pondělí 2. května 2016

Jackie Chan na Boru

V sobotu trénink v BB, v neděli je venku krásně, a tak na odpoledne razíme s Kačkou na Bor. Rozlézám se v novince od Štěpána, a to stand up verzi ultimátního projektu Naplivu na Vaše Hroby za 7C. Daří se mi boulderem proběhnout hned na první pokus, pěkná silovka. Pak Kačka pěkně vyleze 5A a jdeme na projekt na Barandov.

Kačka v 5A

Pomalu se rozpomínám, jak jsem projekt na podzim ladil, a hned prvním ostrým pokusem jsem nahoře. Boulder není na pohled nejhezčí, ale kroky jsou super, další dobrá silovka za lišty. Boulder Jackie Chan a klasa 8A+, možná i míň, ale původní odhad byl 8B, tak uvidíme. 

Jackie Chan 8A+

Dál jdeme k Monstru, Kačka prubuje Vlčí Kožich 6B a já si tréninkově prolézám Zlatého Draka a King Lines, je krásně chladno a vychutnávám si lezení na nej boulderech na Boru.

A další víkend? Druhé kolo ČP, koukejte dorazit!

úterý 26. dubna 2016

JAPAN – SP KAZO

Trochu delší článek, ale Japonsko si to zaslouží...

Posledních pár dní uteklo jako voda, byly to dny plné objevování nového, nové kultury, mentality lidí, jídla, ale to nebyl důvod návštěvy Japonska. Podstatou byl druhý díl Světového poháru v boulderingu ve městě Kazo. Ještě jsem pořádně nevstřebal pocity z Meiringenu, v pondělí vyřizuji pracovní povinnosti a v úterý jsem již na cestě za dalším dobrodružstvím, plný motivace a sebevědomí. Let Praha – Moskva – Tokyo proběhne bez problému, do Japonska mě nechce pustit přístroj na odběr otisků prstů, no není to poprvé, co musím vysvětlovat důsledky prolezených prstů. Na letišti nasedám na vlak, dva přestupy a jsem v Kazu. Ještě stihnu projít město a vyzkoušet místní supermaket, mám toho dost, cesta byla dlouhá.


SP KAZO

Čtvrtek trávím v Tokyu, vydávám se především do dvou parků – parku Ueno a parku, kde kdysi stál „Imperiál palace“. Pěkné parky plné muzeí, na průlezkách protáhnu tělo, radost mi udělá meteorologická stanice, lidí nikde moc není, ti se vyrojí jen okolo oběda. Na oběd zkouším místní polévky, no, jiné chutě...


 Tokyo - Imperial palace

 Práce mně pronásleduje všude po světě

Japanese cuisine


V pátek ráno vyrážím na hrad v Kazu, zase dám chvíli šanci průlezkám a navečer mířím k registraci na závod, závodní horečka pomalu stoupá. Na mítinku se mluví o změně času kvalifikace a že se závod musí povést, lezení se hlavně v Japonsku musí ukázat v dobrém světle, možná si ho tady budeme moci užít během Olympiády v roce 2020.

  

Hrad v Kazu

Kvalifikaci lezeme neobvykle až odpoledne po ženách, nikam tedy nespěchám, ráno se kouknu na NHL zápas Florida – NY Islanders, lepší motivace než Jaromír Jágr není. V kvalifikaci se mi leze skvěle. Jedničkou proběhnu na první pokus, ve dvojce udělám trochu taktickou chybu a vždy před závěrečným krokem do topu propotím ruce, trojka je peklo, které má snad jen jeden přelez, čtyřka, technická lahůdka, se mi podaří třetím pokusem a poslední kolmáč ke svému překvapení vylezu OS. Výsledek solidní 3t5p a nakonec 7. místo ve skupině. Nepodcenit dvojku, mohlo to být mezi prvními, ale výchozí pozice pro semifinále parádní. K večeři oblíbené sushi, trošku boj s jet lagem, ale před půlnocí už jsem v říši snů.


Spokojenost po kvaldě

V neděli vstávám okolo šesté, jdu se proběhnout, sprcha, snídaně. Vše je správně nastavené, po včerejšku se necítím moc unavený a těším se. Do izolace chci dojít na otevíračku na osmou hodinu. Říkám si, že mám času dost a nespěchám, po cestě se stavím v krámku pro energii a od japonských skautek dostávám papírového ptáčka pro štestí. Předbíhá mě jeden japonský semifinalista, moc nechápu, kam běží, času je přece dost. Před halou už je velká fronta fandů lezení, jdu do izolace a tam mě čeká děsivé překvapení. „Martin, you are late, I have to speak with judge“, vykládá kostrbatou angličtinou japonský pomocník závodu. Jaké late? Vždyť izolace byla od 8.00 do 8.30, nebo ne? Nechápu to, nervózním, ale bylo 8.04, snad mě tam pustí, říkám si. Jenže, ruský official rozhodčí je neoblomný jako švýcarská žula, i přes mou snahu ho přesvědčit, že to byly jen 4 minuty a že jsme v Japonsku, na druhé straně zeměkoule, tak by mohl přimhouřit oko. Na druhou stranu to chápu, jsou pravidla a ta se musí respektovat. Posedím si ještě hodinku v místnosti pro rozhodčí, čekám na delegáta závodu, rozčiluju se a pořád se nedokážu dopídit toho, kde jsem udělal chybu, co jsem přehlédl. Bezmoc. Delegát je o něco mírumilovnější, chápe moji situaci, ale nedává mi šanci si v semifinále zalézt. Beru věci a mažu na hotel, nemám náladu sledovat semifinále, volám Kačce domů, potřebuju to ze sebe dostat a poslechnout si pár povzbudivých slov. Na hotelu se pomalu dobírám toho, kde se stala chyba. Problém byl v tom, že jsem si příliš dopředu vytiskl provisionální program, na mítinku se mluvilo jen o změně času kvalifikace, to jsem si pohlídal a zbytek neřešil a řídil jsem se tím, co jsem si vytiskl, tak jako vždycky. Jenže ještě před závodem došlo ke změně v provisionálním programu, o které nepadla na mítinku zmínka a o které jsem netušil. Podpásovka…

Vím, už je toho breku dost. Nakonec vyrážím kouknout na finále, nejprve lezou ženy a až pak muži, čímž se finále časově natáhne, atmosféra je slabší, zato bouldery povedené, Růstam diktuje. Po finále se potřebuji alespoň trošku vybouřit, a tak si dám hodinovku kliků.


 Asi jenom můj program

Finále

Chyba z mojí strany neomluvitelná, takové věci si mám jako závodník pohlídat, ale dělal jsem vše jako obvykle, špatný závod, osud..? Možná je vše špatné k něčemu dobré, tímto slovním spojením se alespoň snažím dostat do lepší nálady a myslet na další závody. Člověk se stále učí. Meiringen i povedená kvalifikace tady v Kazu mi dodávají sebedůvěru, cítím formu a rád bych vyrazil na další zámořské svěťáky do Indie a možná i Vailu, ale uvidíme jestli se podaří sehnat finance a jestli se udržím v laufu. A díky všem, co drží palce a podpoří i v takovéto situaci, popravdě jsem čekal spíše jiné reakce. Shit sometimes happens.

Další svěťák je již tento víkend v Číně, bez mojí účasti, ale v Indii snad budu zase v kole. Tabulka průběžného pořadí světového poháru se mi líbí. 
 


This entry is going to be a bit longer but Japan deserves it...

Last few days passed by quickly. They were full off exploring new culture, people's mentality, food… But this wasn't the main reason why I was here. I came for the second part of the bouldering World Cup in Kazo. On Monday I deal with the work-related issues and on Tuesday I'm heading for a new adventure, self-confident and motivated. The flight Prague-Moscow-Tokyo goes well, the only trouble is that the machine checking the fingerprints doesn't want to let me in Japan. Well, not the first time I had to explain what climbers' fingers look like and the consequences. In Kazo I take a walk across the city, try the local supermarket and I'm done for today - the journey was long.

On Thursday I go to Tokyo and I visit two parks in there - the Ueno park and the park where Imperial palace“ was – both parks are beautiful and full of museums. I stretch a bit on the playground and then I see a weather station. There are only few people, most of them come out only to get lunch - speaking of which, I tried some local soups. Well, people have different tastes here, obviously...

On Friday I visit the Kazo castle and in the evening I register for the competition – the World Cup fever is getting higher. At the meeting we are told about a change in the qualification time and also that climbing should get some positive attentiton as there is a possibility that it would be among the Olympic disciplines in 2020.

Men's qualification takes place in an unusual time, after the women. In the meantime I watch the NHL match Florida – NY Islanders - there's no better motivation than Jaromír Jágr. During the qualification I'm doing very well – the first boulder in one attempt, then I make a slight strategic mistake in the second one – every time I get under the top my hands are too sweaty to finish, number three is terrible – there's only one successflul climber in the end. I climb the technical number three at the third attempt and, to my surprise, I do the last vertical boulder OS. With my score (3t5p) I end up at the 7th place. If I didn't underestimate the second boulder, I could be among the best but it's a great position for the semifinal anyway. I have some sushi for dinner and struggle with a jet lag but I manage to fall asleep before midnight.

On Sunday I get up at about six o' clock, have a run, a shower and breakfast. Everything is going fine, I don't feel much tired after yesterday and I'm looking forward to the semifinal. I plan to go to the isolation at 8 and I'm telling myself there's plenty of time. I go shopping and I get a paper bird as a lucky charm from the Japanese girl scouts. One of the Japanese semifinalists passes me by, running. I have no idea why is he rushing so much, there's plenty of time, right? There is already a crowd of the climbing fans in front of the hall, I come to the isolation where something terrible happens. „Martin, you are late, I have to speak with judge“, one of the coordinators tells me in broken English. Late? What? I don't get it - the isolation was between 8.00 and 8.30, wasn't it? I'm nervous but I'm telling to myself, it was 8.04 when I came so maybe they'll let me in? But the Russian offcial judge is relentless, despite all my effort to persuade him that it was only 4 minutes and he could have a bit of mercy as I am on the second end of the globe. On the other hand I understand there are some rules that must be followed. I spend an hour in the judges' room, waiting for the delegate and I still can't find out what was wrong, what I overlooked. I' feel totally helpless. The delegate is more sympathizing, he understands my situation but does not give me chance to climb in the semifinal, either. So I take my stuff and get back to the hotel, I'm not exactly in the mood to watch the semifinal. I call Kačka to get some encouragement. Slowly I realize what was the mistake I made – I printed out the provisional schedule too much in advance. At the meeting they mentioned only the change in time of qualification, which I noted, but I didn't care about the rest and followed what I had printed out, as usually. However, the provisional schedule had changed before the competition and it wasn't mentioned at the meeting. Low blow, really...

Yeah, I know, enough crying. In the end I watch the final, women go first and men follow, the final gets longer and the atmosphere is not so great. The boulders are cool, though. After the final I need to put off some steam so I have an hour full of push-ups.

My mistake is inexcusable – I have to double check these things but I did everything as usually, maybe bad competition? Destiny? Maybe everything bad brings something good – or at least I keep saying this to myself to feel better and concentrate on next competitions. One never stops learning. Meiringen as well as the good score in qualification here in Kazo help me to feel self-confident and I'd like to participate in other World Cup competitions overseas – India and maybe also Vail, but we'll see if I gather enough money and keep in shape. Thanks to all who keep their fingers crossed for me and support me even in a situation like this – to be honest, I expected quite a different kind of response. Well, shit sometimes happens.

Another World Cup competition will take place this weekend in China. I won't take part in this one but I hope to reappear in India. I like the running table of World Cup results so far.

pondělí 18. dubna 2016

Maltatal a Meiringen 2. místo!!

Minulou sobotu jsme s Kačenkou nastartovali Sharana, nabrali Štěpánovy a vyrazili do Maltatalu. V plánu je odpočinek, naladit se na blížící se svěťák a užít si kvalitních skal. V neděli objevujeme poměrně malou oblast a po rozlezu nalézám do prvního cíle výjezdu - Wrestling with an Aligator 8B. Ke svému překvapení procházím úvodními kroky a ve flešovém pokusu mě zastavují až vrata, která dostávám při doskočení v podstatě topového madla. V dalším pokusu chyby, ve třetím taky plno chyb, ale nějak se boulderem probíjím až na vrchol.


Wrestling with an Aligator 8B

Poté posunujeme matice o pár metrů vedle pod The Power of Goodbye 8B. Štěpán zkouší kroky, radí mi Fleš, dolézám do závěrečného dynama, to mi ale vystavuje stopku. Dalším pokusem dynamo trefím dobře a druhé béčko je v kapse.


The Power of Goodbye 8B

V pondělí mám naplánovanou krásnou převislou linii Bugeleisen 8B+. Ráno je celkem podmínka, počkám, než se Štěpán vrátí z Wrestlingu a razíme pod "žehličku". Pomalu se prokousávám ostrými lištami a nakonec mi k přelezu chybí velmi málo.


Bugeleisen 8B+

Nejlepší pokus v Bugeleisen 8B+

Následující dva dny jdu vždy ráno dát pár pokusů do Bugeleisenu, ale prsty mě nechtějí moc poslouchat, taky je musím šetřit na závod, a tak se budu muset na tenhle boulder ještě někdy vrátit. V úterý, po neúspěchu na Bugeleisen, si spravuji chuť na boulderu Air 8A+/B, který se mi podaří vylézt na třetí pokus. Jinak si užíváme prostředí Maltatalu, odpočíváme před závodem a pomalu přejíždíme do Meiringenu.


Air 8A+/B

 Maltatal

Ve čtvrtek odpoledne dojíždíme do kempu v Meiringenu, zajdeme na registraci závodníků a pomalu nás pohlcuje atmosféra světového poháru.


Zahajovací Ceremoniál

V kvalifikaci nastupuji celkem brzy, jako šestý. V prvním kolmáči toho moc nepředvedu, ve dvojce se nedostanu přes špatný stisk a trojka je peklo. Dostávám se trošku do deprese, zatím žádný top ani zóna. Zbylé dva bouldery jsou v mírném a velkém převisu, naštěstí se mi je daří oba na druhý pokus přelézt. S výkonem jsem celkem spokojený, pořadím se v průběhu kvalifikace pomalu dostávám níž a níž, naštěstí se zastavím na 10. místě, tedy posledním postupovém. Uf, to byly nervy.


Dvojka a pekelnej stisk

 Silová pětka


Zbytek českých závodníků se s bouldery pere, seč může, pěkně zaleze hlavně Štěpán, kterému chybí kousek k semifinále – 25. - 26. místo, a Domča Dupalová 41. - 42. místo. Výsledky dalších Čechů - Petra Růžičková 49. - 50. místo, Eliška Vlčková 55. - 56. místo (Celkem 59 závodnic), Olin Klapal 73. - 74. místo, Roman Kučera 78. místo (Celkem 84 závodníků).

Semifinále se odehrává v podobném duchu jako kvalifikace. Dva kolmáče, jeden celkem lehký, který dávám na druhý pokus, a v jednom se sotva odlepím ze startovních chytů, ale naštěstí se mi jednou podaří udělat první krok a mám zónu. Poslední boulder je silovka, tu správně přečtu druhým pokusem a mám druhý top. Jako klíčový boulder se pro mě nakonec ukazuje jednička, kde se mi nakonec jako jednomu ze dvou závodníků daří dolézt do zóny, což se nakonec ukazuje jako rozhodující pro postup do finále! Podobný zápis jako já (2t4p) má dalších 5 borců, ale právě díky zóně na jedničce mám jako jediný 4 zóny a to mě posouvá do dalšího kola. Nervy to byly až do konce semifinále, kdy plno favoritů pohořelo, pro mě veliká radost, štěstí a další finále! 


 První semi a cheety

Silovka na čtyřce

Odpočinek, masáž od Kačky, Kabáti, dobré jídlo a zpět do izolace. Cítím se poměrně dobře, postup přebíjí únavu, těším se, motivace je velká, teď už můžu dopadnout jenom lépe. Finále se odehrává v pěkné atmosféře, v jedničce toho moc nepředvedu, zato silovou dvojku dávám jako jediný. Trojka je celkem lehký kolmáč, který dávají všichni. Čtyřka nakonec rozhodne o vítězi závodu. V prvním pokusu se natáhnu do zóny, na chvíli na strukturu přiložím ruku, chyt nepoužívám a lezu dál. V domnění, že mám zónu v kapse, jí už nevěnuji pozornost a snažím se dostat do topu bez její pomoci, v jednom pokusu se už blížím topu na dostřel, ale nedávám. Rubtsov získává v boulderu zónu a díky tomu vyhrává. Já končím na druhém místě, a třetí je Jorg Verhoeven. Druhé místo je pro mě obrovským úspěchem a doteď vstřebávám pocity ze závodu. Stálo při mně hodně štěstí, které je ve světovém lezení zapotřebí. 
 

 Finále by Sytse van Slooten

Stupně vítězů

Všem moc děkuji za podporu, je pěkné, kolik lidí mi drží palce a přeje úspěch! Díky těm, co byli osobně na místě, a mojí Kačce za velkou podporu na závodě a tréninku. Zítra odlet do Japonska na druhý závod, poleze se opět od nuly, konkurence je obrovská a je stále potřeba stát nohama na zemi, ale už teď se těším. Je krásné být součástí toho kolotoče!

Finále

Last Sunday Kačka and me picked up Štěpán and his girlfriend and set off to Maltatal. The plan was to rest and get in the mood before the World Cup and also to enjoy some good rocks. On Sunday we discovered a small area and after the warm up I started climbing my first boulder - Wrestling with an Aligator 8B. Surprisingly I get over the first moves and it is the jump into a top bucket that stops me. During the second and third attempt I'm making a lot of mistakes but finally I get to the top somehow.

After that we move the pads under The Power of Goodbye 8B. Štěpán tries the moves and tells me to flash it. I get into the final dyno but it stops me and I need a one more attempt to get it right. Another B for me.

On Monday I plan to climb a nice overhanging line Bugeleisen 8B+. The conditions are good in the morning so once Štěpán returns from Wrestling, we can start. I proceed slowly and I'm really close to finishing it.

I spend the following two days trying to climb Bugeleisen but I need to spare my fingers for the competition, so this boulder stays unconquered and I need to come back in future. So I compensate my failure with Air 8A+/B, which I finish at the third attempt.

On Thursday afternoon we come to the camp in Meiringen and after the registration we get fully absorbed in the atmosphere of the World Cup.

I start the qualification quite soon, I've got number 6. I'm not doing very well in the first boulder, at the second I fail due to a bad grip and number three is a pure hell. I'm getting a bit depressed - so far no top and no zone. The remaining two boulders are overhanging and fortunately I climb both of them at the second attempt. I'm quite satisfied with my performance even though regarding the score I'm getting lower and lower as the qualification proceeds. Luckily, I end up 10th - which is the last position from which one can advance to the next round.

The rest of the Czech competitors do their best to deal with the boulders, Štěpán climbs really well and he almost gets to the semifinal (25th- 26th place), Domča Dupalová is 41th - 42th. The results of the others are as follows: Petra Růžičková 49th – 50th place, Eliška Vlčková 55th – 56th place (from 59 women), Olin Klapal 73th – 74th place, Roman Kučera 78th place (from 84 male competitors).

The semifinal is very similar to the qualification. There are two vertical boulders, one of them quite easy – I finished at the second attempt – and the other one, where I barely get over the first few holds but luckily I manage to do the first move and thus get in the zone. The last boulder requires lots of strength and I reach my second top. Eventually the first boulder is crucial – I am one of the two competitors who reached the zone, which gets me to the final! Other 5 guys have similar score as me (2t4p) but thanks to the zone in the boulder number one I am the only one who has four zones. It was a thrill, many promising climbers failed. I am super happy.

After some rest, listening to music and a massage I return to the isolation. I feel quite good, my enthusiasm from the previous success is stronger than fatigue, I'm looking forward to the competition and am highly motivated – now it can only be better and better. In the first boulder my performance isn't so great but I am the only person that deals with the second boulder successfully. Number three is an easy vertical which everyone finishes. And number four is the one that decides it all. During the first attempt I reach the zone, putting my hand on the structure for a moment. I take the zone for granted so I try to go for the top without it, and once I'm really close to the top but can't finish. Rubtsov gets the zone and wins, I am second and Jorg Verhoeven is third. It is a huge success for me and I'm still processing the whole experience. I was really lucky.

Thanks to everybody for their support, it's great how many people keep their fingers crossed for me and wish me success. Thanks to everyone who was there and to my Kačka for her support during the training and the competition itself. Tomorrow we fly to Japan, we'll start from the zero again and it's necessary to stay realistic as the competition is huge but I'm already looking forward to it. It's amazing to be a part of it!

pondělí 4. dubna 2016

pondělí 28. března 2016

Soustředění a první Bor

Prodloužený víkend se nesl v duchu tréninku s národním týmem v Regensburgu, nedělního odpočinku a dnešního Boru s Kačkou. Na Boru ještě vládne zima, ale i tak se mi daří alespoň trošku si zalézt a vylézt projekt v kolmáči na kámen Peklo - Kam Čert Nemůže, Nastrčí Ženskou 7C. Video z GoPro ze soustředění na https://vimeo.com/160570502

Bouldering National Team 2016
Bor

My extra-long weekend consisted of the training with the national team in Regensburg, rest day on Sunday and visit to Bor with Kačka. Even though it's still cold, I climb a bit and I finish a project on a Peklo boulder - Kam Čert Nemůže, Nastrčí Ženskou 7C. A video from the training: https://vimeo.com/160570502

pondělí 21. března 2016

ČP Plzeň - 1. místo!

Kolotoč Českého poháru se roztočil o víkendu v Plzni, nová stěna, pěkný prostor a zápal organizátorů sliboval dobrý závod. 

Plzeň

Kvalifikace mě osobně po dlouhé době baví a skvěle si zalezu, tři lehčí bouldery a tři pekla. Tři se mně daří vylézt na OS, dva urvat po několika pokusech a jeden zůstal projektem, se skóre 5t/9p kvalifikaci vyhrávám, druhý je Olda Klapal 3t/3p a pak už se rozhodovalo v pokusech s tím, že na postup bylo potřeba vylézt 3t/10p. 

Nepřelezený kvalifikační boulder


Těžká dvojka

Těžká pětka


Finále si naopak moc neužívám. Bouldery jsou poměrně lehké a z průběhu finále vím, že nesmím chybovat. Dávám si pozor na každý krok a vždy si spíš oddychnu, že jsem trefil program a někde neuklouznul, než abych se radovala z přelezu. Navíc je to trochu boj s kůží, asi si ve finále začnu nosit vodu jako Aočko. Ve trojce jednou zaváhám. Výsledek 4t/5p nakonec stačí na velmi těsné vítězství před Štěpánem, který měl o pokus víc na zóně. Těsně za náma Roman Kučera - ten kluk je pan závodník. 

Finálová trojka

Finálová čtyřka

Stupně vítězů

Velký dík organizátorům za pěknou akci, je super kolik tomu dávají a opravdu jim to šlape dobře!

 V neděli rest v Praze s Kačenkou a rodinkou, dnes už zase plná palba na liště!

Prague

První krok v závodní sezóně se mi tedy vydařil, teď díky ČHS jsou v plánu dvě soustředění a hlavně ladění formy na první svěťák, který proběhne v půli dubna ve Švýcarsku! Taky se těšíte?:)


The Czech Cup started at weekend in Plzeň. The new wall, nice environment and the organizers' enthusiasm promised a good match.

I really enjoyed the qualification – three easy boulders and three from hell. I managed to send three of them OS, two I climbed after several attempts and only one remained unconquered. With score 5t/9p I won the qualification, Olda Klapal was second (3t/3a) and the rest was according to the number of attempts, with score 3t/10a being required to get to the final.

The final wasn't such fun for me. The boulders are quite easy so I know I can't afford mistakes. I watch every my move and instead of being happy after the climb I just feel relieved that I didn't slip and had a good programme. Also my skin gives me a hard time. I hesitate a bit in a boulder number three and my score 4t/5a is enough for a close winning. Štěpán is second, followed by Roman Kučera – Mr. Competitor, I'm telling you.

Huge thanks to the organizers for this event, it's great how much they engage!

úterý 15. března 2016

pondělí 14. března 2016

BoulderBattle, Pantheon, Liberec

Významné závody se kvapem blíží, a tak je potřeba se trochu přepnout z tréninko-skalního modu do modu závodního. Týden před prvním ČP volím rankingový závod Boulder Battle v Lomnici nad Popelkou. V sobotu po obědě s Kačkou vyrážíme na kvaldu, 15 kvalifikačních boulderů prolétnu za půl hodinky s jednou opravou, do večerního finále času dost, a tak balím věci a přejíždíme 30 km na Pantheon, na pěknou novinku Miss Chopman 8A+. Ve flashovém pokusu se mi podaří klíčový nálet do obliny, ale pak padám, druhý pokus bída, třetím jsem nahoře. Moc pěkné lezení, klasa spíše 8A.


Miss Chopman 8A

Ve finále závodu jsou tři lehčí bouldery a jedno peklo, vím že se dost onsightuje, a tak lezu opatrně, daří se mi nezaváhat a i poslední těžký boulder vylezu OS a vyhrávám. Druhý Caldic, třetí Kuba Jedlička. Pěkný lokální závod.



Finále


Stupně vítězů Boulder Battle

Večer přejíždíme do Liberce a druhý den objevuji a zkouším místní projekty. Prvním je projekt ve Starém Harcově, pěkné pohyby v převislém profilu, jen škoda špatného materiálu. Projekt přibližně hodinku odolává, ale neodolá - Fixius 8A.


Fixius 8A

Dále přejíždíme na Vesec, kde mi Fox ukazuje nádherný převis - Hrbatého Jezevčíka. Vymýšlíme kroky a přicházíme na ten správný program, správné finty se špičkami a přebírání zrní na hraně. Projekt se mně podaří vylézt ze stoje - Bílý Tygr 8A+. Ještě se snažím přidat pár kroků ze sedu, ale na to už není power.


Bílý Tygr 8A+ 

Bílý Tygr 8A+

Koukneme na biatlon, dáme kruhový trénink na campusu a jede se domů, super víkend plný lezení s příjemnými lidmi.


The important competitions are coming soon so it's high time to switch from training and rock climbing mode to the competitive one. Therefore a week before the first Czech Cup I choose to participate in the Boulder Battle competition in Lomnice nad Popelkou. On Saturday Kačka and I head for a qualification – the 15 boulders take me about half an hour, with one repetition. The final is in the evening so we pack our stuff and move 30 km to Pantheon to check a new boulder Miss Chopman 8A+. I try flash and manage to get to the crux but then I fall, the next attempt is miserable but at the third time I'm finally up. Very nice climb, I guess the grade is rather an 8A.

There are three easy boulders and one super hard, I'm aware that many people climb on sight so I'm very, very careful. I manage to climb even the hard boulder OS, which makes me a winner. Caldic is second and Kuba Jedlička is third. A nice local competition.

In the evening we move to Liberec and the next day I explore and try the local projects. The first one is in Starý Harcov, cool moves in an overhang, the only thing I am dissatisfied with is the bad material. The project resists for about an hour but then I finally win - Fixius 8A.

After that we head to Vesec where Fox shows me an amazing overhang – Hrbatý Jezevčík. We make up the moves and the right tricks with our toes and I manage to climb the project from the standing position - Bílý Tygr 8A+. I try also some moves from sitting but I don't have enough strength left.

After watching biathlon and a campus training we go home. It was a very good weekend full of climbing with nice people.


pondělí 29. února 2016

Nightsession v Juře - Riot Act 8B/B+

O víkendu jedu pod hlavičkou Art Of Route stavět bouldery do německého Aschaffenburgu. Razím s Adamem Ondrou, který tam má zároveň přednášku. Na místě musíme být v sobotu ráno, a tak vyrážíme již v pátek navečer. A to by nebyl Adam, aby neměl v plánu se někde stavit zalézt. Že bude tma? Že 4 dny trénoval? Nevadí...

Do Frankenjury přijíždíme po osmé hodině, jdeme omrknout Riot Act 8B+, je trochu zateklý, ale lézt půjde. Vracíme se pro věci, nasvítíme kámen čelovkami a ladíme program. Program máme natočený na tabletu, ale nějak se ztrácíme, a tak vymýšlíme svůj vlastní. Pomalu se boulderem prokousáváme a zhruba po hodince a půl začínáme s ostrými pokusy. Oba se zlepšujeme, já padám kousek za cruxem, Adam v posledním kroku do hrany. Je okolo jedenácté, a tak volíme krátký rest v autě: pár datlí, lžička medu a jdeme zpět. Adam pád nahoře, já dávám!

Parádní pocit, okamžik, za svitu čelovek, s Adamem v zádech, o půl dvanácté jsem ještě nikdy nic nedal, snad ani nelezl. Jdeme do auta, čaj a zpět ke kameni. S Adamem si boulder trochu pohrává, jednou se mu smekne noha, jednou spadne shora… "Tak poslední, tak ještě jeden, ještě jeden..." A o půl jedné v noci i on slaví přelez! 

Shodujeme se na tom, že je to přinejmenším velmi lehké 8B+, v mých očích 8B/B+ v Adamových jen 8B. Krásný příběh s dobrým koncem pro nás oba, Adam je neskutečný tahoun a za dnešní moment mu patří dík!


At weekend I head to Asschaffenburg to do some bouldersetting under the Art of Route programme. My travel companion, Adam Ondra, is having a lecture in there. As we have to be in Asschaffenburg on Saturday morning, we start our journey on Friday evening. And it wouldn't be like Adam not to stop for a climb somewhere. Darkness? Four days of training before? No problem…

We arrive at Frankenjura after eight o' clock and go to check Riot Act 8B+. It's a bit moist but still ok to climb. We pick up our stuff, illuminatre the boulder with our headlamps and start looking for a suitable programme. The one whose video we have on our tablet is not working for us, so we make our own. After an hour or so we start serious attempts. We are both getting better and better, I fall right after the crux and Adam during the last move before the edge. It's about eleven so we take a short rest – some dates, a spoon of honey and let's get back to the boulder. Adam falls from the top but I succeed!

It feels great, the moment illuminated by the headlamps, with Adam nearby – I don't think I have ever finished a climb at midnight – or that I have climbed at all at such time. We have some tea in the car and head back to the boulder. The rock plays some games with Adam – his leg slips, then he falls from the top… “All right, this one is the last… ok, one more last attempt… one more…” And half an hour after midnight he has a reason to celebrate as well!

We agreed that it's at least a very easy 8B+, in my view rather 8B/B+, Adam thinks it's just an 8B. A wonderful story with a happy ending for both of us. Adam's enthusiasm is contagious and I need to thank him a lot for this experience!

neděle 21. února 2016

Petráč...Sekáč

V plánu byla původně boulder session v Ádru, ale počasí slibuje na dopoledne podmínku, a tak s Kačkou razím na Petráč do sektoru Sklárna Sever - pro mě nového. I bez průvodce vše najdeme hned, dlouho neotálím, odpoledne má přijít déšť. Po rozlezu jdu do Syntézy Marnosti 8A, campus krok a pak nepříjemný výlez. Po pár pokusech jsem nahoře a už ladím prodloužení Rámájanu za 8B+. Kroky jdou hned, mám pár dobrých pokusů, ale vždy dojíždím na promrzlé prsty, sice je okolo nuly, ale hodně fouká a už je na mě nějak moc zima. K tomu se pomalu přidávají díry v prstech, a tak z Rámájany pomalu utíkám.

Rámájana 8B+

Utíkám do převisu Piraně, kde čeká stále nepřelezený projekt. Kdysi mi o něm říkal i Adam Ondra, že to je něco pro mě a ať to zkusím. První hodně silový krok ze spoďáku do hrany, udržet kyv a 7áčkem nahoru. Nejprve ladím kyv, vymýšlíme vše možné, až nakonec zafunguje špička a brzda dlaní. Pak se snažím zabrat v prvním kroku, když mě Kačka hecne, spoďáček trochu ulomím. Nakonec se mi podaří za spoďák správně zabrat, dolétnout do hrany, udržet kyv a už přelez nepustit, zrovna když začíná poměrně silně sněžit. Vzniká tak Piraňa Low, klasu nahazuji na 8B/B+.

Piraňa Low 8B/B+

Piraňa Low 8B/B+

Piraňa Low 8B/B+

Piraňa Low 8B/B+

Díky Kačce za spotování v téhle zimě. A co říci závěrem? Ze sektoru Sklárna jsem hodně zklamaný, tolik sekaných chytů jsem dlouho neviděl, navíc vůbec nechápu, proč se seká i v evidentně lezitelných profilech - proč musí být sekaná 6A? A proč vůbec sekat, když je všude v okolí tolik kamenů? Sice jsou bouldery třeba i krokově pěkné, ale nevím jestli to za to stojí. Nemusíme mít nutně v ČR stovky sekaných šestek až osmiček… takhle NE! Od toho máme přece bouldrovku. Co vy na to?



At first I was planning to have a boulder session in Adršpach, but the weather seems promising as far as the conditions are concerned, so I set off to Petráč to the Sklárna Sever sector with Katka - a completely new place for me. We find everything immediately, even without a guide. No time to hesitate as it's going to rain in the afternoon. After the warm up I go for Syntéza Marnosti 8A – a campus move and a very tricky climb. After few tries I'm on top and I start a prolonged version Rámájana 8B+. The moves themselves are OK, I make some good attempts but each time I'm stopped by my frozen fingers. It's too windy and cold for me so in the end I flee from the battle.

I move to the Piraně overhang, to a yet unclimbed project. Some time ago even Adam Ondra told me to try it as it looks like something for me. The first move requires lot of strength as you need to move form the undercut hold to the edge, then you have to keep swiniging and go up through a 7A. First I work on the swinging, and after that I find a useful combination of toe and a palm stop. Then I start to struggle with the first move, Kačka encourages me and I break off the undercut hold a little. Finally I manage to grab the hold, fly into the edge, keep the swing and climb the whole thing, at the very moment it starts snowing. I call the new climb Piraňa Low, with estimated grade 8B/B+.

Thanks to Katka for spotting in this cold weather. And something to conclude? I'm very disappointed by the Sklárna sector as I haven't seen so many artificially cut holds in a very long time. Moreover I don't get why so many obviously climbable profiles are cut as well – why there should be a cut 6A? And why we should cut at all if there are so many boulders around? Some of the stones have nice moves but I'm not sure if it's worth it. We don't have to have hundreds of cut sixes and eights… Please, DON'T! That's what artificial walls are for, aren't they? What do you say?

pátek 19. února 2016

Rock Series - High Point

Velmi dobrá spolupráce s firmou High Point dala vzniku kolekci Rock Series. Zatím je k dispozici mikina, tričko a kalhoty budou následovat.

Více na



A new collection called Rock Series was created due to a very good cooperation with High Point. So far a sweatshirt is available, a T-shirt and trousers will follow soon.



sobota 13. února 2016

Hélios 8B+ FA!!

Project 8B+

Včera jsem opět vyrazil na projekt Hélios na Černém Bivaku – klasika: rozlez a pokusy, pády v klíčovém kroky a úvahy o 8C. Pomalu ztrácím naději, a tak zkouším jinou betu, ne ultimátním náletem do hrotu, ale přes vysokou patu a přebrání mrdinek. A hle, zafunguje to a po pár nálezech je Hélios doma! Velká úleva, projekt dokonán! Trochu škoda, že jiná beta boulder ulehčila, protože 8C znělo moc pěkně, tímto způsobem volím 8B+, obdobně těžké jako Sick of Sunshine, který utíká doleva. Vzhůru na další projekty, ale chce to zimu!

 Hélios 8B+

Hélios 8B+

A videjko here :)


Hélios 8B+

Yesterday I set off to Černý Bivak to try the Hélios project again. As usual: warm up, struggling, falls in the crux and contemplations about 8C. I'm gradually loosing hope, so I try another beta – high heel and sorting out the small holds. And behold – it works and after few tries It's done! I feel relieved, the project is finally finished! It's a pity that the new beta made the project easier – 8C sounded really cool – this way it is rather 8B+, similar to Sick of Sunshine, which goes to the left. So let's go for othe projects – as soons as the cold weather comes!

středa 10. února 2016

Hélios - 3rd day

Včera jsem byl opět na Héliosu, přivítal mě déšť, naštěstí se lézt dalo, ale podmínky nebyly ideální. Hélios odolal.

Hélios proj 8B++

Yesterday I returned to Hélios. It was raining, fortunately the climbing was possible but the conditions were far from ideal so the project still resists.

neděle 7. února 2016

Sluníčko sluníčko

Projekt Hélios mi nedává spát, a tak jsme zpět na Bivaku. Po rozlezu mám první výborný pokus, pak se střídají lepší s horšími, ale postupně odchází síla. Hélios odolal, ale brzy budu zpět, ty kroky jsou bomba!


Hélios 8B++?

Big move na Héliosovi 8B++?

Maximálka odešla, tak zkouším rozlezené vytrvalostní Sluníčko Hard, prvním pokusem všechno klape a další propojka převisu je v kapse. Klasa je v porovnání s ostatními jasná, 8B/B+, ale možná je to jen těžké B? Těžko to odhadnout.


Sluníčko Hard 8B/B+

Pokračuji na Těžké Půlce 7C+ a tvořím novinku Mrzák, asi taky 7C+. Štěpánovi se v převisu také líbí a posílá Sick Fellow 8A+/B a lehčího Sundeckra. Ruce pomalu odmítají spolupracovat, a tak je čas na ústup domů. 

 Těžká Půlka 7C+

The Hélios project won't let me sleep until I climb it so I go to Bivak again. After the warm up I make the first excellent attempt. After that I keep trying - there are some better and worse attempts, but gradually I lose strength. Hélios stays undefeated for today - but I'll be back soon, the moves are awesome!

Then I go for Sluníčko Hard – lots of endurance required here. The first attempt goes without any problem so I can check another climb connected with the overhang in my list. The grade seems (compared to the rest) quite clear – 8B/B+ ...or maybe it's but a difficult B? Hard to tell…

I continue at Těžká půlka where I create a new climb - Mrzák, that looks like another 7C+. Štěpán is doing well in the overhang, too, he sends Sick Fellow 8A+/B and a bit easier Sundecker. Our hands gradually refuse to cooperate so it's high time to head for home.