Chongquing, Nanjing, Hachioji, 20 dní v Asii, 3 světové poháry v boulderingu, strange Čína a země samurajů - Japonsko.
Vyrážím 19. dubna, letím přes Londýn a Hongkong do destinace druhého světového poháru, obrovského Chongquingu. Na letišti má čekat personál z hotelu, ale nikde nikdo, no a v takovémto duchu se nesou i následující dny v Číně: na první pohled je vše pěkné, ale postupem času člověk zjišťuje, co všechno nefunguje. Na závod jsem připravený dobře, forma naladěná, jet lag necítím, spíš mi dělá starost tropické počasí, lezení v teplu nepatří mezi mé oblíbené činnosti. Závod se odehrává v nově vybudovaném parku určeném jenom k lezení, krásný kousek uprostřed vysoké zástavby a vzduchu plného smogu, prý za 5 milionů Euro.
Závodiště Chongquing
Kvalifikací se probíjím celkem dobře, v jedničce mi chvíli trvá, než se správně zkoordinuji ve skoku, následně ještě padám ve vrchní části, kde na místo založení paty shybuji, a to má za následek další dva pády. Jednička tedy pátým pokusem.
Kvalifikace Chongquing
Dvojka je čiré peklo, daří se mi zóna a dát si high five s topem. Trojka je silovka po malých lištách, dávám OS. Čtyřka koordinační skok, má se lézt double dynem, mně se podaří podržet první stisk a nemusím si tak dělat vrásky s koordinací, OS. Poslední boulder je kolmice, snažím se, seč můžu, ale sotva ustojím nástupovou strukturu a nic moc nepředvedu. Semifinálové dveře se mi tak zavírají těsně před nosem a dosahuji 25. místa. Na postup by bylo zapotřebí vylézt kolmici a nebo jedničku o dva pokusy dříve.
Chongquing
V neděli mrknu na semifinále, závod v rychlosti, kde končí Libor Hroza na 8. místě, a finále v boulderingu. Pěkná podívaná. A hned v pondělí se přesouvám do Nanjingu. Následují čtyři dny poznávání čínské kultury, lidí, jídla a také trénink, bohužel tu není pořádná stěna, tak si alespoň najdu betonovou zídku, kde zavzpomínám na začátky boulderingu na choceňských železničních mostech, a pár hodin trávím na dřívkách od Amuerte.
Park Nanjing
Kvalifikace probíhá v úplně stejném rozpoložení jako v Chongquingu. Začíná se kolmáčem, ten je tentokrát lehoučký, ale mně se v kroku do topu nedaří ustát nicotný stup. Následují tři nijak extra těžké převislé bouldery, kterými se mi podaří projít na první, respektive druhý pokus. Končí se pekelným kolmáčem, který nikdo nezdolá. Výsledek 26. místo a frustrace z kolmého profilu a z mých nimravých nohou.
Semifinále Nanjing
V neděli se opět mrknu na zbylá kola boulderingu a závod v rychlosti, kde padá světový rekord, klobouk dolů. A pěkně se spálím, slunce má sílu. V pondělí velmi brzy ráno opět cestuji dál, a to do Japonska, rychle pryč z Číny! Konečně je trochu dýchatelno, vše funguje, jak má, internet je bez cenzury, můžu si dát oblíbené sushi a dva bomba tréninky na stěně B-Pump se světovou elitou.
B-Pump Training session
Na rozlezovce před kvalifikací se tentokrát necítím tak dobře, poslední dva dny jsem toho moc nenaspal, síla ani hlava nejsou ve správném rozpoložení a během kvalifikace je to znát. Na jedničce opět čeká kolmice a já opět nejsem schopen ustát ty oblé struktury, už z toho mám blok v hlavě? Dvojka pěkná, lehká silovka. Trojka koutek, který dávám těsně před koncem časového limitu. Čtyřka je těžká silovka, kde končím pod topem. A na závěr lehký kout, OS. Končím na 49. místě a tentokrát nejsem vůbec spokojený s tím, co jsem předvedl.
Celkově se Asia tour nepovedla dle představ, ale bouldering zažívá proměnu, těžké silové bouldery, ve kterých jsem si dříve vždy nahnal pár plusových bodů oproti ostatním závodníkům, už dávnou nejsou IN, v převislých profilech se staví spíše lehčí bouldery a rozhoduje se na koordinačních záležitostech a technických kolmicích, kde ztrácím nejen já, ale i další siláci jako Hojer, McCol či Gelmanov, a tento styl naopak vyhovuje Japončíkům, kteří letos diktují tempo.
Chongquing, Nanjing, Hachioji, 20 days in Asia, 3 World Cups in bouldering, strange China experience and visiting the land of the samurai - Japan.
I took off on 19th April and flew over London and Hong Kong to the huge city of Chongquing, the place of the second World Cup. The hotel staff was supposed to wait for us at the airport, but there was no one to come and it was pretty much what the whole trip was like. Everything was great at the first sight but soon I started finding out what wasn't working. I'm well prepared for the competition, and I do not feel any signs of jet lag so the only thing that makes me worried is the tropical weather as I do not like climbing in heat. The competition takes place in a newly constructed park, made just for climbing - a beautiful piece of architecture in the middle of the city and in the air full of smog - they say it cost 5 million Euros.
I'm doing quite well in the qualification, it takes me a while to figure out the jump on the first boulder and then I fall from the upper part because I try to pull up instead of placing the heel - and that's why I fall two more times. So the first boulder lets go at the 5th attempt.
The second boulder us a pure hell, I just reach the zone and high five the top. The third one is a power boulder over small ledges, and I do it OS. Number four needs a coordinated jump, and it is another OS for me. The last boulder is vertical and no matter how hard I try, my performance is really poor with this one. So the door to the semifinal slammed in my face and I ended up 25th. To pass I needed either to climb the vertical or spare two attemps at the first boulder.
On Sunday I watch the semifinal, the speed climbing competition in which Libor Hroza was 8th, and the final of bouldering, and on Monday I move to Nanjing. The following four days are full of learning stuff about Chinese culture, people, food... and also of training. Unfortunately there isn't a proper wall so I find a concrete wall and remember the old times of bouldering on the railway bridges of Choceň.
The qualification is very similar to the one in Chongquing. The initial vertical is easy this time, but I cannot stand on the tiny foothold. Then there are three not-too-hard overhangs which I finish in one or two attempts and the last boulder is a cruel vertical which stops pretty much everyone. The result is the 26th place for me and lots of frustration from the vertical and my clumsy legs.
On Sunday I watch the rest of the bouldering competititon and the speed climbing, during which the world record is broken. Thumbs up! And I get a huge sunburm, the sun is pretty strong here. On Monday I start another journey, this time to Japan,. Finally I get some fresh air, things are working, the internet is not censored, I can have my dear sushi and two great trainings at the B-Pump gym with the world's best climbers.
Warming up before the qualification, I don't feel very well, I haven't slept much last two nights and neither my body nor my mind are in shape and it shows during the qualification. The first boulder is a vertical, again, and I'm not able to hold on to the round structures - again - maybe it's in my head? The second boulder is a power boulder - nice and easy. The third boulder is a dihedral and I finish right before the end of my time limit. Number four is a hard power boulder and I end right under the top. The last one us an easy dihedral. I am 49th and really disappointed with my performace this time.
As a whole, the Asia tour wasn't as successful as I was hoping. Bouldering is going through massive changes and the hard power boulders that used to be my strength and always brought me several plus points against my competitors are not IN anymore. The overhanging boulders are rather easy, so the coordination and technical verticals in which me and other power climbers like Hojer, McCol or Gelmanov lose points, are crucial. This style suits Japanese climbers who rule this year.
