Zemská Brána

O víkendu jsem se vydal s Verčou na Zemskou bránu v Orlických horách. Po cestě se stavujeme na Mladkově a Verča vydrtí jedno 6A a pak dává pěkné pokusy v 6B.

Pak přejedeme na Zemskou bránu, najít se to dá hned, tak hurá jde se lézt. Jdu postupně zleva doprava, od toho nejlehčího k nejtěžšímu. Začínám Velkými dětmi, které si neumějí hrát za 7A+/B, nejde mi moc druhý krok, docela malá lišta. Po pár pokusech už jsou prsty zaktivované a je to tam. A pak hned prvním pokusem dám i variantu doprava - Primadona, taky za 7A+/B, i když podle mě by spíš měly být obě dvě 7B, ten krok za lištu je fakt docela těžký.

Ze stejného nástupového chytu vedou přímo nahoru dvě 7C - Mokrá pička a I zbitá děvka má svoji hrdost, charakterově úplně stejný problém jako v boulderu nalevo - těžký krok do lišty a z ní, pak už to je lehké. To lehké se dá lézt doleva a doprava, proto dvakrát 7C. Zatím hezké skóre, po asi patnácti minutách lezení čtyři sedmičky.

Poslední, co zbývá, jsou Řezky 7C+/8A. Začátek mi jde hned, ten je lehký. Hodně se zaseknu v klíčovém místě, které mi dlouho nejde. Nakonec to vyřeším trošku morfo variantou, poskokem z malinké lišty, do které už to je samo o sobě docela daleko, ještě dál, a po asi hoďce a půl dávám.

Prsty brečí červenou, Verča padá do řeky, převis nestojí za nic, všude plno turistů, jeden pán se v kopci marně snaží stačit tempu manželky a tchýně, voda teče hlučně, už se těším na déšť...


At weekend Martin took Verča to Zemská brána in Orlické hory. On their way they made a stop at Mladkov and Verča climbs a 6A and makes some nice attempts in 6B.

Then they drive to Zemská brána and Martin starts climbing, from the easiest boulder to the most difficult one. He begins with Velké děti, které si neumějí hrát 7A+/B, and after initial difficulties he gets to the top. So he adds Primadona 7A+/B, in his view both two should be for 7B.

From the same hold up there are two similar 7Cs - Mokrá pička and I zbitá děvka má svoji hrdost, one difficult move and the rest is OK. The score looks cool - four 7s in fifteen minutes.

The last boulder to do is Řezky 7C+/8A. Martin gets stuck a bit in the crux but then he finds a solution with a bit of jumping and after an hour and a half he succeeds.

Fingers are bleeding, Verča falls into the river, the overhang is dull, lots of tourists everywhere... 

FORMA? v Krasu

V úterý jsem se spolužákem vyrazil na Holštejn, máme přednášku až ve čtyři, takže hodně času na lezení. Rozlezeme se v nějaké pětce, pak Ludva pošle na OS nějakou 7- a 6+/7- a já mezitím pokosím Patičku Ledovce 8A+, kterou mám rozlezenou od minula. Končím ještě o dva kroky dál než Adam, protože jsem topové madlo posledně urval.

Pak jdu na Mrázovu věc v jeskyni za 8A+. Tam je taky urvaný chyt, hned ten první. Takhle to je max 8A/A+, nebo nevím - vylezl jsem to hned. Nakonec si dávám Kolenomora 7C+/8A, chvilku ladím první krok přes patu, a pak dolézám dál a dál, než dolezu do topu:) Dost rozsekaní jedeme dom. Pomalu začínám zase Krasu přicházet na chuť.

On Tuesday Martin visited Holštejn together with his classmate. As a warm up they climbed a 5 and Ludva added  an OS of a 7- and 6+/7-. Martin in the menatime finished Patička Ledovce 8A+. As he broke off a hold last time, he gets even further than Adam. 

Then he moved to the cave to try Mrázova věc 8A+. There is also a hold broken off and in Martin's view it's  8A/A+. He finished the trip by climbing Kolenomor 7C+/8A. 

Hudy Cup 2010

Hned po ME si sbalíme věci a ještě na parkovišti nás čeká nemilé překvapení v podobě pokuty. Naštěstí není botička, takže pohoda a jedem. Stavíme se ve Wattens a frčíme směr Ostrov. Po cestě bloudíme, nemáme mapu a chceme to vzít přímo přes Sokolov, Chomutov... Okolo půlnoci dorážíme do kempu Pod Císařem.

Další den zevlujeme. Okolo čtvrté doráží Vilda a Štěpán ke Sněžníku. Rozlezeme se v 7B a jdeme potrápit Metro 8A a zadaří se. Ondrovi taky, škoda Štěpy, taky v tom byl silný. Dám si ještě Cukyho 7A+, zkouším 7B+ vedle, to mi ale moc nejde. Dál už nic, musíme se pošetřit na zítra. Večer dáme jedno pivko na dobrou noc a jde se do hajan.

V závodní den frčíme hned prvním busem v 7:30. Dáme hakis, čaj, Ondra Beneš dá pár slov a jdeme lézt. První zastávkou je žolík No Fear 7C, hned se přijde na ojeb a je z toho tak 7A+, dávám Flash. Pak se jde na další žolík, je tam moc lidí, tak jdu radši Stropníka 8A, v OS padám v posledním kroku, pak dvakrát spadnu v převisu a hned dalším posílám. Bouldr čistě na sílu a bicák, přesně takové se mi líbí. Jdu mrknout na toho žolíka - Triangl 7C, kluci mi dávají betu a mám ho v kapse na Flash. Pak jdu s Káťou na nějakou trojku, čtyřku a padne i jedna pětka. Suneme se dál na Proces 7C+, chvilku hledám správný program a po chvíli to padá, lehčí no - 7C/C+. Zkouším napojení Remake 8A, a za dalších 5 minut jsme zase na vrcholu. Pokračuju Pudem Sebezáchovy 8A, chvilku to lezu blbě, správným programem to padne na druhý pokus. 8A určitě ne, spíš lehké 7C+. Pomalu jdeme zpátky. Po cestě dám Silovku 7C+, v OS spadnu nahoře v lehkém, druhým pokusem je to tam. Zase takové lehké, spíš 7C.

Další bouldr je u mě kandidátem na TDTB a to Respekt  7C+. Zajímavý začátek s poloskokem a pak pěkný dolez. Dám to na Flash a určitě to není těžší než 7C. Pak ještě flashnu nalevo další 7C - Tsim Fuckis, který je jako jeden zmála boulderů opravdu poctivý. Dám pár pokusů v 8A/A+, ale moc mi to nejde. Boulderů už mám dost tak restuju na finále, na které nám Ondra přichystal tři nádherné vzdušné linie. První 7A, druhá 7C a třetí 7B+/7C. Všechno pošlu na OS. Štěpa taky, takže rozhoduje kvalifikace, ve které jsem nasbíral víc bodů - a mám 1.místo, Štěpa druhé, třetí je Ondra Nevělík se dvěma a čtvrtý trošku nešťastně Marťas Spilka, kterému nebyl uznán poslední boulder, kde zalezl trošku doprava, ale stejně tam nahoře už to nebylo tak težké. Holky vyhrála Nelly Kudrová, druhá byla Edit Vopatová a třetí Lenka Černá.


Díky za nádhernou akci a ještě lepší bouldry všem okolo Ondry Beneše!
Proces -

Finále - 

Right after the European Cup Martin and the others went to Hudy Cup at Ostrov. After some difficulties with a fine and finding the ricght way they got to the camp Pod Císařem.

The next day they are joined by Vilda and Štěpán at Sněžník. They start with a  7B and Martin then climbs Cuky 7A+. After that it's high time to get some rest.

On the day of the competiotion Martin started with the joker - No Fear 7C, and after finding the trick he does it Flash. He continues with Stropník 8A, at the third attempt, and he moves to the next joker - Triangl 7C, Flash. After doing some 3, 4 and 5 with Káťa Martin goes to Proces 7C+, which seems easier to him - 7C/C+ - so he tries to prolong it : Remake 8A, And in 5 minutes he's on the top. The next stop is Pud Sebezáchovy 8A, and with a good programme he climbs it at the second attempt. On his way back he does Silovka 7C+.

The next ineteresting boulder for Martin is Respekt  7C+. An intriguing beginnig with jump and the rest is also cool. Martin climbs it flash and then in the same way climbs another 7C - Tsim Fuckis. Then ha has a rest for the final climbs which are three wonderful lines: 7A, 7C and 7B+/7C. All of these Martin climbs OS  and Štěpa does too, so the qualification socre decides in favour of Martin. Štěpa is the second, the third is Ondra Nevělík and the fourth Marťas Spilka. Among the girls the best was Nelly Kudrová, followed by Edit Vopatová and Lenka Černá.

ME Innsbruck

Po pár krásných dnech v Zillertalu, jsme přejeli o údolí vedle na Mistrovství Evropy. Na závody jsem se moc těšil, protože poslední dobou cítím sílu, jako už dlouho ne.

Závodníků je docela dost, skvělá izolace, pěkné profily i zázemí pro diváky.  Jdu na řadu až ke konci. První dva bouldry tam pošlu z první. Ve třetím mi moc nejde náskok, a až v posledních vteřinách dám jinak nohu a skočím a mám top.Ve čtyřce padám z topu, bohužel jsem se tam nedostal z nohy, tak poskakuju a vždycky spadnu. V pětce mi nejde moc ustát stup, takže jsem docela marnej. Hodí mi to 21. místo, takže spokojenost je i není, aspoň můžeme na Hudy cup ;) Ondra skončí někde ve čtvrté desítce, Chválič je 34., i když ve trojce prý byl betonový a mohl na tom být jako já. Áda to pokosil všechno na první.


První - OS

 

Druhý - OS

Třetí - tak, tak..

Čtvrtý - skoro..:(

Cesta dom

After several wonderful days in Zillertal Martin and Káťa moved to the European Cup. Martin felt in shape so he was looking forward to it very much. 

There were many participant, great isolation, nice profiles and everything. Martin climbed almost the last. The first two boulders he climbed immediately. The third was more difficult but he got to the top anyway and at the fourth one he kept falling from the top and in the fifth he simply keeps falling. In all he is 21th. Ondra ends up in the fourth ten and Chválič is 34th. Áda did all ath the first attempt.

Zillertal

Před ME jsme se s Káťou a Ondrou Nevělíkem vydali do Zillertalu. Příroda nás podobně jako v Magicu zase uchvátila svou krásou. Bouldry byly taky parádní, i když je pravda, že jsme šli trošku "na jistotu" a lezli obecně známé hezké věci. Jediné bouldery, které zklamaly, byly Buena Vista 8A+ v Zemmslutu a Loosing the Grip 7C v Monkey Islandu, trošku taková Židárna.


Vyrazili jsme v pátek brzo ráno a okolo jedné jsme byli na místě. Všude to vypadá dost mokře, naštěstí kameny jsou suché, tak jdeme na to. Scházíme pod Total Brutalem a tady dáváme na rozlez krásné vysoké 6C a 7A. Pak omrkneme Black Beauty 8A, ale je to mokré a navíc je nám nástup docela záhadou.

Pak se dereme proti proudu řeky, kde na nás čeká nádherné 8A+ - Schimpansenbaby. Od pohledu to vypadá lehce, ale po pár trapných pokusech zjišťujeme, kde je problém. Nakonec to Ondra vymyslí a já po hoďce dávám. Ondru stálo krokování moc sil, tak si přelez nechává na další den. Večer nás trošku překvapí cedule Camping Verboeten na "tábořišti", tak spíme u lanovky.

Další den je čas na Saustein. Je nádherně, až moc teplo. Rozlezeme se v jednom z nejhezčích 6Béček, co jsem kdy lezl. Přesuneme matice o metr doprava, kde na nás čeká Dr. Best 7C+/8A. Dlouho nám to nejde zkroknout, při vážnějších pokusech čekám vždycky na mrak, ale je jich málo. Nakonec to nějak uhrotím po půl hoďce. Ondra zase až další den.

Další těžkej kousek, Freezer 7C+/8A, čeká vpravo. Ondra využívá délky a je to pro něho vlastně jen jednokrokovka, takže to dává relativně rychle. Já do lišty, z které se dělá daleké dynamo, nedostanu, takže si tam musím dolézt, což stojí trochu síly, která pak už na skok nebyla. Naštěstí se v tom každým pokusem cítím líp a líp a zase tak po půl hoďce dávám. Nakonec flešnu docela kruté 7A+ napravo. Ještě se stavíme mrknout na Buena Vistu 8A+, dám pár pokusů, ale kašlu na to, na "Jiskru" můžu i u nás.


Další den mám rest, Ondra dá toho Doktora, Káťa si vylepšuje svoje maximum na 5Béčko.

Přes noc dost prší, promokne nám matice, kterou jsme nechali venku, a boty. Chvilku se sušíme a jediná naděje je jít na lano do Bachexe. Ještě běžím omrknout Sundance Sita, ale je mokrý. Mrzí mě včerejší rest, to bylo krásně. První cestou je Bachexe 8a+, kde padám v posledním kroku. Pak jdu na Land Der Hammer 8b/b+ a docela s údivem dolézám k poslední presce bez pádu, takže OS!. Takové lehké 8b, no. Nakonec si dám ještě jedno 8a+, ale spadnu hned u třetí, už mi nějak po těch dvou cestách neodteklo.

Navečer se zase proběhnu k Sundancovi, a je výrazně sušší, tak běžím zpátky pro matice. Dám pár mizerných pokusů, protože je to pořád dost mokré, tak se přesunu o kámen výš na Ground Zero 8A+, to je ale proklatě těžké.

Poslední den je plán jasný, Sundance Sit 8A+. Ještě se stavíme v Monkey Islandu, kde si trošku projedeme bříška v Loosing the Grip, takovém nic moc 7C, ale kdo má rád lišty a dlouhé nátahy a trošku lámavou skálu, tak proč ne.  Nejdřív vylezeme variantu ze stoje za 7B+, což trvá tak hodinku, je dost těžké přijít na program, který sedí zrovna tobě. Pak si zkroknu začátek a prvním ostrým to pošlu. Myslím, že je to spíš 8A. Ondra pokusuje, ale pořád je něco proti. Břicho se hlásí o příděl, tak jdu za Káťou. Po chvíli přijde Ondra, že i on to poslal. Takže spokojenost před závody je maximální.

Další den zevlujeme, projdeme si městečko, objevím kámen přímo u Mayerhofenu, za fotbalovým hřištěm, kde je jedna linka cca 6C opravdu nádherná. Škoda, že musíme pryč, klidně bychom tady byli ještě týden.. dva... tři...



Before the European Cup Martin made a trip to Zillertal with Káťa and Ondra Nevělík. The landscape was as beautifuol as in Magic Wood and the boulder were perfect, except for Buena Vista 8A+ at Zemmslut and Loosing the Grip 7C at Monkey Island. 

They got to Zillertal on Friday and found out that everything lokks really wet, so they climbed only a beautifull high 6C and 7A. Black Beauty 8A is unfortunately wet.

Up the flow of the rivere there is a nice 8A+ - Schimpansenbaby. Although it seems easy, the climb costs Martin an hour.

The next day is devoted to Saustein. After the warm up at one of the most beautiful 6Bs Martin has ever climbed they move to Dr. Best 7C+/8A. Martin wins the fight after half an hour and Ondra has to postpone the climb.

Another difficult boulder is Freezer 7C+/8A. For Ondra it's quite easy as he's tall. Martin doesn't have this advantage, so he has to use more stregth which finally pays off.  Then he flashes 7A+ on the right. The next boulder Buena Vistu 8A+, is a bit of disappointment.

The next day Martin has a rest, Ondra climbs the Doctor and Káťa makes a record - 5B.

It rains at night so the next day they go to Bachexe to have some rope climbing. The first route is Bachexe 8a+, in which Martin falls during the last move. Land Der Hammer 8b/b+ is the next stop and to his great surprise, Martin does an OS!. 

In the evening he checks Sundance Sit and it looks drier but all the attempts are in vain, so he tries Ground Zero 8A+ with the same result..

The plan for the last day is clear: Sundance Sit 8A+. They also stop at Monkey Island to try Loosing the Grip, 7C, which Martin doesn't like very much but climbs the variety from the standing.  In his view it is 8A. Ondra struggles but climbs it, too.  

The last day Martin inds a block right next to Mayerhofen with a beautiful 6C line. Pity that they have to go.

Croatia

O prázdninách jsem vydělal nějaké peníze, tak jsme s Káťou a jejími rodiči vyrazili za odpočinkem do Chorvatska. Přece se ale nebudeme celý týden flákat u moře! Jsem v kontaktu s jedním klukem ze Splitu, že mi ukáže to nejlepší bouldření v Chorvatsku. Sraz máme ve středu ve 4 hodiny ve Splitu. Je dost vedro, takže to nejlepší – Texas - prý nemá cenu. Tak jedeme do bližšího Tugare, asi 15 minut cesty ze Splitu směrem na Žirovnici a pak Omiš. V Tvare se člověk dá na křižovatce doleva a u hřbitova zaparkuje. Pak je to asi 15 minut pořád do kopce, skály jsou v jedné „výšce“ asi v kilometrovém pásu. Přístupová cesta je takhle v létě docela přísná, všude ty machie, nebo jak se tomu říká, a občas narazíte na jedovatého hada.

Samotné bouldrování mě docela příjemně překvapilo, nejsou to teda jednotlivé kameny, ale převislé desky a nahoru se vylézt taky dá, jenom se musí dávat pozor na ty hady. Kluci mi hned ukazují to nejtěžší, co Chorvatsko nabízí - 7C+, z dobrého přes dva bočáky dalekým skokem do madla. Svítí na to slunko, tak si to krokuju, čekám na stín a po chvilce to pouští. Trošku lehčí spíš C/C+.

Napravo jsou ještě dva vážné projekty, ale jdeme dál, ať si zalezeme. Asi 100 metrů nalevo je další převislá deska. Nejdřív lezeme 7A a pak zkouším Flash o hodně pěkné 7C a daří se, i když zase lehčí spíš jen B+ - nebo mi to sedí?

Kluci lezou ještě něco lehčího. Pak jdeme za roh, kde čeká vytrvalostní 7B, to mě pouští až na čtvrtý pokus. O kousek dál je 7B+, takový hrozný zved z dobrých, špatné nohy a hrozně daleko, dám pár pokusů, ale nepouští to. Navíc hned napravo se mi líbí projektík. Dvě malinké lišty, špatná noha a campus move do dobrého na dva prsty, další docela dobrý, pravá pata a daleká rozpaží do lišty, pak madélko a 7áčkem nahoru. První krok mi jde hned, už je chladněji, párkrát spadnu při rozpažce a i v tom 7áčku. Nakonec na pátý pokus dávám. Czech Open 7C+.

Už se stmívá, tak balíme věci a jedeme domů. Takže Tugare nabízí hezké silové lezení, rozhodně je lepší sem jet v zimě, kdy tu je lezecká sezóná v plném proudu. Na průvodci se prý pracuje, ale zatím nic není, takže maximálně to udělat jako já - najít si někoho na 8a.nu a snáz se domluvit, aby vám to ukázal. Chorvati jsou hodně vstřícní a jsou rádi, když někdo přijede.

V pátek si ještě půjčujeme loďku a po cestě si dám pár DWSek, jedna cesta by mohla být i tak za 7b. Skála je na půli cesty z Tučet do Makarské.

Martin earned some money so he went with Káťa and her parents to Croatia. He got in touch with a climber from Split who promised to show him some phenomenal Croatian boulders. 

It was too hot for the best area, so they had to change plans and go to Tugare, about 15 minutes of driving from Split towards Žirovnica and then Omiš. 

Bouldering was a nice surprise. If you are careful and avoid the snakes... The hardest thing here is 7C+ which Martin climbs after a while. It is a bit easier - C/C+. then they climb 7A and Martin tries Flash - 7C and succeeds.  

The boys then climb something easier and Martin goes to 7B. It takes four attemots until he gets to the top.And the following boulder, 7B+, is too hard for him. Then he finds an climbs a nice project - Czech Open 7C+.

In general, Tugare is a nice area for those who like clibing by strength. It is better to go there in winter and as there isn't any guide yet, it pays off if you find someone from Croatia at 8a.nu as they are very friendly and helpful.  

On Friday Martin tried some more DWS climbs, one fo them could be 7b. The rock is halfway from Tučet to Makarska.

Holštejn

Po dlouhé době jsem se zase podíval do Krasu. Se Štěpánem jsme jeli na Holštejn, kde má jeden velký rest, a na mě tu čekalo jedno 8A+. Rozlezl jsem se v Kuřátku 7B, hned posílám na první pokus. Pak zkouším Auro 2000 7B+, ale nějak mi nejde první krok, je to docela kruté B+.

A už jdu na Patičku Ledovce 8A+. Vymýšlím kroky a asi po půl hoďce přicházím na ten správný rukosled. Používám ještě takový chyt nechyt -spoďák pod prvním chytem. Přelezám to nejtěžší, ale spadnu v posledním, už ne tak těžkém kroku. Tak si ten vršek pro jistotu ještě zkrokuju, ale nějak se se mnou to topové madlo odporoučí k zemi. Něco tam zbyde, tak to pořád jde a je to podobně těžké. Nakonec se se mnou urve i ten zbytek, takže teď je ještě konec docela těžký. Zase ten konec dlouho ladím, nějak to vyladím, ale na přelez už není síla. S klasou si myslím, že to nehnulo, protože předtím to bylo lehčí A+, teď už takové normální.

Štěpa mezitím dává pokusy v Glutamanovi, jeden je dost nadějný, ale dneska se prý necítí ve formě, tak to musí počkat. Já si ho nakonec taky jen tak prolézám.

 Do skal doráží Kala, Pepa Šlapák, Čoko a Peťa Růžičková, takže lidomorna je v plném obležení. Okolo třetí hodiny to tu balíme a jedeme do Blanska. Já tu dávám na druhý pokus Skalpel 7B+ a společně se Štěpánem děláme novinku - Silový trojboj 7B+. Po cestě ještě omrkneme jeden kámen, jestli by stál za to, ale nestál, tak jedeme dom.


After long time Martin got to Kras. Together with Štěpán he visited Holštejn. Martin started with Kuřátko 7B, which he immediately sent. The he tried Auro 2000 7B+, but the first move betrayed him. 

The next quest was Patička Ledovce 8A+. After thinking it through he found the right strategy but fell at the last, not so difficult, move. And then he broke off two holds. So he had to amke up something new, which he did but he didn't have enough energy for the climb.

Štěpa was in the meantime trying to climb Glutaman, One of the attempts was pretty good but the whole still resisted. 

At about three they packed and moved to Blansko where Martin climbed Skalpel 7B+ and together with  Štěpán he did a new boulder - Silový trojboj 7B+. On their way back they checked one block but itb wasn't so interesting as it seemed before.

MČR v Boulderingu

Letošní MČR v boulderingu proběhlo při píležitosti Mezinárodního horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují. My přijíždíme až v sobotu ráno, všude plno aut,stánků,lidí. Po cestě dost pršelo, tak si říkáme jak ta kvalifikace asi holkám jde, když takhle prší, no ale nešla jinak, start závodu byl posunut na poledne. Tak si projdem obchody a že si dáme čaj na zahřátí, ale všude je tolik lidí, že si ani nesednem. Po poledni se naštěstí počasí umoudřilo a mohlo se lízt. A kvalifikace začala hned prvním bouldrem pěkně zostra a sebevědomí tady každýmu hned rychle spadlo. Já jsem si šáhnul na Top, ale použil sem k tomu nevědomky, co sem neměl takže nic. Druhej bouldr byl na začátku lehkej, a pak těžký místo v přebírání“DOnata“ krásnýho novýho chytu od Aixáků. Třetí asi nejhezčí, přes želvu a na závěr si dát pozor na oblinku. 4tej si už ani nějak nepamatuju, asi nic moc. Dal sem 3T na asi 7Pokusů, což stačilo na 4tý místo po kvalifikaci. Do finále postoupili všichni, od kterých se to tak nějak očekávalo, překvapením byl polák Romanowski, ktrerej kvalifikaci vyhrál. Nemáme věci na spaní tak dokoukáme kvalifikace, a valíme dom, protože finále bylo posunutý na zítřek.  Což mě docela naštvalo, protože zítra jsme už měli na ráno naplánovanej odjezd do Chorvatska. Navíc večer mohla bejt dost dobrá atmosféra, lidí by asi přišlo víc, ale ono to ani teda nevadilo, i v neděli bylo diváků dost a atmosféra až nezvyklá. Počasí bylo famózní, možná až trošku kosa. Tentokrát se první bouldr dal lízt, druhej o něco těžší, se závěrečným skokem do hroznů. Třetí, asi nejtěžší prvním pokusem se snažim přebrat „popelník“, ale nejde to, druhým si pomůžu hranou a hned je to lepší a sem nahoře.Někdo tu zkoušel lítat, ale gravitace je svině. Poslední bouldr je ve znamení lišt všechno trefim, tak sem na Topu. Takže mám skóre 4T na 5P a vyhrávám. Asi mi dost pomohlo to, že sem lezl ještě před těma“nejlepšíma“ a ve 2ce a pak i ve 3ce sem do Topu dolezl jako první, což vždycky pozvedne sebevědomí na další bouldr a člověk leze v ohromný euforii. Druhej skončil polák Romanowski, třetí Chválič a čtvrtej Brácha. Holky vyhrála Nelly, před Hrozkou a Lenkou Trnkovou. Tak na závěr, hezký závody s atmosférou, komentátor, že občas mele blbosti, je jen dobře aspoň se člověk pobaví, bouldry v silovým stylu, takže mě se líbily, dopad mizernej, prize money žádný, ale chápu postoj pořadatelů no a už se teším na příští rok.