středa 20. července 2016

Trénink na Boru

Namísto tréninku v H-centru tento týden volíme s Kačkou trénink na Boru, sice je výrazně tepleji než v neděli, ale skála je skála, zvláště ta na Boru. Jdeme hned dozadu do sektoru Poemex, začínám na pěkné novince od Poláků, Zlatém Vlaku za 7C, a oblá hrana mě několikrát vypeče, přece jen to dnes tolik nedrží. Dál jdeme k novému kameni Čokoláda, Kačka zkouší pár projektů a já kousek nad ní projekt - údolní stěnku na Djembe. Na pohled vypadá snadně, ale chyty jsou nějak špatně natočené, k tomu scary factor a pro mě nula bodů, pěkný projekt. Pokračujeme dál, proběhnu Autostopem do Bellinzony 7A+ i Tick Markem 7C+, který mě asi půl hodiny školí. 

Tick Mark 7C+

Na závěr dáváme zastávku u Kaččina projektu Plážo a se západem slunce se jí daří projekt odškrtnout, Pláž sice není u moře, ale na Boru taky dobrá, no ne? :)

Instead of the training in the H-centre I choose to train at Bor with Kačka. It's much hotter than the last time but the rocks are worth it, and those at Bor in particular. We go straight to the Poemex sector. I start with the news from the Polish - Zlatý Vlak 7C, and I'm stopped by the round edge several times. Then we go to a new boulder, Čokoláda, Kačka tries some new projects and I do my own project on Djembe. At the first sight it looks easy but the orientation of the holds is somehow twisted, and when the scary factor adds up, it's a zero for me today. A nice project, though. I continue with Autostop do Bellinzony 7A+ and Tick Mark 7C+, which gives me a hard time for about half an hour

In the end we stop at Kačka's project Plážo and with a sunset she can check the project off as finished. Even though the beach (pláž) doesn't have a sea nearby, here at Bor it's pretty good, too, isn't it? :)

pondělí 18. července 2016

Zeus vládne Boru

Na léto je venku příjemně, takže jsem v neděli odložil lištu a vyrazili jsme na Bor. Deštivý čtvrtek v lese není znát, je sucho, všude borůvky a siláci na skalách. Rozlez dáme hned na začátku lesa na kameni Koktejl.

Kačka na Koktejlu

Pak jdeme dozadu k Elektře. Začínám luštit kroky v propojce z Paladina do Elektry, krokování mě hodně baví, plno fines s nohama, po hodince je jasno, pauza a ostrý pokus. Padám poměrně daleko. Při odpočinku vymyslím další malé ulehčení, sice je ten krok těžší, ale je jen jeden a bez složité výměny a přešlapování nohama napřed.

 Project Zeus

Project Zeus

Když odpočívám, holky zkouší svůj projekt o patro níž.

Ole a Čert na Koze Jel 6B

Po odpočinku posílám, novinka Zeus s klasou 8A+/B, bylo celkem teplo, takže... 8A+? Hard, Soft (pro Lišku a Kozla)? Dolezu se ještě v Elektře a Psychické Zdatnosti 7B+, která by klidně mohla být i 7C a nebo už jsem vyčpělej...

Zeus 8A+/B FA

S Kačkou připravíme pár projektů na příště, rozloučíme se a domů.

The weather is very pleasant, at least for summer, so we set off to Bor on Sunday. The rainy Thursday has no impact on the rocks, they're dry, blueberries and climbers are everywhere… We warm up at the edge of the forest, on the Koktejl rock.

After that we proceed to Elektra. I start figuring out the moves of the link between Paladin and Elektra, and I really enjoy it – it requires nice tricks with legs. After an hour I have a break and then I start the serious attempts. The first time I fall pretty far. After the rest I make up another small improvement, the move itself is a bit harder but doesn't involve complicated leg changes and other stuff.

While I'm resting, the girls try their own project, and when I'm done with my break, I send a new boulder Zeus with grade 8A+/B, well, it was quite hot, so… 8A+, maybe? Hard, Soft (for Liška and Kozel)? I finish my climbing with Elektra and Psychická Zdatnost 7B+, which could be more of a 7C or maybe I'm already exhausted...

After we prepare some projects for the next time we go back home.

pondělí 11. července 2016

100 let High Pointu a zastávka v Panském Lese

O víkendu jsme s Kačkou vyrazili na každoroční sraz s High Point teamem na Šumavu, tento ročník byl speciální, slavilo se 100 let od založení firmy.

100 let High Pointu

Po představení nových produktů a obědě v místním pivovaru zvedáme kotvy a razíme směr Choceň, po cestě zastavujeme v Panském lese, kde dolézám varianty na kameni Legenda - Grande Finale 8A+ a The Big Hat Low 8A. I když je celkem vedro, daří se mi bouldery přelézt na pár pokusů, klasa o stupínek níž?

Grande Finale 8A/8A+

Kačka v 6B

At weekend Kačka and me went to Šumava for an annual meeting of the High Point team. This year was special as the company celebrated 100 years since its foundation.

After introducing the new products and a lunch in the local brewery we headed for Choceň and we stopped at Panský les where I finished the varieties on the „Legenda“ boulder - Grande Finale 8A+ and The Big Hat Low 8A. Even though the weather was very hot, I managed to climb both the boulders in few attempts – the grades could be a bit lower maybe?

středa 6. července 2016

Síla je Kouzlo 8B+

Počasí se z hlediska boulderingu umoudřilo, motivace a chuť do lezení venku narostla, a tak jsem dnes opět s Kačkou vyrazil do Krasu na rozjednaný byznys.

Je chladno a skála pěkně suchá, možná až moc. Hned jdu do parádního převisu Síla je Kouzlo 8B+, opakuji kroky, několikrát padám v náskoku do madla, po třech hodinách konečně madlo udržím a v dolezu (samostatně Mátový Sauce za 7C) už nepouštím. Po pár měsících na závodech úspěch na skále, motivace na venkovní lezení je zpět. Už aby byl podzim...

Síla Je Kouzlo 8B+

Ještě rozhodím matice pod Dogmatixe, očistím, krokuju, ale na ostr0 pokusy se už dvě díry v prstech moc netváří, a tak otáčíme zpět domů.

Dogmatix 8B

 
The bouldering weather improved and the motivation and urge to climb outdoors increased so I came back to Kras with Kačka to revisit the unfinished business.

It's cold and the rock is dry, maybe a little too much. I go straight to the great overhang Síla je Kouzlo 8B+, I repeat the moves, fall several times from the jump to the bucket and after 3 hours I finally hold the bucket and don't let it go in the final section (the section by itself is called Mátový Sauce 7C). After few months spent on competitions I succeeded on rock. The motivation to climb outdoors is back and I'm looking forward to the autumn…

I also spread the pads under Dogmatix, clean it, do the moves but the two holes in my fingers vote against serious trying, so we head for home.

pondělí 4. července 2016

Sloupské naděje

O víkendu s Kačkou razíme směr Morava a po cestě tam i zpět dáváme zastávku ve Sloupu. V sobotu je vedro a sektor starých skal je hodně mokrý, to mě zavane do Mikrologa 8B+. Jedná se o lezení s ultra kozou a přes mikro "cecek", nikdy jsem chyty ani staticky neudržel, ale dnešní specifická vlhkost mi dává naději, daří se zvládnout všechny kroky, ale než začnu se seriózním pokusováním, kůže je pryč a s ní i moje šance.

Mikrolog 8B+

V pondělí se vracíme a opět se zastavujeme ve Sloupu, vlivem chladnějšího počasí jsou Staré skály hezky suché. Po rozlezu asi opakuju Mikrologa, ale bez té správné vlhkosti se za cecík ani nepověsím. Na druhou stranu se můžu posunout více do jeskyně a vyzkoušet prodloužení Kouzelného Lektvaru - Síla je Kouzlo 8B+. Po květnové povodni je boulder dost zašlemený, dlouho taky trvá než si trochu zautomatizuji kroky, pár dobrých nálezů mám, ale to už je kouzelná síla spíš na odchodu.


Síla je Kouzlo 8B+

Kras mě zase po dlouhé době bavil, asi jediná oblast kde je tak nějak dobře i v létě, takže zase brzy...

At weekend Kačka and me head for Moravia and on our way there and back we stop at Sloup. On Saturday it's hot and the Staré skály sector is all moist, which leads me to Mikrolog 8B+, a climb where I haven't ever managed to keep the holds, but today's conditions give me hope, I successfully get over all the moves but before I start serious attempts, I loose the skin and together with it I loose all my chances, too.

On Monday we are coming back and make another visit to Sloup. The rocks are dry due to the cold weather. After the warm up I go for Mikrolog again but without the moisture I can't keep hanging on the hold. On the other hand, I can move further into the cave and try a prolonged version of Kouzelný lektvar – Síla je Kouzlo 8B+. After the flood in May the boulder is pretty slimy and it takes lots of time until I practice the moves, I find some good strategies but I already lack the power.

After a long time I really enjoyed Kras, it is probably the only area which is good even in summer, so I'll come back soon.

pondělí 20. června 2016

Bouřlivý Víkend

Závody se na chvíli zastavily a konečně byl čas vyrazit ven a užít si skal. Předpověď nebyla nejlepší, ale nakonec jsme s Kačkou zvolili boulder akci na Děčínském Sněžníku. Na registraci bereme průvodce na nově otevřený sektor a těšíme se na novinky. Na začátek volím boulder Štěstí 8A, dlouho mi nejde odlepit zadek od země, ale jak ho jednou odlepím, už boulder dolezu Až na ten úvod celkem pěkné kroky.

Štěstí 8A by Katka Matejickova

Jdeme dál a zastavujeme se u Big Airu 8A. Dlouhý nátah do hrany stropu s nohama na kameni a pak náskok do obliny s tím, že se musíš vyhnout kameni na zemi. Naskakuju, poskakuju, už je docela teplo a doskoková oblina nezabírá. Přesunu se o kousek vedle na Kýlu 8A, necelou půl hodinku sedím pod boulderem a laboruji nad prvním krokem, pak za mnou přijde Kačka a najednou to jde.

 Big Air 8A by Katka Matejickova

Kýla 8A by Katka Matejickova

Pak leze Kačka, začíná pršet, tak se jdeme schovat. Po dešti čekáme, svítí slunce, takže kameny usychají rychle, ale je jak v prádelně. Snažím se zvednout zadek v Pumpě 7B+ a V-Poweru 8A, u Pumpy se daří, u V Poweru ne.

Úkryt před bouřkou pod V Power by Standa Mitáč #emontana

Přichází další mrak a kameny jsou zase pod vodou. Po dešti koukám, jestli by se ještě něco v okolí nedalo polézt, ale všechno je mokré. Odevzdávám závodní lístek, do výsledku se počítá 8 nejtěžších boulderů, pro mě to jsou celkem jednoduché počty, bouldery mám přelezené 3, ale i tak se kvalifikuji do finále na 4. místě. 
Sněžník by www.chmi.cz

Finále se i při drobném dešti rozjíždí, leze se pod plachtou a vypadá to, že se finále snad i odleze, já svůj pokus ještě stihnu a daří se mi vylézt první finálový boulder na OS, pak začíná lejt jak z konve a finále se ruší. Všichni zmoknou na kost, ale i přes to mají úsměv na rtech a dobrou náladu.

Finále by Standa Mitáč #emontana

Finálový kousek by Katka Matejickova

Na chvíli se zajedeme kouknout do Ostrova a rozhodneme se jet večer domů a ráno na Bor, kde je Kozlík a hlásí, že tam je celkem slušně. Po desáté šlapeme do kopce, dáme rozlez u Monstra, přichází bouřka a Kačka při začínajícím dešti přelézá po velkým boji svůj big projekt Vlčí Kožich za 6B. 

Projekt Dr. Doolittle - Hell by Katka Matejickova

Jdeme se schovat pod Barrandov, v převisu déšť nevadí, a tak se naladím do projektu, který vede z Knock Outu přímo Lucha Libre, krásnými silovými kroky a vlhkým výlezem probíhám druhým pokusem - Puroresu 8A. Klasa možná i jen 7C+, ale linie je to luxusní. Dál se snažím rozlousknout kroky v projektu v díře pod Dr. Doolittle, ale na nic nového nepřicházím. Jdeme k Pokémonovi, chvilku si osahám zavlhlé lišty v projektu a pak si vylezu novinku Charmander 7B. Kačka zkouší taky, jak se leze v mokru, na závěr dnešního lezení volím tréninkově Pověsti Staré Prahy 7C+/8A? 

Pověsti Staré Prahy 7C+/8A repeated by Katka Matejickova

The competitions are on hold right now so we finally have some time to spend outdoors, enjoying the real rocks. The forecast isn't favourable but in the end Kačka and I choose a boulder event at Děčínský Sněžník. We také a guide of a newly opened sector to the registration and we are lookig forward to the news. To begin with I choose Štěstí 8A, and after long effort to lift my butt from the ground I climb it. Apart from the beginning the moves are really nice.


Then we stop at Big Air 8A. A long reach to the edge of the ceiling with the legs on a rock and then there is a jump during which one has to avoid the rock on the ground. I'm trying but it's quite hot already and I can't do the jump. So I move to a nearby Kýla 8A, where I spend almost half an hour trying to figure out the first move. Then Kačka comes to me and suddenly I can do it. 
 
Kačka climbs, too, but it starts raining, so we hide. When the sun comes out again, the boulders dry up quickly but the air is very moist. I keep trying to lift up my butt again, in Pumpa 7B+ and V‑Power 8A but I succeed only with Pumpa.

Another rain and the boulders are soaked again. I'm looking for something to climb but all in vain, so I submit my score card. The eight hardest boulders count but for me the calculation is easy as I managed to climb only three boulders. Nevertheless, I pass to the final from the 4th place.

During the final we climb under a canvas and I finish my first boulder OS but after that it starts raining hard and the final is cancelled. Even though we get wet, everyone is cheerful.

We go to Ostrov for a while and decide to come back home in the evening and go to Bor the next day as Kozlík is there and says the weather is tolerable. After 10 a.m. we go uphill and after the warm up at Monstrum a storm comes and Kačka climbs a big project of hers – Vlčí kožich 6B.
 
We hide under Barrandov. The rain doesn't get under the overhang, so I go for a project leading from Knock Out straight to Lucha Libre – and I get over the great power moves at the second attempt – Puroresu 8A (or maybe just 7C+, but the moves are amazing). Also I try to figure out the moves in the hole under Dr. Doolittle but I have no idea how to do it. Then I climb a new boulder Charmander 7B and to conclude today's climbing I go for Pověsti Staré Prahy 7C+/8A? 

středa 15. června 2016

SP Vail - 7.místo

Poslední téměř dva měsíce plynou velmi rychle, téměř každý víkend závod, hodně cestování, únava a do toho trénink. Tento víkend se kolotoč závodů zastavil v americkém Coloradu, ve Vailu. Poprvé jsem byl na světovém poháru ve Vailu v roce 2008 a už tehdy jsem si to místo oblíbil, krásné čisté hory, velká sportovní akce GoPro Mountain Games a silový charakter boulderů. Do Colorada přilétám ve středu odpoledne, na letišti beru auto a frčím do města Silverthorne, kde nacházím útočiště u Iva Rouska, kluka který kdysi lezl s našim tátou a ke kterému jsme jako malí caparti chodili v Adršpachu pro vodu, svět je malej. Ve čtvrtek se jdu dopoledne proběhnout přírodou, z běhu je brzy pomalá chůze, místy sníh, vodopád, krása. Odpoledne jedu na registraci do Vailu, tam už to žije a město je plné stánků a lidí, všechny spojuje outdoor sport. 

 GoPro Games Vail

Colorado

Ráno nemůžu dospat závodu, v izolaci se to brzy hemží silou z celého světa, na řadu jdu brzy, hned jako čtvrtý. První kvalifikační kolmáč se mi daří druhým pokusem vylézt, dvojku máme hodně těžkou a přelézá ji jen Chon, trojka vypečená plotna a pro mě nula bodů, čtverka silovka a pád pod Topem, pětka koordinační skok a pohlídat si krok do Topu, dávám OS. Výsledek 2t3p mi vynáší 10. místo ve skupině a těsný postup do semifinále. Odpoledne rest, dávka ovoce, boulder beer a NBA.
Vail Boulder Event

Převislý boulder v kvalifikaci

Ráno cítím únavu z kvalifikace, ale na rozlezovce se cítím parádně, a tak se mi leze i během semifinále. První koordinační skok dávám těsně před koncem časového limitu, ve dvojce se mi daří na několikátý pokus udržet skok do stisků, blížím se k Topu, ale dochází mi šťáva, neuhlídám nohy a jdu k zemi. Trojka zase skok, který i napotřetí zvládnu, špatná přídrž a Top - bohužel Top není až tak dobrý, jak očekávám, nedaří se mi jej udržet a zase zem - to bylo blízko. Čtverka plotna, ladně udělám úvodní krok, který pak všichni lezou jinak, a vršek si už pohlídám, překvapuji sám sebe.

Výsledek celkem slušný - 2t10p a 4 zóny, dlouho se držím nahoře a nervózně čekám, jak se bude dařit i těm nejlepším, postupně se sunu dolů, tentokrát mi finále těsně uniká a končím na 7. místě! S výkonem jsem moc spokojený, vlastně moc nechybělo, abych semifinále i vyhrál, tohle kolo mi sedlo.

Semifinále by IFSC live stream

Happy po 1.boulderu


Finále je až odpoledne, vracím se do Silverthornu, s Ivem koukneme na finále online a jdeme na oslavu narozenin, kde se schází asi 20 Čechů. Ráno brzy vstávám, na letišti mi oznámí že už pro mně není místo v letadle, čekám dalších 8 hodin na jiný spoj a společně s rakouskou repre dorážím zpět do Evropy.

Colorado


V celkovém hodnocení SP jsem se posunul na 7. místo, zbývá jeden závod a to v Mnichově, kde se loni dařilo, bude i letos?
  
Last two months run pretty quickly, almost every weekend I'm on a competition - lots of travelling, training and weariness. This weekend it brought me to Vail, Colorado, USA. First time I was there in 2008 and I have already grew fond of this place then: nice clean mountains, the GoPro Mountain Games event and power boulders... I fly to Colorado on Wednesday and from the airport I move to the town of Silverthorne by car. I find a shelter at Ivo Rousek's – Ivo is the guy who had been climbing with my dad in the past and to whom we were coming for water in Adršpach when we were little kids – the world is so small. On Thursday afternoon I go running in the countryside and soon I start walking slowlysnow, waterfall… Amazing. In the afternoon I go to Vail to the registration. The town is already full of stall and people, all sharing their passion for the outdoor sport. 

In the morning I'm so excited about the competition that I can't sleep. Soon the isolation is full of people from all corners of the world, I start the qualification fourth. I manage to climb the first qualification vertical on the second attempt, the boulder number two is very hard an only Chon finishes, number three is a zero for me again, number four is a power thing and I fall from under the top. Then I climb number five OS – it needs a good coordination. With a score 2t3p I'm on the 10th place and pass to semifinal closely. In the afternoon I have a rest, some fruit, boulder beer and NBA.

Next morning I'm tired but during the warm up I feel great and so I do during the semifinal. I do the first coordination leap right before the end of the time limit. With the next boulder I get very close to the top but I get tired and am betrayed by my legs and fall. Number three also requires a leap which I do, but then the top is too hard to hold and I end back on the ground – that was really close. With number four I surprise myself as I graciously get over the first move, which the others do differently and then I don't let the top slip.

The result is not bad at all - 2t10p and 4 zones, I stick at the front position for a long time and watch nervously how others are doing, the best ones in particular. Gradually, I'm moving down and this time the final is without me as I end up 7th. Nevertheless, I'm satisfied with my performance – actually I was was close to winning the semifinal.

The final takes place in the afternoon so I go back to Silverthorn and watch it online together with Ivo. After that we go to a birthday celebration where there are about 20 Czechs. Next day I get up early but at the airport I'm told that there's no space for me in the plane so I have to wait 8 hours for a next flight and fly to Europe together with the Austrian representation team.

I moved to the 7th position in the overall World Cup score, there is one more competition missing – the one in Munich, where I was doing well last year. Will I succeed again?

pondělí 30. května 2016

Ostrava

Závodní maraton pokračoval tento týden v Ostravě, pro mě to byl čtvrtý závod ve čtyřech týdnech. Závod se koná v pěkném komplexu starých průmyslových budov Trojhalí, vše klasicky pěkně šlape, jen ta účast je bídná.

Kvaldu máme dobře trefenou, mně se podaří přelézt 5 boulderů na OS, šestému boulderu dávám naději, ale asi ani v deseti pokusech se mi nedaří dostat se přes technický průtlak do topu (viz foto), a postupuji z druhého místa za Uhřou.

 Kvalda #katkamatejickova

 Kvalda -  #katkamatejickova

Odpoledne máme se Štěpánem autogramiádu u Scarpa stánku a těším se na finále. Finále je lezecky poměrně různorodé, v kolmáči koordinační poskok, pak technické ladičky a silový boulder na závěr, pro mě klasicky hra nervů, lezení na jistotu a hledání motivace, což mi stačí na poměrně těsné vítězství nad Štěpánem. Třetí končí mlaďák Michal Běhounek, asi v tom Big Macu, co dlabal odpoledne, byla opravdu síla. 

  Finále1 OS -  #katkamatejickova


 Finále2 Fail -  #katkamatejickova

 Finále3 OS -  #katkamatejickova

 Finále4 Fail -  #katkamatejickova

Teď pár dní odpočinku, tréninku a kvalitního jídla, příští středu razím na další Světový pohár tak uvidíme, jak budu ready, držet todle závodní tempo a formu je oříšek... ale lahodný.

Vítězové #standamitac


The series of competitions continued in Ostrava this week and for me this run of Czech Cup was the fourth competition in four weeks. It takes place in a nice complex of old industrial buildings - Trojhalí - and except for the poor attendance everything is going smoothly.

The qualification suits me well, I finish 5 boulders OS but I can't climb to the top of the sixth one – even though I make ten attempts. I pass to the final from the second place (Uhřa is first).

In the afternoon Štěpán and me give some autographs at the Scarpa stall and I'm looking forward to the final. It's very diverse: a jump in a vertical requiring coordination, some technical stuff and a power boulder at the end – a thrilling game for me. As usual I climb carefully and am trying to stay motivated, which helps me to a close winning over Štěpán. Michal Běhounek, a young climber, is third – it seems that the Big Mac he had in the afternoon gave him all the power he needed.

Now I'll have few days of rest, training and good food and on the next Wednesday I'll go to another World Cup. Let's see how I'll manage to stay in shape and keep up with the pace of the competitions. It's a brainer – but an interesting one, really.

pondělí 23. května 2016

SP Innsbruck - 6.místo!

Ještě jsem ani nevybalil věci z Indie a ve čtvrtek už jedeme na další Svěťák, a to do krásného prostředí Tyrolských hor, do Innsbrucku. Po menších komplikacích s registrací se celá reprezentace schází večer v kempu. Panuje dobrá a bojovná nálada. 

Na rozlezovce před kvalifikací se necítím příliš dobře a přisuzuji to náročnému cestování v posledních dnech. I když to na rozlezovce není to pravé, během kvalifikačního kola se cítím dobře. Bouldery mi sedí a daří se mi přelézt 4 bouldry na 6 pokusů, což mi nakonec vynese parádní 3. místo ve skupině a pohodový postup do semifinále. Kvalifikace to byla zajímavá, vypadla spousta favoritů, naše skupina byla dobře trefená, ale ve druhé skupině bylo zapotřebí na postup všech 5 topů a ty vylézt do 10 pokusů. Z ostatních členů reprezentace se daří především Petře Růžičkové, která končí pár pokusů od semifinále, celkově 29. místo. Domča Dupalová 53. místo, Karin Bílková 59. místo, Danča Kotrbová 67. místo, Olin Klapal 85. místo a Štěpán 95.místo (žen celkem 68 a chlapů 108 startujících).

 Kvalda 1 #katkamatejickova

 Kvalda 2 #katkamatejickova

 Kvalda 3 #katkamatejickova

 Kvalda 4 #katkamatejickova

 Kvalda 5 #katkamatejickova

Před semifinále se cítím lépe než před kvaldou, na rozlezovce zase Japončíci poskakují jako opice, všichní strašně silní, ale jedu si svoje. První boulder kolmáč, těžké nahození nohy a závěrečný skok do topu, dávám prvním pokusem. Dvojka jsou malé jebky a těžký náskok do obliny u topu, padám ve skoku a protrhnu si prst. Trojka je silovka po strukturách, krásně mi sedne a prvním pokusem jsem nahoře. Čtyřka v převisu, úvodní skok a pak těžké lezení, na správnou betu přijdu až posledním pokusem a už není síla ani čas boulder dolézt. Celkově 2t2p a 4b4p a úžasné 4. místo, další finále je doma!

Semi 1 #lukasbiba

Semi 2 #lukasbiba

Semi 3 #lukasbiba

Semi 4 #lukasbiba

Záznam ze semifinále

Odpoledne odpočinek v kempu, ledová sprcha, masáž od Kačky, cítím se dobře. Finále začíná až večer, hala se zaplní, atmosféra je skvělá, a to především když leze domácí Anna Stohr. První boulder vede v převisu, než se ze struktur vymotám, dojdou síly a končím pod zónou, jsem hotovej. Ve dvojce se mi nepodaří pořádně ustát nástupový stup, ze kterého se odráží ke skoku. Trojka je o mikro lištách a tady cítím, že nemám šanci přes mikra přejít dál. V poslední čtyřce těžký náskok na začátku a pro mě taky nula bodů. Celkem asi můj nejhorší zápis všech dob: 0t0b, klesám tedy ze čtvrté pozice na šestou, ale radost mmi to moc nezkazí, finále jsem si sice moc lezecky neužil, ale být členem finále je vždy ohromný zážitek! Vyhrává suverénním způsobem Jogwon Chon. 

Nástup na finále #katkamatejickova

Finále 1 #lukasbiba

Finále 2 #lukasbiba

Finále 3 #lukasbiba

Finále 4 #lukasbiba

Záznam z finále

O půl dvanácté startujeme auto a vyrážíme domů. Po cestě docházím k zajímavé statistice, za loňský a letošní rok:

 Světáky Evropa - 2.,2.,6.                       Svěťáky svět - 27.,16., 20.,19.,

Asi je to tím, že mi sedí evropské profily, charakter boulderů, nebo že mám u sebe Kačku a cítím se ve větší pohodě, evropské klima, náhoda...? Rozhodně je potřeba to prolomit, prvním pokusem bude za tři týdny Vail, tak držte palce!


I haven't unpacked the stuff from India yet and I'm already leaving for the next World Cup, this time in the beautiful Tyrol Mountains in Innsbruck. After some minor complications with registration the whole representation team meets in the camp in the evening. The mood is good and competitive.

I don't feel very good during the warm up before the qualification, probably because I have been travelling a lot last few days. Even though the warm up is not so great, during qualification I get better. The boulders suit me and I manage to climb 4 of them at 6 attempts, which earns me cool 3rd place in the group and an easy ticket to the semifinal. The qualification was really interesting as lots of favorites didn't make it to the semifinal. My group was well chosen, in the second one it was necessary to get all five tops and finish them in 10 attempts or less. Among other members of our representation Petra Růžičková is the most successful – she ends up on 29th place, only few attempts away from the semifinal. Domča Dupalová 53rd place, Karin Bílková 59th place, Danča Kotrbová 67th place, Olin Klapal 85th place and Štěpán 95th place (68 women and 108 men competed).

Before the semifinal I feel better than before the qualification. During the warm up there are some Japanese guys who jump like monkeys, all of them are super strong, but I do my best, too. The first boulder is vertical, with a hard leg move and jump into top – I climb it at the first attempt. The second one consists of many little crimps and an awful jump from which I fall and tear the skin on my finger. Number three needs lots of power and I really enjoy itI need just one attempt to climb it. Number four is in an overhang, with a jump at the beginning. I find the good beta at the very last attempt and then I lack time and power to finish it. In total: 2t2p and 4b4p and a wonderful 4th place, another final for me!

In the afternoon I have a rest in the camp and after a cold shower and Kačka's massage I feel good. The final starts in the evening, the hall is full of people, the atmosphere is amazing, especially during Anna Stohr's climbing. The first boulder is in an overhang and before I find a way to the zone I'm too exhausted to reach it. In the second boulder I can't keep myself on the foothold at the beginning, from which I need to jump. Number three is a series of micro ledges I cannot get over and the last one has a hard first move – so nothing for me either. I have the worst score of all times: 0t0b, so instead of the fourth place I end up sixth, but I'm not too upset about it - even though I didn't enjoy the final much, it was an awesome experience just to get there! The winner without any competition is Jogwon Chon. 

At half past eleven we start the car and head for home. During the journey I make an interesting statistics about the last and current year:

 World Cups in Europe: 2.,2.,6.                       World Cups in the rest of the World - 27.,16., 20.,19.,

Maybe the European profiles and the character of boulders suit me better? Or is it having Kačka with me and thus feeling more comfortable? The European Climate? Coincidence? I definitely need to break this – I will make my first attempt in Vail in three weeks, so keep your fingers crossed!

čtvrtek 19. května 2016

Indie - Navi Mumbaui

Po vydařeném svěťáku ve Švýcarsku se oproti původnímu plánu rozhoduji zúčastnit se Světového poháru v exotické Indii.

V Indii mě vítá trochu jiný svět, špína, smog, vysoká teplota (cca 35°C) a vlhkost vzduchu, přijde mi zvláštní, proč je svěťák zrovna tady? Po příjezdu na zarezervovaný dvouhvězdičkový hotel zjišťuji, že dvě hvězdičky v Indii nejsou to samé, co dvě hvězdy v Evropě, ale špinavá komůrka bez okna, klimatizace... Na recepci potkávám Rustama Gelmanova, který zde strávil noc a kouká se po jiném ubytování, dáme se dohromady a přejíždíme rikšou do lepšího hotelu, kde bydlí většina závodníků. Rozhodujeme se pro společný pokoj a Rustam se stává mým parťákem na následující tři dny v Mumbai, což bylo fajn - člověk se cítil bezpečněji a poznat jednoho z nejlepších současných boulderistů bylo inspirující. Po dlouhé cestě jsem unavený, a tak si odpočinu a navečer jdeme na registraci. 

Na registraci

Kvalifikace

Druhý den ráno je kvalifikace, bouldery jsou lehké a pro postup do semifinále je zapotřebí vylézt všech 5 kvalifikačních boulderů. Koleno drží, ale v tom teple se mi neleze moc dobře, dva bouldery vylezu na OS, ve třech musím chvíli bojovat. Se zápisem 5t 10p postupuji dále ze 14. místa.

Odpoledne volíme s Rustamem výlet do Mumbaie, cestujeme vlakem, navštívíme pár známých památek, ochutnáváme boží místní ovoce, ale hlavně jsme unešeni životem lidí zde, který místy připomíná uprchlický tábor, špínou, pachem... Nejsme na to zvyklí, ale švábi na ulici nebo hromady ... vybrané z toalet na ulici nás po pár momentech už ani nepřekvapují. Takhle to tu prostě je.

 Po kvaldě

 Brána do Mumbaje

Typický pohled

Typický pohled 2

Semifinále je z hlediska obtížnosti úplně o něčem jiném, opět bojuji s teplem, ve třech kolmáčích toho moc  v malých lištách nepředvedu a nedolezu ani do zóny, v jediném převislém problému se mi daří zóna, pak ale totálně propocený nemám šanci na Top. Pro mě těžké semifinálové kolo a 19. místo, finále tentokrát velmi daleko i přesto, že jsem cítil, že jsem předvedl to nejlepší, co jsem v té chvíli mohl. To je bouldering. Malou radost mi udělal Jan Hojer, který skončil se stejným zápisem jako já. Dařilo se především Japončíkům, Rusům, těm, co jsou v kolmáčích beton.

Odpoledne dám mango session a jdu kouknout na finále. Atmosféra úžasná, klučičí bouldery krásné a chvílemi zůstávám stát s otevřenou pusou z toho, co lezci předvádí. Po závodě na nás čeká raut s místním jídlem, v pondělí ještě chvíli vychutnávám atmosféru Indie a v úterý večer po 35 hodinách cesty jsem zpět doma. 

Finále

Indie je za mnou, plná nových zkušeností a poznávání jiného světa, dnes směr Innsbruck!

After a success in the World Cup in Switzerland I decided, against my previous planning, to take part in the World Cup in exotic India as well.

India is a kind of a different world – dirt, smog, high temperatures (about 35°C) and humid air – I wonder why the Cup is taking place here, from all the possible places? After the arrival to the two-star hotel where I have reserved a room I find out that two stars in India do not mean quite the same as in Europe. My room is small and dirty and there's no window or air conditioning… At the reception I meet Rustam Gelmanov who spent a night here and is looking for a new hotel. I join him and together we move by rikshaw to a better hotel, where most of the competitors are already accomodated. We decide to share a room and Rustam becomes my buddy for the following three days in Mumbai, which I really appreciate – one feels safer and also it was very inspiring for me to meet one of the best current boulder climbers. I am tired after the long journey, so I take a rest and in the evening we head to the registration.

The qualification is on the next morning, the boulders are easy and I need to climb all five of them to get to the semifinal. My knee is OK, but I can't do very well in the hot climate, I finish two boulders OS and struggle a bit with the rest. I advance from the 14th place, with 5t 10p.

In the afternoon Rustam and I decide to have a trip to Mumbai – we travel by train, do some sightseeing and taste wonderful local fruit, but most of all we are impressed by the lives of local people, which sometimes remind living in a refugee camp, in dirt and smell. Even though we aren't used to it, in a while we aren't even surprised by the cockroaches or heaps of () from the toilets in the streets. That's just the way it is.

The semifinal is much more difficult than the qualification. The hot climate gives me a hard time again, I don't show anything special in three verticals and can't even reach the zones – the only zone I do climb into is in an overhanging problem, but once I reach it I'm all sweaty and without a chance to advance to the top. For me the semifinal was very difficult and resulted in the 19th place. The final was far, far away for me, even though I felt that I showed my best. Well, that's bouldering. I was happy about Jan Hojer, who ended up with the same score as me. The most successful were the Japanese and Russian, those who were sure in the verticals.

In the afternoon, after a mango session I go to check the final. The atmosphere is awesome, boulders for the boys are great and sometimes I'm totally carried away by what the climbers are capable of. After the competition there is a reception full of local food, on Monday I enjoy a bit more of spirit of India and on Tuesday, after 35-hour journey I'm finally home.

India is over, full of new experience and exploring different lifestyles. And today I'm heading for Innsbruck!