ČP Lomince

Včera jsme s Káťou vyrazili do Lomnic nad Popelkou na tradiční Aprílový pohár. Ženských je sedm, takže všechny postupují do finále. Nás bylo něco málo přes dvacet a prali jsme se v 7b+ a 7c cestách o postup do finále. Mě, Komárovi a Klemsovi se podařilo obě cesty topnout. Zbytek to měl docela natěsno a rozhodoval každý chyt. O přestávce si s Káťou zajedeme do Jičína, projdem náměstí a pohrajem si u Rumcajse. Ve finále žen zalezla hezky Jíťa Mázlová, která tak pořád zlobí mladý holky. Dolezla o tři chyty níž než vítězka. O chyt dál dolezla MOMO, a o další dva chyty dál Terka Svobodová a Lucka Hrozová. Rozhodovali tam nějaký plusy a mínusy a jakože Terka měla vyhrát. Ale nevyhrála, starej Hroza prej zavzpomínal na "starý dobrý časy" a vyhoupnul Lucku do čela. I když teda pravda, že já jako divák jsem si taky v odlezených výkonů myslel, že Lucka vyhrála. Naše finále bylo o dost kratší než ostatní roky, a proto i trošku bouldrovějí na což asi trošku doplatili klasičtí vytrvalci jako Kala a prý něco jako 10-, ale spíš takový nomální 9+ka. Rozhodovalo opět minumin a každý chyt znamenal posunutí o příčku výše. Třetí skončil Martin Klemsa, druhej Kuba Hlaváček a já dal Top takže mi to hodilo první místo. Docela jsem byl překvapenej, že vytrvalost tam někde v koutkách rukou je a těším se na další závody. Žádná Ostaš nebude, frčíme dom, musím vzít krumpáč do ruky a udělat půdní sondu pro Leoše Pelikána.

Yesterday me and Káťa went to Lomnice nad Popelkou to take part in the traditional Aprílový pohár cup. There are seven women, so all of them get to the final. There were slightly over twenty of us and we competed in 7B+ and 7C+ routes to get to the final. Me, Komár and Klemsa managed to get to the top of both routes. The results of the rest were very close and every hold was important. During the break me and Káťa make a trip to Jičín, look around the square and visit Rumcajs. In the women’s final Jíťa Mázlová did very well – still able to compete against younger girls. She finished three holds lower than the winner. One hold further was MOMO, two holds further Terka Svobodová and Lucka Hrozová. There were some pluses and minuses stepping into and Terka was supposed to win.  But she didn’t; old Honza is said to have remembered “old good times” and he moved Lucka to the top. But I have to say that after watching their efforts I also thought Lucka was the winner. Our final was much shorter than in previous years, and therefore a bit more bouldering-like which might have caused problems to long-distance climbers such as Kala; it was said to be a 10- but I would say a usual 9+. Again, details were decisive and every hold meant a climb one rank up. Martin Klemsa finished third, Kuba Hlaváček second and I went up to the top which brought me the first place. I was quite surprised that endurance was somewhere deep inside my hands so I am looking forward to next competitions. There will be no Ostaš, we go back home, I have to grab a pickaxe and do a test pit for Leoš Pelikán.