouldery světa. Rozlézáme se v nějaké pětce a hned valíme na Vrtulník - Helicoptere za 7A. Já během pěti pokusů dávám a Onsightuji hned vedlejší Carnage za 7B. Poté se pouštím do La Balanc za 7C+ z druhé strany šutru avšak dnes mě nepouští. Poté se s klukama přemisťujeme do Rempartu, kde kluci zkoušejí již zmíněný Noir Désir. Já odpočívám a fotografuji. Přesto mi to nedá a jdu si zkusit a hned na druhý pokus přelézám plotnové 7B+ - Peau Lisse En Péril.Kluci mají nakonec velmi blízko k přelezu, avšak nakonec nedávají. Na závěr dne se přemisťujeme k Tension boulderům. Nejprve zkouším těžší variantu za 8A - Hyper Tension. Jsem v tom marnej a tak zkouším lehčí variantu za 7C+. Přidává se i Štěpán a po chvíli dáváme. Já se vracím k Hyper a po pár pokusech se mi podaří přijít na správný program a dávám. Pro dnes tedy končíme. Svaly jsou cítít a kůže na prstech je značně obroušená. Hledáme nějaké ubytování pro 4 což se zdá nakonec jako velmi těžké sousto. Nakonec s trochou štěstí nacházíme.

Dalšího dne se probouzíme do krásněho prosluněného jitra. Rychle snídáme a plni sil vyrážíme vstříc do Cuvieru, dolézt včerejší "projekty".  Chválič se přes noc viditelně zesílil a dává co mu přijde pod ruku 7A - 7B. Lukyn leze na pohodu lehčí bouldery a užívá si Font atmosféru. Já se vracím ke včerejšímu rozlezenému boulderu La Balanc a společnš s asi anglickým borcem mohutně útočíme. Mě se po pár pokusech podaří vylézt na Top a jeden z nej boulderů ve Fontáči je v kapse. Zkouším ještě jedno 7C L´abbe Résina(La Bérezina) a po několika pokusech jsem opět navrcholu.  Poté jdeme na jedno z nejvyhlášenějších 7C L´Aerodynamite. Asi hodinu všichni zkoušíme a Štěpán s Honzou nakonec pekelný výlez zdolávají. Mě se podaří několikrát dolézt pod výlet avšak pokaždé padám v oblinách. Ke konci dne se přesouváme k sedmimetrovému boulderu La Merveille 8A/A+.  Ten zkouším jen já a bohužel se mi nedaří dolézt ani do hlavního Cruxu. Nojo na Videu to vypadalo mnohem jednodušeji...:) Večer Lukyn vytahuje domácí Slivovici s kterou se někteří úspěšně, jiní méně úspěšně perem:)

Následující den máme naštěstí Rest. Mě po párty není zrovna nejlépe, přesto vyrážím s klukama na místí skokovou lahůdku Rinbow Rocket za 8A. Kamen je lehce mékrý a tak nemůžeme zkoušet lehčí skoky, které zde vedou. Mě se daří velmi rychle přijít na Fintu, avšak stále chybí kousek. Ten však nechybí Chváličovi a asi po hodině pokusování dává své první 8A. 

Další den hledéme suché bouldery avšak téměř marně. Nacházíme až L ´Etre have 7C, které se po pár minutách čištění dá zkoušet.  Já zkouším na OS a k překvapení se lehce dostávám na výlezovou vlhkou hranu s kterou dlouze bojuji a nakonec zdolávám. Štěpán a honza po pár pokusech také dávají. Já plný sil ještě nechci jet zpátky na hotel a tak si dávám totálně mokré sedmimetrové Ussy cat za 7A+, s kterým bojuji za povzbuzování místních turistů.V mokrém výlezu již cítím, že mi vše podjíždí avšak vidina sedmimetrového pádu mě drží na skále a dávám.

Následující ráno je opět vlhké a jediné co nám zbývá je lézt skoky. Všichni dáváme Smash za  7B a Finnie Chipie za 7B+ v oblasti Roche Aux Sabots. Zkoušíme i totálně mokrý legendární 7A  Le Toit Du Cul De Chien a také dáváme, tedy kromě Lukyna. Jdem se ještě podívát na Total Eclipse za 8A+, které jsem si chtěl zkusit ale je úplně durch mokrý a jedeme zpět na hotel. 

Další den je situace s počasím stejná a tak ač neradi volíme variantu odjezdu dom a jedeme.

Mladkov - Again!

Den prázdnin mě a Štěpána lákal, jet si někam zalízt. Moc možností se nenabízelo, ale nakonec jsme jeli na Mladkov podívat se jestli se něco nezměnilo v projektu.


Při příjezdu ke skalám hledám místo na zaparkování, avšak žádné příhodné nenacházím. Nakonec parkuji přímo u skal. A protože ještě nejsem tolik zkušený řidič, tak jsem jedním kolem najel do kupy sněhu, která značila příkop. Po hodinovém snažení se vymanit z této situace, se stává spasitelem místní chlápek, který zrovna rozbíjí led v zamrzlém potoku. Přináší lopatu a vše je OK.

Ihned jdeme lízt. Rozlézáme se v 5 a pak už koukám po projektu. První pokusy jsou špatné, ale rychle mi rozmrzají prsty a já se posunuji výš a výš. Podaří se mi prolomit jeden z klíčových kroků, a dostat se tak do malé lišty, a tím se tak po minulé návštěve o malinko zlepšit, avšak to je vše a po asi hodinovém pokusování nedávám.  





Při mém pokusování doráží Žofin se svými dětmi a tím tak zpříjemní moje pokusování. Říká nám o starém projektu, narovnání cesty Hokejka, po kterém jsme již koukali, a který kdysi zkoušel Miro Piala, a tak se do toho taky díváme. Mě se podaří všechny kroky (teda jen 3) udělat a tak stačí jen počkat na lepší počasí a jeden borhák se může natlouct. Myslím si že tento "kvak" bude obtížnosti okolo 10 UIAA. No uvidíme...

Los Projektos

1. Mladkov

Po Vánočním rozbalování dárků jsme vyjeli na nedaleký 35 km vzdálený Mladkov. Obtížnosti cest tu jsou max do 8 UIAA. Avšak jeden směr tu ještě není přelezený. Jedná se o 3 metry převislého lezení a potom dalších 5 metrů nějaké pětky. V převisu obtíže šplhají k 8A-A+, takže obtížnost cesty se klidně může vyšplhat na 8c tedy 11-. Směr by se dal lízt i jako boulder, ale jako cesta to bude určitě hezčí. Já to zatím však zkouším jen s bouldermatkou, protože zde chybí jištění. Maximálně jsem se dostal do poloviny převisu, kde se bude lámat chleba..no uvidíme v létě..



2. Škrovád

Na Škrovádě pokračujeme s hledáním nových směrů a konečně jsem se podíval i na tupou hranu v opuštěném lomě a velký dík patří Davidu Grygerovi, který místo trochu zkultivoval. Hrana je opravdu impozantní. Má okolo6-7 metrů a čím se člověk dostane výš, tím je to těžší. Mě se podařilo dolézt ani ne do poloviny. Bylo by dobrý se na to podívat s lanem. Horní pasáž vypadá opravdu ukrutně a téměř bez chytů. Myslím si, že klasa bude někde hodně vysoko buďto 8A+ - B nebo 8c-c+.




 

Místo Škrovádu na OPUKU

Dnes jsem byl domluven Vildou Chejnem na bouldering na Škrovádě, avšak ráno mi volá, že skály jsou mokrý a že prší, tak Škrovád padá. Přesto chci vyrazit někam za skalama a tak volím to nejbližší "naší" opuku. První zastávkou je boulderŽivot milovati za 7A+, který se mi podaří po třech pokusech přelízt(a asi po čtvrté zopakovat). Je to asi to nejhezčí, co Choceň může nabídnout.

Další zastávkou je nejtěžší boulder tady v Chocni Pozdrav z pekel za 7C. Boulder je omezen tak, že se nesmí brát levá hrana a prává spára, tak vznikne boulder, který pěkně prověří sílu prstů. Po asi půl hodinovém nacvičování dávám.

Nakonec ještě zkouším jinou variantu přelezu a to takovou, že bych si zakázal i jeden nejdůležitější stup, ale to už jen tak pro trénink. (Stop kombinatorice.) Tuto variantu však už nedávám.


Strávil jsem pěkné dvě hodiny lezením. Škoda, že tady nemáme víc mopžností pro těžké projekty...

MČR v Boulderingu

Vrcholem letošní boulderingové sezóny se stalo Mistrovství České republiky v boulderingu, které se konalo, jako obtížnost, na Smíchově. Sešlo se tu přes 50 lezců. Bouldery stavěl na "Rakových" profilech, Tomáš Doubravský s Martinem Junglingem a myslím si, že se klukům bouldery ve většině případů povedly.

V kvalifikaci jsme na zdolání problému měli 4.minuty na každý z nich. První boulder vedl v převislé desce a stavitelé si snámi příliš nemazlili. Žádný rozlezový boulder, spíše boulder, který, když jsi vylezl, tak jsi měl postup do Finále téměř zajištěný. Měl celkem sedm přelezů. Mě se podařilo problém přelézt na druhý pokus, po chvilce nesoustředěnosti v prvním pokusu. Štěpán Onsightoval. Dvojka byla asi nejtěžší a opět pěkný oříšek. Silový úvod ve střeše a výlez. Celkem 5 pokořitelů. Mě se podařil OS. Trojka a čtyřka už byly spíše povinnosti a nic extra těžškého, spíše neudělat chybu a nezaseknout se. Z kvalifikace jsem do Finále tedy postupoval z 1-2.místa společně s Ondrou Benešem. Štěpán postupoval z velmi slibného 6. místa.

Finále už bylo o poznání tvrdší. Mezi prvními pěti rozhodoval počet Topů, u ostatních se už jelo na pokusy. Bouldery byli psotavené v podobném duchu jako kvalifikace akorát o stupeň těžší. První boulder vylezlo nejvíce lidí. Dohromady pět. Mě boulder přišel lehčí než v kvalifikaci a s lehkostí jsem Onsightoval. Avšak hned mi zklaplo. V druhém boulderu jsem sice dolezl do zóny ale Top pro mě byl ještě pěkně daleko.Nikomu se jej nakonec nepodařilo předrtit. Trojka byla velmi pěkná. Struktura, struktura, jednoprstová lišta a zase struktura. Nepřišla mi až tak těžká, ale přesto měla dohromady jen dva Topy. Já a Kuba Hlaváček, který zde uplatnil svojí dýlku a lehce udělal krok ve kterém ostatní padali. Čtyřka vedla na ten nejhezčí profil a to na "jehlan". Poskoky po lištách a s velmi zrádným Topovým chytem. Dlouho se mi nedaří naskoščit lišta za hranou a až po šesti pokusech se dostávám na Top, čímž jsem si zajistil titul Mistra republiky v boulderingu. Druhý zkončil Kuba Hlaváček a třetí Jirous přibil. Štěpán si trošku pohoršil a po dosažení čtyř Zón zkončil na osmém místě.

Na závodech panovalo příjemná, spíše komorní atmosféra a myslím si, že to bylo příjemné rozloučení se sezónou 2008.

Fotky na http://martinstranik.rajce.idnes.cz

Mejcup 2008

S koncem sezóny proběhl, tak jako každý rok, nejprestižnější závod v české republice - Mejcup! Nazávodě se sešlo okolo 150 závodníků, a zvlášt finále mělo atmosféru s velkým A.

Pořadatelé se tento rok rozhodli kvalifikaci trošku pozměnit a myslím si, že to bylo jen dobře. Kvalifikační bouldry čekaly na lezce na třech místech - Rajče, Friťák a venkovní kosta u Billy. Prezentace probíhala od 8.h do 9.h a já o půl deváté dorážím na Rajče. Pomalu přibývali další a další lezci a tak jsem neváhal, rychle obul lezečky, rozlezl se a šel na závodní bouldry. Na rajčeti bylo 6 relativně lehkých boulderů a všechny, vyjma jednoho, ve kterém jsem dal 2 neúspěšnépokusy, se mi podařilo přelézt, během 30.minut na OS. Když odcházím je již rajče naplňeno lezci a jsem rád, že už mám jednu z částí kvalifikace za sebou a nemusím tak stát dlouhé fronty na bouldry. Na fritu již však panuje podobná situace. Zde je dohromady 5.boulderů. Jeden primitivní, dva docela těžké a dva unreal(jedinou vyjímkou byl Adam Ondra, který i tyto bouldery přelezl, téměř s prstem v nose). Avšak na třech lezitelných bouldrech se stojí velké fronty atak se pouštím do těch unreal. V jednom z nich (dle adama 8A) dokonce na první pokus dolézám do zóny. Pak ještě stihnu asi 5 pokusů, ale v žádném se už nelepším. Ve druhém velmi intenzivně pokusuju, dohromady asi 10 pokusů, ale bouldr a vlastně i zóna, pro mě zůstaly v projektové fázi. Ve fritu se lehce vylidnilo a tak si dolézám i zbylé tři bouldery,které dávám na OS. Po fritu se ještě přesouváme k Bille. Zde se leze na betonové kostce, která je asi 3 metry vysoké a která byla opravdu hezkým zpestřením. Jsou tu spíše lehčí bouldery, a v podstatě nejsou ani závodní(Top se zde rovná zóně, v ostatních, stěnových bouldrech) a tak se mi podaří vše rychle vyběhnout.

Po kvalifikaci společně se Štěpánem, Adamem, Honzou Chválou a Kubou Srholcem jdeme na oběd a čekáme než bude Fléda otevřena. JAkmile je otevřena jdeme odevzdat kartičku s tím, sco jsme vydrtili, a zabíráme si křesla v hlavním sále. Zde probíhá Videosession tak koukáme až do pěti na lezecká a basejumpová videa.

O pul seste na s pořadatelé vyhánějí ze sálu a my namačkáni musíme čekat asi 30.minut než nás tam opět pustí. Když nám jsou dveře otevřeny tak na nás čekají již 4.finálové bouldery žen. Během asi 10.misut začíná lízt i první žena a tak začíná opravdu mooc pěkné finále. Asi nejhezčím okamžikem bylo přelkezení čtvrtého boulderu Nelly Kudrovou, při kterém se hala, řevem diváků, otřásala v základech a mě běhal po zádech mrazivý pocit. Nakonec to všem domácím lezkyním natřela Katka Fickuliaková ze Slovenska, která vyhrála, pravda těsně, před Věrou Kostruhovou a již zmiňovanou Nelly Kudrovou.

Po finále bab se musím, jako ostatní finalisti, odebrat do izolace, kde trávíme asi hodinu. Pak už Štěpán mizí v davu lidí a my v izolaci slyšíme bouřlivé povzbuzování při každém jeho, i dalších lezců, pokusu. Já se kvaligfikoval z osmého místa a tak na scénu jdu jako čtvrtý. V prním bouldru se leze převážně po jebkách. Pata k ruce a dlouhý fix do struktury která vůbec nebere. Já se dotýkám zóny, ale to je vše. Bouldr zdolává na OS jako jediný Jakub Hlaváček, Adam dává taky, ale "až" na druhej. Ve druhém, na 100 procent nejtěžším bouldru, dolézám do třetího chytu, kde jako všichni ostatní padám. Vyjímkou je opět adam, který však boulder dává s posledními vteřinami. Třetí, podle mě nejlehčí bouldr, se mi podaří na druhý pokus přelézt. Relativně lehkej začátek, skok do zóny a Fontáčovskej výlez. Bouldr ještě pokoří Kuba opět na OS, Adam na třetí pokus + přelez přidává maďar Kámvas Bálint, který asi nejlépe řeší výlez, kdy si dá nohu do úrovně těla a elegantně se dostává nahoru. Čtvrtý bouldr neskrývá žádnou zradu, jde o to jen pořádně zarvat a já na druhý pokus dávám. Adam Onsightuje a přelez přidává ještě Andrej Chrastina. Takže Adam tedy jako minulý rok suveréně vyhrál, druhý skončil Jakub Hlaváček a já jsem urval třetí místo.

Po závodech následovala parádní párty až do ranních hodin. Tak zase příští rok, už se těším!!

MČR Praha - Smíchov

Tento víkend proběhlo Mistrovství republiky v lezení na obtížnost, které se jako minulý rok konalo v Praze na Smíchoffce. Cesty pro nás připravili Štěpán Stráník s Jakubem Volfem. Závodu se zúčastnilo 36 mužů a 12 žen.

První závodní den na nás čekali kvalifikace. Pro chlapi byla připravena cesta okolo 7b+ a většina lezců d olezlado poslední pasáže cesty, kde se asi 20 lidí srovnalo na 4 chytech. Avšak na postup do semifinále stačilo dolézt kousek za polovinu cesty. Postoupilo tedy 26.lidí a z favoritů na pěkné umístění vypadl asi jen Jirka Oliva, který byl sundán za šlápnutí za červenou čáru. Mě se podařilo Topovat a postupovat tak z 1-7.místa. HOlky měli cestu velice lehkou, prý okolo 6b+ ,a 10 z dvanácti Topovalo a tím se kvalifikovalo do finále.

Semifinále se odehrávalo v podobném duchu avšak s obtížností asi o stupínek vyšší - 9/+. Opět se dolejzalo velmi vysoko a na postup do Finále bylo zapotřebí chytnout druhý chyt pod Topem. Myslím si, že cesta byla postavena opravdu dobře a postoupili ti co postoupit měli. Mě se opět podařilo Topovat, tak jako další šesticí lezců.

Po semifinále mužů se ženy odebraly do izolace a my tak mohli sledovat pěkný souboj o mistryni české republiky. Cesta se klukům opravdu povedla(asi 9/+) a výkony lezkyň se téměř stále zvyšovaly. Mě osobně velmi pěkně překvapila Lenka Černá která se umístila na třetím místě. Druhé místo vybojovala Silva Rajfová a vítězství zaslouženě brala Lucka Hrozová. Po Finále žen proběhlo Finále rychlosti, která opět ukázala, že lezení na rychlost je opravdu scestná disciplína. V ženách 3 závodnince, v mužích 7.(a určitě by ani nebylo tolik kdyby neprobíhala paralerně s obtížností).

Na finále mužů byla připravena cesta okolo 8a+. Hned na začátku cesty pro nás čekalo malé překvapení a to start ze sedu, následkovalo pár nelehkých převislých metrů, které snad každého nakopli. Poté se lezlo docela dlouho v kolmém, zález za hranu slez bubnem, opět hrana a závěrečný výlez nahoru. Většina finalistů popadala za první hranou a při slejzání bubnem. Mě se podařilo buben předrtit a dolízt tři chyty pod Top, Mráza Topoval a vyhrál. Takže já jsem se stal Vicemistrem české republiky, a v celkovém hodnocení Českého poháru jsem, s velkým náskokem, vyhrál.