Asie nás přivítala při posledních dvou světových pohárech v obtížnosti. Nejprve Xiamen v Číně, 30 stupňů, smog, stěna v nově vybudované městské části, kde moc lidí nebydlí, kolmáč a lezení po řezkách a rýmička. Páteční rychlost a i když jsem cestu naposledy lezl na MS, téměř vyrovnávám svůj osobák. Následuje obtížnost, jedna cesta je poměrně lehká, topuje větší polovina startovního pole (včetně mě), druhá cesta přitvrdí a dolézám dva kroky po Top, celkově 17. postupové místo do semifinále.
Xiamen
Xiamen
V semifinále se značně přitvrdilo, pořád mám rýmičku a necítím se ok, leze se skoro celou dobu po řezkách a v těch mi rychle dochází. Obsazuji konečné 19. místo.
Semifinále
Z Číny rychlý úprk do země samurajů, pár tréninků, sushi a opět na startu kvalifikace.
Naritasan
V první kvalifikaci padám poměrně brzy, propotím obliny a i když nemám bandasky, letím k zemi. To se mi letos ještě nestalo - dělené 30. místo v cestě. Ve druhé se mi leze lépe, nateče a 19. místo v cestě, celkově mi to hází 30. příčku s tím, že jeden krok navíc by stačil do semifinále.
Finále
Asie se nevyvedla dle představ, charakter lezení mi příliš nevyhovoval a co hlavně, necítil jsem se tolik při síle. Možná je to trochu dáno nachlazením, ale spíš už cítím, že na konci sezóny došla šťáva: závodů bylo letos ohromné množství, člověk málo jí, trénuje, cestuje, sedí v jobu a pořádně si neodpočine.
Velkou radost mám z celkového umístění ve světovém poháru, kde jsem skončil na 11. místě, a mohlo být ještě líp, kdybych přidal nějaké body navíc právě v Asii.
Tento víkend poslední závod sezóny MČR v obtížnosti v Praze a epic souboj Konym, a pak už konečně odpočinek.
Asia was the setting of the last two World Cups in climbing for difficulty. First one was in Xiamen in China, there were 30 degrees and smog and the gym was situated in the newly built part of the town with less people. There was a vertical with sharp tiny holds and also I had a cold. On Friday there was the speed climbing and even though I haven't climbed a speed route since the World Championship, I nearly reached my personal record. Then the difficulty came. One route was quite easy, the majority of the participants got to the top, including me. The second one was a bit tougher, I was two moves away from the top and in total I ended 17th and passed to the semifinal.
The semifinal is much more difficult, I still have a cold and don't feel ok, the majority of the route has sharp tiny holds and I soon get tired. In total I earn the 19th place.
From China I hurry to the Samurai country and after a bit of training and sushi I find myself at the start of the qualification again.
At the first route I'm done quite quickly - I slip on my own sweat and even though I'm not swollen at all, I fall down. This hasn't happened to me so far this year. I share the 30th place in this route. The second route is a bit better, I get swollen, though., and end 19th so in total I'm 30th and just one move away from the semifinal.
The Asian competitions didn't go as I expected, the style of climbing didn't suit me much and, above all, I didn't feel in shape. Maybe being sick played its part but I guess that at the end of the season the energy is just running out. I took part in the unbelievable number of competitions, I wasn't eating much, I trained and travelled a lot and spent lots of time at work, without an opportunity to relax.
I'm very happy about my overall score in the World Cup, I am 11th and it could have been even better, if only I scored more points in Asia.
This weekend I'll go to the last round of the Czech Championship in climbing for difficulty in Prague and I'll do an epic battle with Kony and then, finally, I'll have some time off, too.