pondělí 20. června 2016

Bouřlivý Víkend

Závody se na chvíli zastavily a konečně byl čas vyrazit ven a užít si skal. Předpověď nebyla nejlepší, ale nakonec s Kačkou volíme Boulder akci na Děčínským Sněžníku. Na registraci bereme průvodce na nově otevřený sektor a těšíme se na novinky. Na začátek volím boulder Štěstí 8A, dlouho mě nejde odlepit zadek od země, jak ho jednou odlepím, už boulder dolezu, až na ten úvod celkem pěkný kroky.

Štěstí 8A by Katka Matejickova

Jdeme dál a zastavujeme se u Big Airu 8A. Dlouhej nátah do hrany stropu s nohama na kameni, a pak náskok do obliny s tím, že se musíš vyhnout kameni na zemi. Naskakuju, poskakuju, už je docela teplo a doskoková oblina nezbírá. Přesunu se o kousek vedle na Kýlu 8A, necelou půl hodinku sedím pod boulderem a laboruju nad prvním krokem, pak za mnou přijde Kačka a najedou to jde.

 Big Air 8A by Katka Matejickova

Kýla 8A by Katka Matejickova

Pak leze Kačka, začíná pršet a tak se jdeme schovat. Po dešti čekáme, svítí slunce takže kameny usychají rychle, ale je jak v prádelně. Snažím se zvednout zadek v Pumpě 7B+ a V-Poweru 8A, u Pumpy se daří, u V Poweru ne.

Úkryt před bouřkou pod V Power by Standa Mitáč #emontana

Přichází další mrak a kameny jsou zase pod vodou. Po dešti koukám, jestli by se ještě něco v okolí nedalo polézt, ale všechno mokrý. Odevzdávám závodní lístek, do výsledku se počítá 8 nejtěžších boulderů, pro mně to jsou celkem jednoduchý počty, bouldery mám přelezené 3, ale i tak se kvalifikuju do finále na 4 místě. 
Sněžník by www.chmi.cz

Finále se i při drobným dešti rozjíždí, leze se pod plachtou a vypadá to, že se finále snad i odleze, já svůj pokus ještě stihnu a daří se mně vylézt první finálový boulder na OS, pak začíná lejt jak z konve a finále se ruší. Všichni zmoknou na kost, ale i přes to mají úsměv na rtech a dobrou náladu.

Finále by Standa Mitáč #emontana

Finálový kousek by Katka Matejickova

Na chvíli zajedeme kouknout do Ostrova a rozhodujeme se jet večer domů a ráno na Bor, kde je Kozlík a hlásí, že tam je celkem slušně. Po desátý šlapeme do kopce, dáme rozlez u Monstra, přichází bouřka a Kačka při začínajícím dešti přelézá po velkým boji její big projekt Vlčí Kožich za 6B. 

Projekt Dr. Dolittle - Hell by Katka Matejickova

Jdeme se schovat pod Barandov, v převisu déšť nevadí a tak se naladím do projektu, který vede z Knock Outu přímo Lucha Libre, krásnými silovými kroky a vlhkým výlezem probíhám druhým pokusem - Puroresu 8A. Klasa možná i jen 7C+, ale linie je to luxusní. Dál se snažím rozlousknout kroky v projektu v díře pod Dr. Dolittle, ale na nic nového nepřicházím. Jdeme k Pokémonovi, chvilku si ošahám zavlhlý lišty v projktu a pak si vylezu novinku Charmander 7B. Kačka zkouší taky jak se leze v mokru, na závěr dnešního lezení volím tréninkově Pověsti Staré Prahy 7C+-8A? 

Pověsti Staré Prahy 7C+/8A repeated by Katka Matejickova

středa 15. června 2016

SP Vail - 7.místo

Poslední téměř dva měsíce plynou velmi rychle, téměř každý víkend závod, hodně cestování, únava a do toho trénink. Tento víkend se kolotoč závodů zastavil v americkém Coloradu, ve Vailu. Poprvé jsem byl na světovém poháru ve Vailu v roce 2008 a už tehdy jsem si to místo oblíbil, krásné čisté hory, velká sportovní akce GoPro Mountain Games a silový charakter boulderů. Do Colorada přilétám ve středu odpoledne, na letišti beru auto a frčím do města Silverthorne, kde nacházím útočiště u Iva Rouska, kluka který kdysi lezl s našim tátou a ke kterému jsme jako malí caparti chodili v Adršpachu pro vodu, svět je malej. Ve čtvrtek se jdu dopoledne proběhnout přírodou, z běhu je brzy pomalá chůze, místy sníh, vodopád, krása. Odpoledne jedu na registraci do Vailu, tam už to žije a město je plné stánků a lidí, všechny spojuje outdoor sport. 

 GoPro Games Vail

Colorado

Ráno nemůžu dospat závodu, v izolaci se to brzy hemží silou z celého světa, na řadu jdu brzy, hned jako čtvrtý. První kvalifikační kolmáč se mi daří druhým pokusem vylézt, dvojku máme hodně těžkou a přelézá ji jen Chon, trojka vypečená plotna a pro mě nula bodů, čtverka silovka a pád pod Topem, pětka koordinační skok a pohlídat si krok do Topu, dávám OS. Výsledek 2t3p mi vynáší 10. místo ve skupině a těsný postup do semifinále. Odpoledne rest, dávka ovoce, boulder beer a NBA.
Vail Boulder Event

Převislý boulder v kvalifikaci

Ráno cítím únavu z kvalifikace, ale na rozlezovce se cítím parádně, a tak se mi leze i během semifinále. První koordinační skok dávám těsně před koncem časového limitu, ve dvojce se mi daří na několikátý pokus udržet skok do stisků, blížím se k Topu, ale dochází mi šťáva, neuhlídám nohy a jdu k zemi. Trojka zase skok, který i napotřetí zvládnu, špatná přídrž a Top - bohužel Top není až tak dobrý, jak očekávám, nedaří se mi jej udržet a zase zem - to bylo blízko. Čtverka plotna, ladně udělám úvodní krok, který pak všichni lezou jinak, a vršek si už pohlídám, překvapuji sám sebe.

Výsledek celkem slušný - 2t10p a 4 zóny, dlouho se držím nahoře a nervózně čekám, jak se bude dařit i těm nejlepším, postupně se sunu dolů, tentokrát mi finále těsně uniká a končím na 7. místě! S výkonem jsem moc spokojený, vlastně moc nechybělo, abych semifinále i vyhrál, tohle kolo mi sedlo.

Semifinále by IFSC live stream

Happy po 1.boulderu


Finále je až odpoledne, vracím se do Silverthornu, s Ivem koukneme na finále online a jdeme na oslavu narozenin, kde se schází asi 20 Čechů. Ráno brzy vstávám, na letišti mi oznámí že už pro mně není místo v letadle, čekám dalších 8 hodin na jiný spoj a společně s rakouskou repre dorážím zpět do Evropy.

Colorado


V celkovém hodnocení SP jsem se posunul na 7. místo, zbývá jeden závod a to v Mnichově, kde se loni dařilo, bude i letos?
  
Last two months run pretty quickly, almost every weekend I'm on a competition - lots of travelling, training and weariness. This weekend it brought me to Vail, Colorado, USA. First time I was there in 2008 and I have already grew fond of this place then: nice clean mountains, the GoPro Mountain Games event and power boulders... I fly to Colorado on Wednesday and from the airport I move to the town of Silverthorne by car. I find a shelter at Ivo Rousek's – Ivo is the guy who had been climbing with my dad in the past and to whom we were coming for water in Adršpach when we were little kids – the world is so small. On Thursday afternoon I go running in the countryside and soon I start walking slowlysnow, waterfall… Amazing. In the afternoon I go to Vail to the registration. The town is already full of stall and people, all sharing their passion for the outdoor sport. 

In the morning I'm so excited about the competition that I can't sleep. Soon the isolation is full of people from all corners of the world, I start the qualification fourth. I manage to climb the first qualification vertical on the second attempt, the boulder number two is very hard an only Chon finishes, number three is a zero for me again, number four is a power thing and I fall from under the top. Then I climb number five OS – it needs a good coordination. With a score 2t3p I'm on the 10th place and pass to semifinal closely. In the afternoon I have a rest, some fruit, boulder beer and NBA.

Next morning I'm tired but during the warm up I feel great and so I do during the semifinal. I do the first coordination leap right before the end of the time limit. With the next boulder I get very close to the top but I get tired and am betrayed by my legs and fall. Number three also requires a leap which I do, but then the top is too hard to hold and I end back on the ground – that was really close. With number four I surprise myself as I graciously get over the first move, which the others do differently and then I don't let the top slip.

The result is not bad at all - 2t10p and 4 zones, I stick at the front position for a long time and watch nervously how others are doing, the best ones in particular. Gradually, I'm moving down and this time the final is without me as I end up 7th. Nevertheless, I'm satisfied with my performance – actually I was was close to winning the semifinal.

The final takes place in the afternoon so I go back to Silverthorn and watch it online together with Ivo. After that we go to a birthday celebration where there are about 20 Czechs. Next day I get up early but at the airport I'm told that there's no space for me in the plane so I have to wait 8 hours for a next flight and fly to Europe together with the Austrian representation team.

I moved to the 7th position in the overall World Cup score, there is one more competition missing – the one in Munich, where I was doing well last year. Will I succeed again?

pondělí 30. května 2016

Ostrava

Závodní maraton pokračoval tento týden v Ostravě, pro mě to byl čtvrtý závod ve čtyřech týdnech. Závod se koná v pěkném komplexu starých průmyslových budov Trojhalí, vše klasicky pěkně šlape, jen ta účast je bídná.

Kvaldu máme dobře trefenou, mně se podaří přelézt 5 boulderů na OS, šestému boulderu dávám naději, ale asi ani v deseti pokusech se mi nedaří dostat se přes technický průtlak do topu (viz foto), a postupuji z druhého místa za Uhřou.

 Kvalda #katkamatejickova

 Kvalda -  #katkamatejickova

Odpoledne máme se Štěpánem autogramiádu u Scarpa stánku a těším se na finále. Finále je lezecky poměrně různorodé, v kolmáči koordinační poskok, pak technické ladičky a silový boulder na závěr, pro mě klasicky hra nervů, lezení na jistotu a hledání motivace, což mi stačí na poměrně těsné vítězství nad Štěpánem. Třetí končí mlaďák Michal Běhounek, asi v tom Big Macu, co dlabal odpoledne, byla opravdu síla. 

  Finále1 OS -  #katkamatejickova


 Finále2 Fail -  #katkamatejickova

 Finále3 OS -  #katkamatejickova

 Finále4 Fail -  #katkamatejickova

Teď pár dní odpočinku, tréninku a kvalitního jídla, příští středu razím na další Světový pohár tak uvidíme, jak budu ready, držet todle závodní tempo a formu je oříšek... ale lahodný.

Vítězové #standamitac


The series of competitions continued in Ostrava this week and for me this run of Czech Cup was the fourth competition in four weeks. It takes place in a nice complex of old industrial buildings - Trojhalí - and except for the poor attendance everything is going smoothly.

The qualification suits me well, I finish 5 boulders OS but I can't climb to the top of the sixth one – even though I make ten attempts. I pass to the final from the second place (Uhřa is first).

In the afternoon Štěpán and me give some autographs at the Scarpa stall and I'm looking forward to the final. It's very diverse: a jump in a vertical requiring coordination, some technical stuff and a power boulder at the end – a thrilling game for me. As usual I climb carefully and am trying to stay motivated, which helps me to a close winning over Štěpán. Michal Běhounek, a young climber, is third – it seems that the Big Mac he had in the afternoon gave him all the power he needed.

Now I'll have few days of rest, training and good food and on the next Wednesday I'll go to another World Cup. Let's see how I'll manage to stay in shape and keep up with the pace of the competitions. It's a brainer – but an interesting one, really.

pondělí 23. května 2016

SP Innsbruck - 6.místo!

Ještě jsem ani nevybalil věci z Indie a ve čtvrtek už jedeme na další Svěťák, a to do krásného prostředí Tyrolských hor, do Innsbrucku. Po menších komplikacích s registrací se celá reprezentace schází večer v kempu. Panuje dobrá a bojovná nálada. 

Na rozlezovce před kvalifikací se necítím příliš dobře a přisuzuji to náročnému cestování v posledních dnech. I když to na rozlezovce není to pravé, během kvalifikačního kola se cítím dobře. Bouldery mi sedí a daří se mi přelézt 4 bouldry na 6 pokusů, což mi nakonec vynese parádní 3. místo ve skupině a pohodový postup do semifinále. Kvalifikace to byla zajímavá, vypadla spousta favoritů, naše skupina byla dobře trefená, ale ve druhé skupině bylo zapotřebí na postup všech 5 topů a ty vylézt do 10 pokusů. Z ostatních členů reprezentace se daří především Petře Růžičkové, která končí pár pokusů od semifinále, celkově 29. místo. Domča Dupalová 53. místo, Karin Bílková 59. místo, Danča Kotrbová 67. místo, Olin Klapal 85. místo a Štěpán 95.místo (žen celkem 68 a chlapů 108 startujících).

 Kvalda 1 #katkamatejickova

 Kvalda 2 #katkamatejickova

 Kvalda 3 #katkamatejickova

 Kvalda 4 #katkamatejickova

 Kvalda 5 #katkamatejickova

Před semifinále se cítím lépe než před kvaldou, na rozlezovce zase Japončíci poskakují jako opice, všichní strašně silní, ale jedu si svoje. První boulder kolmáč, těžké nahození nohy a závěrečný skok do topu, dávám prvním pokusem. Dvojka jsou malé jebky a těžký náskok do obliny u topu, padám ve skoku a protrhnu si prst. Trojka je silovka po strukturách, krásně mi sedne a prvním pokusem jsem nahoře. Čtyřka v převisu, úvodní skok a pak těžké lezení, na správnou betu přijdu až posledním pokusem a už není síla ani čas boulder dolézt. Celkově 2t2p a 4b4p a úžasné 4. místo, další finále je doma!

Semi 1 #lukasbiba

Semi 2 #lukasbiba

Semi 3 #lukasbiba

Semi 4 #lukasbiba

Záznam ze semifinále

Odpoledne odpočinek v kempu, ledová sprcha, masáž od Kačky, cítím se dobře. Finále začíná až večer, hala se zaplní, atmosféra je skvělá, a to především když leze domácí Anna Stohr. První boulder vede v převisu, než se ze struktur vymotám, dojdou síly a končím pod zónou, jsem hotovej. Ve dvojce se mi nepodaří pořádně ustát nástupový stup, ze kterého se odráží ke skoku. Trojka je o mikro lištách a tady cítím, že nemám šanci přes mikra přejít dál. V poslední čtyřce těžký náskok na začátku a pro mě taky nula bodů. Celkem asi můj nejhorší zápis všech dob: 0t0b, klesám tedy ze čtvrté pozice na šestou, ale radost mmi to moc nezkazí, finále jsem si sice moc lezecky neužil, ale být členem finále je vždy ohromný zážitek! Vyhrává suverénním způsobem Jogwon Chon. 

Nástup na finále #katkamatejickova

Finále 1 #lukasbiba

Finále 2 #lukasbiba

Finále 3 #lukasbiba

Finále 4 #lukasbiba

Záznam z finále

O půl dvanácté startujeme auto a vyrážíme domů. Po cestě docházím k zajímavé statistice, za loňský a letošní rok:

 Světáky Evropa - 2.,2.,6.                       Svěťáky svět - 27.,16., 20.,19.,

Asi je to tím, že mi sedí evropské profily, charakter boulderů, nebo že mám u sebe Kačku a cítím se ve větší pohodě, evropské klima, náhoda...? Rozhodně je potřeba to prolomit, prvním pokusem bude za tři týdny Vail, tak držte palce!


I haven't unpacked the stuff from India yet and I'm already leaving for the next World Cup, this time in the beautiful Tyrol Mountains in Innsbruck. After some minor complications with registration the whole representation team meets in the camp in the evening. The mood is good and competitive.

I don't feel very good during the warm up before the qualification, probably because I have been travelling a lot last few days. Even though the warm up is not so great, during qualification I get better. The boulders suit me and I manage to climb 4 of them at 6 attempts, which earns me cool 3rd place in the group and an easy ticket to the semifinal. The qualification was really interesting as lots of favorites didn't make it to the semifinal. My group was well chosen, in the second one it was necessary to get all five tops and finish them in 10 attempts or less. Among other members of our representation Petra Růžičková is the most successful – she ends up on 29th place, only few attempts away from the semifinal. Domča Dupalová 53rd place, Karin Bílková 59th place, Danča Kotrbová 67th place, Olin Klapal 85th place and Štěpán 95th place (68 women and 108 men competed).

Before the semifinal I feel better than before the qualification. During the warm up there are some Japanese guys who jump like monkeys, all of them are super strong, but I do my best, too. The first boulder is vertical, with a hard leg move and jump into top – I climb it at the first attempt. The second one consists of many little crimps and an awful jump from which I fall and tear the skin on my finger. Number three needs lots of power and I really enjoy itI need just one attempt to climb it. Number four is in an overhang, with a jump at the beginning. I find the good beta at the very last attempt and then I lack time and power to finish it. In total: 2t2p and 4b4p and a wonderful 4th place, another final for me!

In the afternoon I have a rest in the camp and after a cold shower and Kačka's massage I feel good. The final starts in the evening, the hall is full of people, the atmosphere is amazing, especially during Anna Stohr's climbing. The first boulder is in an overhang and before I find a way to the zone I'm too exhausted to reach it. In the second boulder I can't keep myself on the foothold at the beginning, from which I need to jump. Number three is a series of micro ledges I cannot get over and the last one has a hard first move – so nothing for me either. I have the worst score of all times: 0t0b, so instead of the fourth place I end up sixth, but I'm not too upset about it - even though I didn't enjoy the final much, it was an awesome experience just to get there! The winner without any competition is Jogwon Chon. 

At half past eleven we start the car and head for home. During the journey I make an interesting statistics about the last and current year:

 World Cups in Europe: 2.,2.,6.                       World Cups in the rest of the World - 27.,16., 20.,19.,

Maybe the European profiles and the character of boulders suit me better? Or is it having Kačka with me and thus feeling more comfortable? The European Climate? Coincidence? I definitely need to break this – I will make my first attempt in Vail in three weeks, so keep your fingers crossed!

čtvrtek 19. května 2016

Indie - Navi Mumbaui

Po vydařeném svěťáku ve Švýcarsku se oproti původnímu plánu rozhoduji zúčastnit se Světového poháru v exotické Indii.

V Indii mě vítá trochu jiný svět, špína, smog, vysoká teplota (cca 35°C) a vlhkost vzduchu, přijde mi zvláštní, proč je svěťák zrovna tady? Po příjezdu na zarezervovaný dvouhvězdičkový hotel zjišťuji, že dvě hvězdičky v Indii nejsou to samé, co dvě hvězdy v Evropě, ale špinavá komůrka bez okna, klimatizace... Na recepci potkávám Rustama Gelmanova, který zde strávil noc a kouká se po jiném ubytování, dáme se dohromady a přejíždíme rikšou do lepšího hotelu, kde bydlí většina závodníků. Rozhodujeme se pro společný pokoj a Rustam se stává mým parťákem na následující tři dny v Mumbai, což bylo fajn - člověk se cítil bezpečněji a poznat jednoho z nejlepších současných boulderistů bylo inspirující. Po dlouhé cestě jsem unavený, a tak si odpočinu a navečer jdeme na registraci. 

Na registraci

Kvalifikace

Druhý den ráno je kvalifikace, bouldery jsou lehké a pro postup do semifinále je zapotřebí vylézt všech 5 kvalifikačních boulderů. Koleno drží, ale v tom teple se mi neleze moc dobře, dva bouldery vylezu na OS, ve třech musím chvíli bojovat. Se zápisem 5t 10p postupuji dále ze 14. místa.

Odpoledne volíme s Rustamem výlet do Mumbaie, cestujeme vlakem, navštívíme pár známých památek, ochutnáváme boží místní ovoce, ale hlavně jsme unešeni životem lidí zde, který místy připomíná uprchlický tábor, špínou, pachem... Nejsme na to zvyklí, ale švábi na ulici nebo hromady ... vybrané z toalet na ulici nás po pár momentech už ani nepřekvapují. Takhle to tu prostě je.

 Po kvaldě

 Brána do Mumbaje

Typický pohled

Typický pohled 2

Semifinále je z hlediska obtížnosti úplně o něčem jiném, opět bojuji s teplem, ve třech kolmáčích toho moc  v malých lištách nepředvedu a nedolezu ani do zóny, v jediném převislém problému se mi daří zóna, pak ale totálně propocený nemám šanci na Top. Pro mě těžké semifinálové kolo a 19. místo, finále tentokrát velmi daleko i přesto, že jsem cítil, že jsem předvedl to nejlepší, co jsem v té chvíli mohl. To je bouldering. Malou radost mi udělal Jan Hojer, který skončil se stejným zápisem jako já. Dařilo se především Japončíkům, Rusům, těm, co jsou v kolmáčích beton.

Odpoledne dám mango session a jdu kouknout na finále. Atmosféra úžasná, klučičí bouldery krásné a chvílemi zůstávám stát s otevřenou pusou z toho, co lezci předvádí. Po závodě na nás čeká raut s místním jídlem, v pondělí ještě chvíli vychutnávám atmosféru Indie a v úterý večer po 35 hodinách cesty jsem zpět doma. 

Finále

Indie je za mnou, plná nových zkušeností a poznávání jiného světa, dnes směr Innsbruck!

After a success in the World Cup in Switzerland I decided, against my previous planning, to take part in the World Cup in exotic India as well.

India is a kind of a different world – dirt, smog, high temperatures (about 35°C) and humid air – I wonder why the Cup is taking place here, from all the possible places? After the arrival to the two-star hotel where I have reserved a room I find out that two stars in India do not mean quite the same as in Europe. My room is small and dirty and there's no window or air conditioning… At the reception I meet Rustam Gelmanov who spent a night here and is looking for a new hotel. I join him and together we move by rikshaw to a better hotel, where most of the competitors are already accomodated. We decide to share a room and Rustam becomes my buddy for the following three days in Mumbai, which I really appreciate – one feels safer and also it was very inspiring for me to meet one of the best current boulder climbers. I am tired after the long journey, so I take a rest and in the evening we head to the registration.

The qualification is on the next morning, the boulders are easy and I need to climb all five of them to get to the semifinal. My knee is OK, but I can't do very well in the hot climate, I finish two boulders OS and struggle a bit with the rest. I advance from the 14th place, with 5t 10p.

In the afternoon Rustam and I decide to have a trip to Mumbai – we travel by train, do some sightseeing and taste wonderful local fruit, but most of all we are impressed by the lives of local people, which sometimes remind living in a refugee camp, in dirt and smell. Even though we aren't used to it, in a while we aren't even surprised by the cockroaches or heaps of () from the toilets in the streets. That's just the way it is.

The semifinal is much more difficult than the qualification. The hot climate gives me a hard time again, I don't show anything special in three verticals and can't even reach the zones – the only zone I do climb into is in an overhanging problem, but once I reach it I'm all sweaty and without a chance to advance to the top. For me the semifinal was very difficult and resulted in the 19th place. The final was far, far away for me, even though I felt that I showed my best. Well, that's bouldering. I was happy about Jan Hojer, who ended up with the same score as me. The most successful were the Japanese and Russian, those who were sure in the verticals.

In the afternoon, after a mango session I go to check the final. The atmosphere is awesome, boulders for the boys are great and sometimes I'm totally carried away by what the climbers are capable of. After the competition there is a reception full of local food, on Monday I enjoy a bit more of spirit of India and on Tuesday, after 35-hour journey I'm finally home.

India is over, full of new experience and exploring different lifestyles. And today I'm heading for Innsbruck!

pondělí 9. května 2016

ČP na Sport Expo v Praze

V sobotu venku krásně, ale moje myšlenky jsou jinde, těším se na další kolo ČP v boulderingu, závodech, které si už jedou vlastní level a u kterých je radost být jejich součástí. Kvalifikace je velký boj s teplem, bouldery mě baví, hlavně pětka po strukturách, zbylé bouldery vylezu OS a zajistím si tak první místo v kvaldě.
Nejtěžší boulder kvalifikace

Navečer se již ochladí a ve finále se leze příjemně, jen škoda divácké kulisy - kde jste byli, Pražáci? První finálový boulder je čisté peklo v kolmáči, kde jen Honza Chvála uchvátí zónu, u mě nula. Dvojka ladný přeskok a průtlak. V prvním pokusu mi lupne v koleni, musím zvolit jiný postup a top je v nedohlednu. Topuje Olda a Pišta Bednár. Trojka a čtyřka silovka, tím proběhnu na OS a vítězím!  Druhý je Pišta, třetí Štěpán za přelez trojky. Celkově byly bouldery povedené a prověřily hodně z našich dovedností. Díky, Vildo a Jendo.

 Nepřekonaná jednička

Ladící dvojka

Silová trojka a čtyřka


Večírek obětujeme, v neděli vyrážíme na Sněžník s kluky z On/Off Productions dotáčet materiál k letnímu snímku o mně. Koleno je lehce oteklé a bolí, raději nechávám lezečky v autě, další světový pohár je za dveřmi a tam musím být fit. Na Sněžníku se na chvíli zastavila podmínka, Kačka dává svůj top pokus v ultra projektu na Medvědovi, ve skalách je dobrá nálada, krásný den.

KAčka a její big projekt

A jak to teď bude? Svěťáky - Indie, Innsbruck - ČP Ostrava, a pak už červen. Je to nabité, snad bude koleno ok. 

The weather is beautiful on Sunday but my thoughts are elsewhere – Im looking forward to another round of Czech Cup in bouldering, a competition which already has its own standard and which I love to take part in. The qualification is complicated by hot weather but boulders are fun, in particular number five. I manage to climb the rest OS and thus I end up first in qualification.

In the evening it chills out a bit so the final is more agreeable. The only flaw is the lack of audience - where have you been, people from Prague? The first final's boulder is a pure vertical hell, only Honza Chvála reaches the zone, I fail. Number two requires an elegant jump and then you need to push yourself through. During the first attempt I suddenly feel pain in my knee and need to change the strategy. The top thus remains unconquered for me, but Olda a Pišta Bednár get there. The third and fourth boulder require strength, I do them both OS and win the competition! Pišta is second and Štěpán third, as he climbed the third boulder. In general, the boulders were well done and really tested our skills. Thanks to you both, Jenda and Vilda.

We sacrifice the afterparty in order to get to Sněžník with the guys from On/Off Productions, who need to record the rest of the material for the summer film about me. My knee is a bit swollen and hurts so I leave my climbing shoes in the car – another World Cup is coming soon and I need to be in shape there. Kačka makes her top attempt in the project on Medvěd, the mood is great and the day is beautiful.

And what are the things to come? The World Cups in India and Innsbruck, Czech Cup in Ostrava and then June. I'll be busy. Hope my knee will be all right.


pondělí 2. května 2016

Jackie Chan na Boru

V sobotu trénink v BB, v neděli je venku krásně, a tak na odpoledne razíme s Kačkou na Bor. Rozlézám se v novince od Štěpána, a to stand up verzi ultimátního projektu Naplivu na Vaše Hroby za 7C. Daří se mi boulderem proběhnout hned na první pokus, pěkná silovka. Pak Kačka pěkně vyleze 5A a jdeme na projekt na Barrandov.

Kačka v 5A

Pomalu se rozpomínám, jak jsem projekt na podzim ladil, a hned prvním ostrým pokusem jsem nahoře. Boulder není na pohled nejhezčí, ale kroky jsou super, další dobrá silovka za lišty. Boulder Jackie Chan a klasa 8A+, možná i míň, ale původní odhad byl 8B, tak uvidíme. 

Jackie Chan 8A+

Dál jdeme k Monstru, Kačka prubuje Vlčí Kožich 6B a já si tréninkově prolézám Zlatého Draka a King Lines, je krásně chladno a vychutnávám si lezení na nej boulderech na Boru.

A další víkend? Druhé kolo ČP, koukejte dorazit!


After the training at BB on Saturday the weather was great so I took Kačka to Bor on Sunday. I start at Štěpán's new project - the stand up version of Naplivu na Vaše Hroby 7C, a nice power boulder which I finish at the first attempt. Kačka climbs a 5A and then we move to a project at Barrandov.

I slowly remember the moves I tried in autumn and my first serious attempt is successful. The boulder isn't much pretty when you look at it, but the moves are cool - another power boulder - Jackie Chan 8A+, the grade may be a bit lower but the first estimation was 8B, so let's see.

At Monstrum Kačka tries Vlčí Kožich 6B and I train at Zlatý Drak and King Lines, the weather is nicely cold and I really enjoy climbing the best boulders here at Bor.

And what about the next weekend? I'm going to the second Czech Cup, so don't hesitate and come, too!

úterý 26. dubna 2016

JAPAN – SP KAZO

Trochu delší článek, ale Japonsko si to zaslouží...

Posledních pár dní uteklo jako voda, byly to dny plné objevování nového, nové kultury, mentality lidí, jídla, ale to nebyl důvod návštěvy Japonska. Podstatou byl druhý díl Světového poháru v boulderingu ve městě Kazo. Ještě jsem pořádně nevstřebal pocity z Meiringenu, v pondělí vyřizuji pracovní povinnosti a v úterý jsem již na cestě za dalším dobrodružstvím, plný motivace a sebevědomí. Let Praha – Moskva – Tokyo proběhne bez problému, do Japonska mě nechce pustit přístroj na odběr otisků prstů, no není to poprvé, co musím vysvětlovat důsledky prolezených prstů. Na letišti nasedám na vlak, dva přestupy a jsem v Kazu. Ještě stihnu projít město a vyzkoušet místní supermaket, mám toho dost, cesta byla dlouhá.


SP KAZO

Čtvrtek trávím v Tokyu, vydávám se především do dvou parků – parku Ueno a parku, kde kdysi stál „Imperiál palace“. Pěkné parky plné muzeí, na průlezkách protáhnu tělo, radost mi udělá meteorologická stanice, lidí nikde moc není, ti se vyrojí jen okolo oběda. Na oběd zkouším místní polévky, no, jiné chutě...


 Tokyo - Imperial palace

 Práce mně pronásleduje všude po světě

Japanese cuisine


V pátek ráno vyrážím na hrad v Kazu, zase dám chvíli šanci průlezkám a navečer mířím k registraci na závod, závodní horečka pomalu stoupá. Na mítinku se mluví o změně času kvalifikace a že se závod musí povést, lezení se hlavně v Japonsku musí ukázat v dobrém světle, možná si ho tady budeme moci užít během Olympiády v roce 2020.

  

Hrad v Kazu

Kvalifikaci lezeme neobvykle až odpoledne po ženách, nikam tedy nespěchám, ráno se kouknu na NHL zápas Florida – NY Islanders, lepší motivace než Jaromír Jágr není. V kvalifikaci se mi leze skvěle. Jedničkou proběhnu na první pokus, ve dvojce udělám trochu taktickou chybu a vždy před závěrečným krokem do topu propotím ruce, trojka je peklo, které má snad jen jeden přelez, čtyřka, technická lahůdka, se mi podaří třetím pokusem a poslední kolmáč ke svému překvapení vylezu OS. Výsledek solidní 3t5p a nakonec 7. místo ve skupině. Nepodcenit dvojku, mohlo to být mezi prvními, ale výchozí pozice pro semifinále parádní. K večeři oblíbené sushi, trošku boj s jet lagem, ale před půlnocí už jsem v říši snů.


Spokojenost po kvaldě

V neděli vstávám okolo šesté, jdu se proběhnout, sprcha, snídaně. Vše je správně nastavené, po včerejšku se necítím moc unavený a těším se. Do izolace chci dojít na otevíračku na osmou hodinu. Říkám si, že mám času dost a nespěchám, po cestě se stavím v krámku pro energii a od japonských skautek dostávám papírového ptáčka pro štestí. Předbíhá mě jeden japonský semifinalista, moc nechápu, kam běží, času je přece dost. Před halou už je velká fronta fandů lezení, jdu do izolace a tam mě čeká děsivé překvapení. „Martin, you are late, I have to speak with judge“, vykládá kostrbatou angličtinou japonský pomocník závodu. Jaké late? Vždyť izolace byla od 8.00 do 8.30, nebo ne? Nechápu to, nervózním, ale bylo 8.04, snad mě tam pustí, říkám si. Jenže, ruský official rozhodčí je neoblomný jako švýcarská žula, i přes mou snahu ho přesvědčit, že to byly jen 4 minuty a že jsme v Japonsku, na druhé straně zeměkoule, tak by mohl přimhouřit oko. Na druhou stranu to chápu, jsou pravidla a ta se musí respektovat. Posedím si ještě hodinku v místnosti pro rozhodčí, čekám na delegáta závodu, rozčiluju se a pořád se nedokážu dopídit toho, kde jsem udělal chybu, co jsem přehlédl. Bezmoc. Delegát je o něco mírumilovnější, chápe moji situaci, ale nedává mi šanci si v semifinále zalézt. Beru věci a mažu na hotel, nemám náladu sledovat semifinále, volám Kačce domů, potřebuju to ze sebe dostat a poslechnout si pár povzbudivých slov. Na hotelu se pomalu dobírám toho, kde se stala chyba. Problém byl v tom, že jsem si příliš dopředu vytiskl provisionální program, na mítinku se mluvilo jen o změně času kvalifikace, to jsem si pohlídal a zbytek neřešil a řídil jsem se tím, co jsem si vytiskl, tak jako vždycky. Jenže ještě před závodem došlo ke změně v provisionálním programu, o které nepadla na mítinku zmínka a o které jsem netušil. Podpásovka…

Vím, už je toho breku dost. Nakonec vyrážím kouknout na finále, nejprve lezou ženy a až pak muži, čímž se finále časově natáhne, atmosféra je slabší, zato bouldery povedené, Růstam diktuje. Po finále se potřebuji alespoň trošku vybouřit, a tak si dám hodinovku kliků.


 Asi jenom můj program

Finále

Chyba z mojí strany neomluvitelná, takové věci si mám jako závodník pohlídat, ale dělal jsem vše jako obvykle, špatný závod, osud..? Možná je vše špatné k něčemu dobré, tímto slovním spojením se alespoň snažím dostat do lepší nálady a myslet na další závody. Člověk se stále učí. Meiringen i povedená kvalifikace tady v Kazu mi dodávají sebedůvěru, cítím formu a rád bych vyrazil na další zámořské svěťáky do Indie a možná i Vailu, ale uvidíme jestli se podaří sehnat finance a jestli se udržím v laufu. A díky všem, co drží palce a podpoří i v takovéto situaci, popravdě jsem čekal spíše jiné reakce. Shit sometimes happens.

Další svěťák je již tento víkend v Číně, bez mojí účasti, ale v Indii snad budu zase v kole. Tabulka průběžného pořadí světového poháru se mi líbí. 
 


This entry is going to be a bit longer but Japan deserves it...

Last few days passed by quickly. They were full off exploring new culture, people's mentality, food… But this wasn't the main reason why I was here. I came for the second part of the bouldering World Cup in Kazo. On Monday I deal with the work-related issues and on Tuesday I'm heading for a new adventure, self-confident and motivated. The flight Prague-Moscow-Tokyo goes well, the only trouble is that the machine checking the fingerprints doesn't want to let me in Japan. Well, not the first time I had to explain what climbers' fingers look like and the consequences. In Kazo I take a walk across the city, try the local supermarket and I'm done for today - the journey was long.

On Thursday I go to Tokyo and I visit two parks in there - the Ueno park and the park where Imperial palace“ was – both parks are beautiful and full of museums. I stretch a bit on the playground and then I see a weather station. There are only few people, most of them come out only to get lunch - speaking of which, I tried some local soups. Well, people have different tastes here, obviously...

On Friday I visit the Kazo castle and in the evening I register for the competition – the World Cup fever is getting higher. At the meeting we are told about a change in the qualification time and also that climbing should get some positive attentiton as there is a possibility that it would be among the Olympic disciplines in 2020.

Men's qualification takes place in an unusual time, after the women. In the meantime I watch the NHL match Florida – NY Islanders - there's no better motivation than Jaromír Jágr. During the qualification I'm doing very well – the first boulder in one attempt, then I make a slight strategic mistake in the second one – every time I get under the top my hands are too sweaty to finish, number three is terrible – there's only one successflul climber in the end. I climb the technical number three at the third attempt and, to my surprise, I do the last vertical boulder OS. With my score (3t5p) I end up at the 7th place. If I didn't underestimate the second boulder, I could be among the best but it's a great position for the semifinal anyway. I have some sushi for dinner and struggle with a jet lag but I manage to fall asleep before midnight.

On Sunday I get up at about six o' clock, have a run, a shower and breakfast. Everything is going fine, I don't feel much tired after yesterday and I'm looking forward to the semifinal. I plan to go to the isolation at 8 and I'm telling myself there's plenty of time. I go shopping and I get a paper bird as a lucky charm from the Japanese girl scouts. One of the Japanese semifinalists passes me by, running. I have no idea why is he rushing so much, there's plenty of time, right? There is already a crowd of the climbing fans in front of the hall, I come to the isolation where something terrible happens. „Martin, you are late, I have to speak with judge“, one of the coordinators tells me in broken English. Late? What? I don't get it - the isolation was between 8.00 and 8.30, wasn't it? I'm nervous but I'm telling to myself, it was 8.04 when I came so maybe they'll let me in? But the Russian offcial judge is relentless, despite all my effort to persuade him that it was only 4 minutes and he could have a bit of mercy as I am on the second end of the globe. On the other hand I understand there are some rules that must be followed. I spend an hour in the judges' room, waiting for the delegate and I still can't find out what was wrong, what I overlooked. I' feel totally helpless. The delegate is more sympathizing, he understands my situation but does not give me chance to climb in the semifinal, either. So I take my stuff and get back to the hotel, I'm not exactly in the mood to watch the semifinal. I call Kačka to get some encouragement. Slowly I realize what was the mistake I made – I printed out the provisional schedule too much in advance. At the meeting they mentioned only the change in time of qualification, which I noted, but I didn't care about the rest and followed what I had printed out, as usually. However, the provisional schedule had changed before the competition and it wasn't mentioned at the meeting. Low blow, really...

Yeah, I know, enough crying. In the end I watch the final, women go first and men follow, the final gets longer and the atmosphere is not so great. The boulders are cool, though. After the final I need to put off some steam so I have an hour full of push-ups.

My mistake is inexcusable – I have to double check these things but I did everything as usually, maybe bad competition? Destiny? Maybe everything bad brings something good – or at least I keep saying this to myself to feel better and concentrate on next competitions. One never stops learning. Meiringen as well as the good score in qualification here in Kazo help me to feel self-confident and I'd like to participate in other World Cup competitions overseas – India and maybe also Vail, but we'll see if I gather enough money and keep in shape. Thanks to all who keep their fingers crossed for me and support me even in a situation like this – to be honest, I expected quite a different kind of response. Well, shit sometimes happens.

Another World Cup competition will take place this weekend in China. I won't take part in this one but I hope to reappear in India. I like the running table of World Cup results so far.