neděle 15. dubna 2018

Světový pohár v Meiringenu - 73. místo

Svěťák v Meiringenu je tady, konečně. Zima byla dlouhá, tréninkových dávek bylo více než jindy, cítím se dobře. Razíme klasicky ve čvrtek ráno a v podvečer už nasáváme atmosféru světového závodu. Kam se podíváme, tam je zvučné jméno, 8Céčkař nebo borec co dělá shyby na jedné ruce a 6mm liště. V kvalifikaci nastupuji jako 17. v pořadí a hned v úvodní plotně dostanu tvrdej direkt, nejsem schopný vybaletit na strukturu, nebo vymyslet schůdnější program, takže 5 minut zmaru. 

Kvali 1

Dvojka je koordinační skok za hranu a pak si pohlídat krok do topu, pár pokusů mi trvá, než správně sladím tělo a udržím vrata, pak ještě jednou spadnu v kroku do topu, nakonec je ale top můj.

Kvali 2

Trojka je zase koordinace, skok a pak pomalu do Topu, podobně jako ve dvojce dám pár pokusů, než vše správně trefím, a jednou spadnu z topu, ale i tady Top ubojuji.


Kvali 3

Čtyřka je silovka, to by mi mohlo sedět, hned jsem v zóně, zóna špatná, ale snažím se přes ni dostat do dalšího chytu, nicméně bylo potřeba se jen přidržet a protáhnout to dál. Škoda, tady jsem to špatně přečetl a top zůstal v dáli.

Kvali 4

Pětka je takový polokout, sice nastoupím naopak, ale i přesto nějak stoupám vzhůru až do topu, asi nejméně lezený boulder, ale mně to tady klaplo hned.

Kvali 5

Celkově mám tedy tři bouldery a 4 zóny, výsledkem bylo 73. místo, na postup bylo zapotřebí 5 topů a k tomu na dobré pokusy, to bylo dneska hodně daleko. Klukům se daří víceméně obdobně, pěkně leze Vojta Trojan, který končí na 85. místě, dále skončili Kuba Konečný na 91., Štěpán na 95. a Kuba Jedlička 105. místě.

Možná nám ujíždí vlak? Konkurence se zvedá, všichni trénují na sto deset procent a velká část startovního pole se věnuje pouze lezení a tréninku, mají dostatek financí na objíždění boulderovek po celém světě a nemusí řešit nic jiného než přípravu na závody, je vidět, že olympiáda se blíží. U nás v ČR je prozatím tento způsob nemyslitelný, člověk se musí živit, podmínky k tréninku se sice zlepšily, ale například tréninkové centrum pro reprezentaci na Smíchově se ani zdaleka neblíží tomu, co se leze ve světě a po čem se tam leze. Dost bylo breku. Moskva tuto sobotu, necháme tam vše!!


The World Cup in Meiringen is finally here! Winter was long and I was training hard so I feel good. As usually we set off on Thursday morning and in the evening we already enjoy the atmosphere of the worldwide competition. Everywhere we look there is someone famous, an 8C finisher or someone who can pull up on one hand at the 6mm ledge. I start the qualification with number 17 and the very first boulder knocks me down - I cannot get through the structure or make up a different programme so I just enjoy my five minutes of hopelessness.

The second boulder is a coordination jump to the edge and then one needs to keep focused on the top move. It takes several attempts until I make the whole body cooperate properly, then I fall once again from the top move and finally I'm there.

Number three is another coordination boulder with jump, very similar to the second one. And my performance is similar, too - several lost attempts an one fall from the top until I finish.

The fourth boulder is a power climb which could suit me, I hope. I reach the zone almost immediately but then I get stuck and can't get any further. Too bad.

The fifth boulder is a kind of a semi-dihedral. I start quite badly but I keep climbing and slowly get to the top. This one seems to be the trickiest boulder of the qualification with the smallest number of finishers but it worked for me.

In total I have 3 boulders and 4 zones and I end up 73rd. I needed 5 tops to pass on, and also less attempts. Well, today I wasn't even close. The other guys' results are similar to mine, Vojta Trojan climbs very good and ends 85th, Kuba Konečný is 91st, Štěpán 95th and Kuba Jedlička 105th.

Maybe we're loosing edge? Our competition is getting bigger, everyone is training for 110% and the majority of the participants doesn't have any other job apart from training and climbing, having enough money to go all over the world to different gyms... one can see that the Olympics is coming soon. Here in the Czech Republic this isn't possible yet, one must get some bread to live on and the training conditions, even though much better than before, just aren't at the same level. For example the training centre at Smíchov can't hold a candle to what people climb on in other countries of the world. Well, enough of crying. This Saturday we'll go to Moscow and we'll give it all we have!

středa 11. dubna 2018

Nesmrtelný Bond 8B/B+ - OStaš

Včera nejasný plán, kam jet trénovat, a nejistota, jestli bude auto. Nakonec je auto opravené a venku nádherně, tak se razím vyvětrat na Ostaš a načerpat energii před svěťákem. Už dlouho je pěkné počasí, a tak by konečně mohl být suchý projekt - spojení na Velkém Střecháči. Při příchodu to vypadá dobře, jen ten nástupový spoďáček je vlhký. Po rozlezu jdu okouknout kroky a vše se tváří celkem dobře. Střílím ostrými a párkrát se mi podaří udělat klíčovou rozpažku, pak ale ulomím přídrž - co teď? Nevzdávám to a vymýšlím, nálet úplně zdola se nejprve nejeví moc reálně, ale postupně na to přicházím, až krok udělám. Dávám opět ostré pokusy, až to v jednom z nich vyjde, spojení Nesmrtelný Bond a klasa 8B/B+

Nesmrtelný Bond 8B/B+

Dále jdu na Malý Střecháč, tréninkově prolezu bouldery Monster of Pop 7C a Luis je Monster 7C+. Nakouknu i do Master of Rock Direct za 8A, i když je díra u hrany jako vždy vlhká. Daří se mi udělat klíčový krok, ale pod hranou mi morál nedá a vždy jdu raději k zemi - přece jen se nechci před závodem zranit. Tak hurá do Meiringenu.

Master of Rock Direct 8A

Yesterday the planning was really fuzzy as I didn't know if I'd have the car, but in the end the car got repaired on time and the weather was beautiful, so I made a trip to Ostaš to get some fresh air and relax a bit before the World Cup. The weather has been good for some time already so I hoped the project (the link between boulders at Velký Střecháč) would finally be dry.

When I get there it looks good, just the undercling at the beginning is a bit moist. After the warm up I check the moves and I'm doing quite well so I start the serious attempts. Few times I manage to do the crux move with outstretched arms but then I break off one of the holds and don't know how to proceed. I don't give up, though, and make up a new move from below. At first it doesn't seem possible but gradually I figure it out and finish the move. So I try again and finally one of the attempts is successful - Nesmrtelný Bond 8B/B+.

I move to Malý Střecháč and climb Monster of Pop 7C and Luis je Monster 7C+ as a training. I also check Master of Rock Direct 8A, and even though the hole near the edge is still moist, I do the crux move. However, every time I find myself under the edge I get cold feet and jump down - better than getting injured before the World Cup. And now let's go to Meiringen!

úterý 3. dubna 2018

Velikonoční Zaťukání

Víkendové počasí zhatilo větší plány, a tak razíme jenom v pondělí na Petrohrad omrknout Knockin on Heaven's Door za 8B+, respektive Džangliho variantu. Spárka je místy lehce zavlhlá, ale lézt se dá, ještě je krásně chladno a je potřeba využít poslední střípky podmínky. Poměrně dlouho mi trvá, než všechno zkroknu a než se dostanu do řádných pokusů, sil už moc nezbývá, pořád se tu visí na rukou. Pár dobrých nálezů tam je, ale pata na závěr boulderu s nateklýma rukama nedrží, a tak je potřeba sklonit hlavu. Nicméně pěkný den venku a pěkný projekt na podzim. Teď je potřeba soustředit se na Světové poháry!

 Knockin on Heavens Door 8B+

  Knockin on Heavens Door 8B+


Due to the weather all the big weekend plans fell so we only made a Monday trip to Petrohrad to check Džangli's version of Knockin on Heavens Door 8B+. The crack is slightly moist but climbing is still possible and otherwise the conditions are pretty good so we must take advantage of them. It takes me a while before I figure out the moves and start the serious attempts. I don't have much energy left - lots of hanging on the arms all the time. Several attempts look promising but the heel at the end of the boulder always stops me. Anyway, it was a fun day out and at least I have a great project for autumn... Now I need to focus on the World Cups!

pondělí 26. března 2018

ČP v obtížnosti Praha - 1.místo - doplněno o video z finále

Ne, žádná transformace z boulderisty na "lanolezce" se nekoná, ale po dlouhé době jsem dostal chuť zúčastnit se nějakého závodu s lanem a navíc směrem k olympiádě taky vědět, jak na tom s vytrvalostí jsem v porovnání s našima nejlepšíma klukama. Rozhodl jsem se pro závod na Smíchoffě, kde je zaručená kvalita cest i závodu. Ze Studia Bloc Masteru jsem si dovezl nejen dobré pocity, ale i nějakou lehčí angínu, naštěstí se v kvalifikaci cítím dobře a daří se mi obě cesty topovat, jedna cesta (cca za 9?) jde snadno, ta druhá za cca 10-? mi vychází tak tak. 

 Kvali za 10-

Kvali za 9

Pak máme asi pětihodinovou pauzu a jde se na finále, kde čekám další 2,5 h, než můžu nastoupit. V rámci rozlezu si vylezu několik "repre" boulderů, ale co to je? Už asi půl roku jsou bouldery stále ve stejném stylu a po stejných chytech (řezky nebo aix trojúhelníčky), tentokrát i celkem lehké... trochu by na tom chtělo zapracovat, pokud chce ČHS hlásat, že máme podmínky, které tu nikdy dříve nebyly.

Z finálové cesty vyzařuje respekt, ale vlastně je to cesta bez jediného těžkého místa, s tím, že na konci se přitvrzuje. Leze se mi překvapivě hezky a docela snadno dávám Top, dle Honzy Zbranka je to prý 10+/11-, ale to je totálně mimo, možná tak 10-? Top mi zaručí 1.místo, těsně před topem končí Rishat Khaibulin a třetí je Kuba Hlaváček. Pěkné, zase se po čase navázat na lano...

Finále

 Finále


No, don't worry. I have no intention to transform from the bouldering climber to a rope climber, but after long time I felt like taking part in some rope climbing competition and also to find out how is my endurance doing in comparison to our best climbers, as the Olympic Games are fastly approaching. I decided to go to the competition at Smíchoff where the quality of routes and the whole competition is guaranteed. As a by-product of taking part in Studio Bloc Master I brought tonsilitis, fortunately I feel good during the qualificaton and manage to top both the routes. One of these (with grade about 9?) goes well, the second one (about 10-) needs a bit of struggle.

We have a 5-hour break and after that we gor for the final. I have to wait 2,5 hours more before I start. As a warm up I do several "repre" boulders but... what the heck is this? For about half a year the boulders have all been pretty much the same, with the same type of holds... also this time the boulders seem pretty simple - I think we need to work on this a bit, if the CMA want to keep claiming we have the best training conditions ever...

The final route seems tough at first but actually there's not a single hard spot, only towards the end it's getting harder. I climb quite smoothly and reach the top with ease, according to Honza Zbranek this was a 10+/11-, but in my view it's a bit of an overstatement, I guess it's more of a 10-? The top helps me to the 1st place, Rishat Khaibulin ends right below it and Kuba Hlaváček is third. It was nice to do some rope climbing after a while...

pondělí 19. března 2018

Studio Bloc Masters - 13.místo

Studio Bloc Masters je závod, který jsem každý rok sledoval a letos jsem se rozhodl, že tam musím jet.  A tak nakonec formou repre soustředění vyrážíme za podpory ČHS ve složení Kuba Jedlička, Vojta Trojan a Aleš Maršík na jednu z největších boulderingových akcí sezóny. Proč největší? 620 účastníků, 80 kvalifikačních boulderů, kvalitní stavěči, mnoho světových star a velká show. Vyrážím už v pátek ke Kubovi Jedličkovi, večer motivační video a brzy ráno vyrážíme směr Pfungstadt. Sněhová nadílka nás trochu brzdí v rozletu, a tak na místo závodu dorážíme přesně na čas - ve 12h.

Kvalifikační bouldery jsou rozděleny do čtyř obtížností, nejlehčí jsou za 10 bodů - Flash za 11 bodů, pak 20 bodů a Flash 22b atd., každý si zapisuje skóre sám a na vše má 6,5h času, 6,5h krutosti. Bouldery jsou nádherné, ať už ty lehké nebo ty těžké, každý má něco do sebe. Měli jsme obavy z neustálého čekání na pokus při takovém počtu startujících, ale nakonec to tak špatné nebylo a lezci se hezky rozprostřeli po boulderovce, jen ten oblak maglajzu nebyl příjemný. V kvalifikaci se zaměřuju na ty nejtěžší kousky, převislé jdou hned, ty kolmé trápím dlouho a nakonec lezu asi 4 hodiny a mám zapsaných 18 nejtěžších kousků, z toho 5 na Flash. Jdu zapsat skóre a jsem na 10. místě, postupně se pak propadám až na dělenou 18. příčku, a tak mi to akorát vychází na semifinále. Hodně rozhodoval počet flešů, 19 boulderů dal už jen Schubert a dokonce všechny Aidan Roberts. Kuba Jedla končí na 97. místě, Vojta Trojan na 101. místě a Aleš Maršík na místě 139. 

Qualifikace

Večer brečíme nad bolestí nohou, svalů a chybějící kůže na prstech, takový problém mají ale dle poustů na instagramu všichni závodníci - alespoň trocha útěchy. V neděli dopoledne je semifinále, cítím se relativně ok, ale možná si to spíš namlouvám. Semifinále stavěči napálili hodně přísně, v jedničce se mi na třetí pokus podaří udělat koordinační skok k zóně, ale závěrečný slab mi dává stopku. Ve dvojce nechápu nic a nezkoordinuji se. Naopak trojka, ta je pro mě, prvním pokusem zóna a padám pod Topem, druhý pokus už je slabší a i když vymyslím mírné ulehčení, tak mi obliny i napodruhé jasně dávají najevo: smůla, chlapče. Čtyřka je další peklo, první krok ok, ale pak? Nic. Se dvěma zónami nakonec obsazuji velmi solidní 13. místo. Mega akce!


 Semifinále 1

 Semifinále 2

Semifinále 3 

Semifinále 4

Studio Bloc Masters, the competition I was watching every year but never took part in. So this year I decided to go and we made a representation training session out of it. Supported by the Czech Mountaineering Association, Kuba Jedlička, Vojta Trojan, Aleš Maršík and me set off to one of the biggest bouldering events of the season. Why is it biggest, you ask? There are 620 participants, 80 qualification boulders, amazing builders, lots of world bouldering celebrities and it is a huge show. On Friday evening I meet with Kuba Jedlička, we watch a motivational video and early in the morning we set off to Pfungstadt. We get slightly delayed by snow so we arrive right on time, at 12 a.m. The qualification boulders are divided into four groups according to their difficulty, the easiest ones are for 10 points, flashing them is for 11 points, then there are the 20-point boulders (and you get 22 points for flashing these) etc. Everyone is keeping record of their score by themselves and they have 6,5 hours for the qualification - the 6,5 of hardcore climbing. The boulders are amazing, both the easy and hard ones. We were afraid of having to wait for a long time before each attempt because of the huge number of competitors, but in the end it wasn't that bad and the climbers spreaded all over the gym. Only the dust cloud from all the chalk was very unpleasant. During the qualification I focus on the hardest stuff. The overhangs are ok, the verticals, on the other hand, are pretty tough. I climb for about 4 hours and finish 18 most difficult boulders, 5 of these climbs are flash. I am 10th at first but slowly I get to the shared 18th place which gets me to the semifinal. It was mostly about the number of flashes, only Schubert got 19 boulders and Aidan Roberts even got them all. Kuba Jedla was 97th, Vojta Trojan 101st and Aleš Maršík 139th.

In the evening we shed lots of tears because of the pain in legs and muscles and the missing skin on fingers, the only comfort is that according to Instagram we are not alone in this and all the competitors have the same problems. On Sunday morning there is the semifinal, I feel quite good but maybe I'm just fooling myself? The semifinal is pretty tough, at the first boulder I manage to jump to the zone but the final slab stops me. And I don't get the second boulder at all. On the ,the third boulder suits me really well and at the first attempt I reach the zone and fall from under the top. The second attempt is worse, though, despite making up a little hack, I'm not lucky with this one. The fourth boulder is from hell, too, the first move is ok but then? Nothing. With my two zones I end up 13th, which is great. What a wonderful event!

pondělí 12. března 2018

ČP Praha - 1.místo!

Druhé kolo ČP se konalo na BB v Praze za poměrně slušné účasti. Prostor BB je pro závod ČP tristní, málo místa, v kvalifikaci si závodníci padají na hlavu, ve finále je pro diváka dost těžký úkol sledovat výkony závodníků. Jistě, závod proběhnout musel kvůli nominacím do repre, ale možná by bylo lepší, kdyby z toho byla "uzavřená" akce pro ty, kteří mají ambice reprezentovat (?).

Kvalifikace byla tentokrát v lehčím duchu než v Jablonci, nicméně vlivem jediného pohybového boulderu v závodu (chceme jich víc) dávám všech 8 boulderů  na více pokusů než v Jablonci, a to na 11 pokusů. Koukneme se na poměrně dramatické ženské finále a jdeme na to my.

První boulder vede po krásných černých strukturách, boulder ukončím v závěrečném průtlaku, za mě nej boulder finále. Dvojka přináší lezení okolo klouzavé hrany a závěrečný náskok, dávám hned. Trojka je silové lezení po modrých boulích, boule mi kloužou a na program nepřijdu, dávám posledním možným pokusem. Poslední boulder po aix strukturkách, nic zvláštního, jen si pohlídat průtlak do Topu, OS. Se třemi bouldery vítězím a natahuji šnůru vítězství na Českém poháru, druhé místo zaslouženě získává Kuba Konečný a třetí Štěpán, který si výrazně polepší po kvaldě. Po konci závodu ještě prubnu jedničku a prvním pokusem jsem v Topu - jaký rozdíl: lézt pod pětiminutovým tlakem a bez tlaku, ale o tom jsou závody. 

4. finálový boulder by Standa Mitáč

The second round of the Czech Cup took place at the BB in Prague and the number of participants was pretty good. However, the BB does a poor job as a setting of the Czech Cup, as there's not enough space. During the qualification the competitors fall on their colleagues and during the final it's really difficult for the audience to see the perfomance properly. Sure, the competition had to happen because of the nominations to the representation team but maybe it would be better as a "VIP" event for those who want to join the representation?

This time the qualification was easier than in Jablonec but as there was just one dynamic boulder (we want more of these), I actually needed more attempts (11) to climb all the 8 boulders, than I needed back in Jablonec. We watch the thrilling women's final and then it's our turn.

The first boulder is also the best one, at least in my opinion - there are cool black structures and I end in the final mantel. The second boulder has a slippery edge and a jump to the top, I send it immediately. Number three is a power boulder with round holds which slip a lot and I can't find the programme. I finish it at the very last attempt. The last boulder has the aix structures, nothing special, I just have to be careful with the mantel to the top, OS. With my three boulders I won, Kuba Konečný earned the second place and Štěpán was third. After the end of the competition I tried the first boulder once again and at the first attempt I reached the top. What a difference it is to climb under the pressure of the 5-minute time limit and without it. But that's what the competitions are about.

pátek 9. března 2018

10 boy Plzeň - 11 825 bodů

V úterý proběhl třetí a poslední 10boy roku 2018, výborná atmosféra a krásný prostor vytvořily jedinečný večer, i výkony stály za to. Všichni finalisté předvedli více než solidní výkony. Nemám moc vysoká očekávání, prsty jsou ještě rozsekaé ze švýcarské žuly, přesto se mi podařilo 10boy rozjet na nový osobní rekord a v některých disciplínách stanovit nové absolutní rekordy, postupně však uvadám a nakonec urvu 11 825 bodů. Pěkný souboj o druhé místo svede Štěpán, Adam a Kuba Konečný, nakonec vyhrává Adam se ziskem 10 904 bodů. Letos nejhezčí desetibojový večer, díky Plzeňáci!

10 boy Plzeň

 10 boy Plzeň

  10 boy Plzeň

On Tuesday the third and last decathlon of 2018 took place. The vibe was great and so was the setting, the competitors' performance was impressive and all the finalists did really well. All of this made this evening really special. I did not expect much as the Swiss granite damaged my fingers really bad, but I started well and broke the records in several disciplines. Towards the end I got tired and in the end I gained 11 825 points. There was a great struggle for the second place between Štěpán, Adam and Kuba Konečný. Adam was the lucky one who won it, gaining 10 904 points. It was the best decathlon of this year, thanks a lot to the Plzeň people.

neděle 4. března 2018

Únorové Ticino - Der mit dem Fels Tanzt 8C! VIDEO UPDATE

Ticino

Zimní fáze tréninkové přípravy na rok 2018 proběhla řádně, první závod za námi a poslední možnost, kdy vyrazit za kvalitními bouldery do přírody, než přijde teplo a série závodů. Naplánuji proto necelých 14 dní toho nejlepšího - Švýcarského Ticina. V hlavě mám několik projektů a jako první na řadu přichází Ninja Skills, úžasná linie za 8B+. Mám popisek z Nalleho blogu a po svižném hiku se ocitneme pod Ninjou. Do boulderu pere slunce a na nějakou hodinku je to zatím na opalovačku. Zkusím alespoň kroky, vše až na začátek jde dobře. Když už zachází slunce, pouštím se do Ninji znovu, obliny drží, začátek jde konečně taky. Hned prvním ostrým pokusem dolézám do posledního kroku a cítím, že to dneska musí pustit. Následuje pár marných pokusů, až nakonec přijde ten přelezový. Pěkný kousek na začátek výjezdu. Video dole.

Ninja Skills 8B+

Hned další den najíždím na From Dirt Grows the Flowers za 8C, počátečními kroky proběhnu hned, ale přes mantl se ne a ne dostat, obliny kloužou - možná je moc zima? Vzdávám se a pro mě dnes padla. S Kačkou se ještě stavíme v sektoru Deliverance, kde proběhne 6Áčkem a já koukám po okolních novinkách.

Kačka v 6A

Šance v Kytkách uvadla, a tak sázím na další z místních 8C, a to Der mit das Fels Tanzt. Nejprve je však zapotřebí prolézt druhou částí, která je samostatně Kleinfisch Keinfisch 8A+/B. Je kosa, ale po několika nálezech mám hotovo.

 Kleinfisch Keinfisch 8A+/B

Kleinfisch Keinfisch 8A+/B

Šup na úvodní část, samostatně je to tak 8B?, malé lištičky a těžký nátah do dobrých děr, otočka o 180°, trochu poviset na rukou a už člověk nalézá do Kleinfisch Keinfisch. Až na jeden krok se mi dnes vše podaří zkrokovat, dávám si oraz s tím, že další den bude taky lezecký, protože tady prostě není čas na rest day.

Der mit das Fels Tanzt 8C

Plán je jasný, dokrokovat podle videí z youtube a vylézt. Úvod na Kiliána a Moroniho mi nefunguje, zkouším tedy řádně zasednout patu a hle - jde to. Všechny kroky už jsou jasné, a tak dávám první ostré pokusy, které však končí hned v úvodu. Po odpočinku se mi poprvé daří přejít přes úvodní lišty, ale padám hned záhy v přetočení nohou, každý další pokus je o něco lepší, ale ani po otočce nechtějí nohy poslouchat. Po asi dvou hodinách se mi poprvé daří přelézt v kuse celou první pasáž, hrnu to dál a padám až v podstatě v posledním těžkém kroku, bandasky až za ušima a delší pauza. Po pauze zase pár marných pokusů končících v první části, až se mi opět v jednom z nich daří touto částí projít bez úhony. V krvi mám adrenalin a cítím se mega silně, dolétnu výlezovou hranu, ruce jsou už na kaši, ještě technický výlez a jsem nahoře!!! Video dole.

Der mit das Fels Tanzt 8C

Ještě mrknu do božího Big Kat za 8B+ hned vedle, kroky tak nějak nastíním a těším se na další session. Odpoledne buší Kačka, večer šáňo a malá oslavička. 

 Big Kat 8B+

Kačka a 5

Ob den hlásí předpověď celý den sněžení, a tak nezbývá než lézt i pátý den v kuse. Jsem vyházenej, a tak volím lehčí bouldery. Dávám Flash pokus do Rah, Plats, Plats 8A, asi v půlce mi vymrznou prsty a odporoučím se k zemi, druhým pokusem tento dlouhý traverz posílám. Na svoje si přijde i Kačka. Den zakončíme u Jyabary za 8B, což je nové propojení Blox Addiction a Souveniru, který jsem přelezl před několika lety. Chvíli mi trvá, než se naučím správnou vlnu v Blox Addictionu, Souvenir jde bez problémů, lezu poctivě bez díry. V prvním pokusu v propojce smekám v lehkém slezu, druhým pokusem s trochou štestí sesílám, to mi sedlo perfektně. Video dole.

Rah, Plats, Plats 8A


Rah, Plats, Plats 8A

Přichází sníh, končí olympiáda, jedem restnout do Lugana, ale v té vánici se moc výletovat nedá.

Ranní Chironico

Trip se přehoupl do druhé poloviny, obloha je opět modrá, jenom na teploměr koukáme smutně: -5°C není ideálních. Nevzdávám se a jdu na Big Kat. Tam bohužel slunce moc nesvítí, takže mrznu, krokuji, ale moc to nejde, alespoň si ale z lana ujasním výlez. Jdeme na kopec za sluncem, po cestě se zastavím na Motorcade za 8A a čtvrým pokusem jsem hore. Na kopci se rozhodnu prubnout Frontline z 8A+, první pokus je boží a sahám pár cm pod hranu. Další pokusy jsou horší a nebo úplně špatné, lišta trhá kůži, z prstů valí krev a musím utéct pryč. Sníh je díky nízké teplotě hezky tvrdý, a tak na Ester dáváme sjezd z kopce na matici, teda jen spotu, ten má namazáno nejlíp. 

Motorcade 8A

Esterka

V úterý je opět kosa, ale modro. Vyrážíme tedy později (i tak je -7°C) a nejprve kousek od bydlení, kde Kačka hezky zbombí svůj projekt. Já se nahřívám a moc se mi dnes hýbat nechce. 

Kačka v 6A

V plánu je omrknout Santoku 8B v údolí u vesničky Bodio. Jak sjíždíme z kopce, teplota stoupá až na -1°C, což už je optimističtější. Chvíli koumám nad kroky, mám jen dvě matice a spoty, zbytek jsem nechal u Big Kat. No, tady by se hodily. Kroky jdou, takže se jde na pokusy. Třikrát dolézám do posledního kroku a zjišťuji, že s bandaskami mám zbytečně silovou betu, vymyslím ulehčení a hned dalším pokusem je hotovo. To je linka: komprese a velké kroky, horší dopad, ale jedna z nej linií v Ticinu. 

Santoku 8B

Na čtvrtek hlásí sníh, takže se leze i ve středu. Rozhoduji se pro Mithril Sit 8B+ v Crescianu, do kopce celý den svítí slunce, takže by tam mohlo být dobře. Slunce se však brzy schovává za mraky a v lištách Mithrilu se prsty ne a ne zahřát. Kroky jdou dobře a mám i jeden moc pěkný pokus, když už házím špičky na hranu, ale to je vše, co dneska předvedu, zbylé pokusy končí hned v úvodu. 

Následuje rest, aktivní vycházka a ristorante. Následující den má taky něco přijít, ale až odpoledne. Vstáváme proto brzy, ale z mraků už něco vypadává a čím blíže jsme ke Crescianu, tím víc  toho padá, až je odpoledne úplně bílo. Deska první nucený rest day. Musím tak přehodnotit plány, zajdu se rozloučit s Big kat a vyzvednout matice. 

Zasněžený Big Kat 

Poslední den lezení se má oteplit, v plánu je dobušit Mithril v Crescianu. Je tu vrstvička sněhu, naštěstí výlez Mithrilu je téměř bez sněhu. Opakuji si kroky, s vyšší teplotou jde všechno snáz, hlavně oblina na pravačku koněčně pěkně drží. Než začnu s ostrými pokusy, začíná poměrně dost tát vše okolo a bohužel i výlez v Mithrilovi začíná zatékat, a tak trochu na Adama beru toaleťák a vždy před pokusem osuším výlezovou hranu. V jednom z pokusů se prokousávám až do výlezu, trochu bojuji s mokrotou a v Nohandu se rozhodnu skončit, lehkou plotýnku vzdávám, kámen, který číhá na zemi, by po šmýknutí mohl zabolet. Ale pěkné zakončení tripu.

Mithril Sit 8B+

By Ticino


A hýýr video z Jyabary 8B, Ninja Skills 8B+ a Der mit dem Fels Tanzt 8C

The winter phase of the training went well, I took part in the first competition of this year and I have the last opportunity to climb some quality boulders outdoors before the series of competitions begins. So I plan to spend almost 14 days in Swiss Ticino. I want to try several projects, the first of these is Ninja Skills, an amazing 8B+ line. I have the description fron Nalle's blog and after one hell of a hike we find ourselves under the Ninja. Sun is shining hard right on the boulder so I can only try the moves. Except for the beginning it goes quite well. After the sunset I go for it again and finally do the first part. At the very first serious attempt I get to the last move and I strongly feel I will finish today. Several more fruitless attempts follow until the successful one comes. A nice start of our trip. See the video at the bottom of this entry.

On the very next day I start climbing From Dirt Grows the Flowers 8C, the initial moves are ok but then I get stuck and it starts slipping, maybe it's too cold? I give up and call it a day. We also make a stop at the Deliverance sector where Kačka climbs a 6A and I check the surrounding news.

The chance to finish the Flowers is tiny so I bet on another 8C, Der mit das Fels Tanzt. However, first of all it is necessary to do its second part independently: Kleinfisch Keinfisch 8A+/B. Even though it's quite cold, I have it done after several attempts.

So now let's go for the initial part, which could be about an 8B? There are tiny ledges and a cruel reach to the good holes, then a 180° turn, a bit of hanging on hands and then the whole Kleinfiscch Keinfisch. I manage to do the moves except for one and then I take a rest as the following day is going to be a climbing day, too. There's no time for rest days here.

The plan is crystal clear - to finish the moves according to the youtube videos and to climb the boulder. The start according to Kilián and Moroni doesn't work for me, so I try to push on the heel properly and here we go, it's done. All the moves are clear now so I start the serious attempts but all of these end right at the beginning. After some rest I manage to get over the ledges at the start but fall immediately after that. I keep improving, though. After about two hours I finish the first part at once, I go on and fall from the last hard move, swollen like hell. I need a longer break. After that I try again but all in vain, when suddenly I somehow get through the tricky part. There's loads of adrenalin flowing in my veins and I feel super strong, I fly to the ledge, hands devastated, then there's the technical finish and I'm up! See the video at the bottom.

I also check the amazing Big Kat 8B+ right next to it, working on the moves and I'm looking forward to the next session. In the afternoon Kačka is the one to do all the climbing and in the evening we get some champagne and we celebrate.

Two days later the forecast says there will be snow all day so I have no choice and have to climb on the fifth day, too. I'm exhausted so I choose the easier stuff. I try to flash Rah, Plats, Plats 8A, but in a half of it my fingers are too frozen to hold on, so I fall and I need one more attempt to send this long traverse. Kačka also enjoys her share of climbing. We end the day at Jyabara 8B, a new link between Blox Addiction and Souvenir, which I climbed few years ago. It takes a while until I learn how to do Blox Addiction, while Souvenir is problem-free. At first I slip but at the second attempt I finish, this one suited me well. The video is at the bottom, too.

The snow comes, the Olympic Games end so we go to Lugano to rest, too bad the snowstorms aren't much good for hiking.

The second half of our trip came, sky is blue again, only the -5°C temperature is less than ideal. I don't give up, though, and go for Big Kat. Unfortunately the sun isn't shining there so I freeze and try to fo the moves but I'm not doing very well. But at least I figure out the last move from rope. We cross the hill and on our way I stop at Motorcade 8A and climb it within four attempts. On the top of the hill I decide to go for Frontline 8A+, the first attempt is really cool and I almost touch the edge. The following attempts, on the other hand, are pretty bad or totally hopeless, I tear my fingers and start bleeding so I flee. The snow is hard due to the low temperatures so we use our mat to go downhill Ester-style :)

On Tuesday it gets cold again but the sky is blue so we set off later. Still it is about -7°C. Kačka climbs her projects while I am trying to get a bit warmer. I don't feel like moving today.

We plan to check Santoku 8B in the Bodio village valley. The temperature rises to -1°C, which is much more optimistic. I must think the moves through as I have but two mats and spots, the rest I left at Big Kat. Well, I could surely use those here... The moves are ok, so I start attempting. Three times I get to the last move but find out that I have unnecesaruily power beta for I'm all swollen. So I find a hack and at the next attempt I'm up. What a great line - one of the best in Ticino.

The forecast promises snow for Thursday so we climb on Wednesday, too. I decide to go for Mithril Sit 8B+ in Cresciano. The hill is bathing in the sunshine all day, so I hope it could be warm there. But the sun soon hides behind the clouds and my fingers are pretty cold in Mithril's ledges. The moves go well, I even make one really promising attempt but that's all for today - I fail the rest of the attempts at the very beginning.

The rest follows, a hike and a ristorante. The next day we wake up soon as the forecast says it's going to be snowing in the afternoon. Well, actually it starts snowing much sooner and the nearer we get to Cresciano the heavier the snowing is. In the afternoon everything is covered in white so we have a rest day forced upon us by the weather. I need to reconsider the plans and pick up the mats from Big Kat.

On our last climbing day I plan to finish Mithril in Cresciano. There is a bit of snow, fortunately the climb itself is almost clean. I repeat the moves, everything is much easier with warmer weather. Before I start the serious attempts it all starts melting so, inspired by Adam, I take toilet paper and dry the edge before each attempt. Finally I get to the finish but I struggle with moisture and decide to end at Nohand as hitting the rock on the ground under the slab could hurt a lot. But it's a nice ending to our trip.

And here is the video from Jyabara 8B, Ninja Skills 8B+ and Der mit dem Fels Tanzt 8C.

neděle 18. února 2018

1 ČP v boulderingu Jablonec nad Nisou - 1. vítězství

Závodní sezóna začala Českým pohárem v Jablonci nad Nisou, v pěkném prostředí Makak stěny. První závod je vždy plný nervozity a otazníků, kdo na tom jak je, a bojuje se o místa v repre teamu. Náš výlet začíná již v pátek, s Kačkou vyrážíme do Liberce na slavnostní vyhlašování Výstupů roku - přebírám cenu Čestné uznání v kategorii bouldering. Dlouho se nezdržujeme a frčíme k Foxikovi, kde rozebereme bouldering křížem krážem a proběhne lehká aktivace na campusu.

Čestné úznání v kategorii bouldering

V sobotu dopoledne si můžeme vychutnat úspěch Ester Ledecké na olympiádě a valíme na kvalifikaci, tou proběhnu celkem rychle, jenom jednou zaváhám a zapisuji 8 boulderů na 9 pokusů. 

Quali

Odpoledne proběhneme Jabloncem a vracíme se zafandit na ženské (dívčí) finále, kde se prosazuje mládí - a to je dobře. V průběhu našeho finále tušíme, že moc Topů nepadá, takže moje nervozita není až taková. Daří se mi dát tři bouldery na OS, jedině ve dvojce šmatám po Topu, ale ani po několika pokusech se mi nepodaří dotáhnout závěrečný krok do Topu. Nejvíce se mi líbil třetí boulder - pohybová paráda, škoda jen, že nebyl trošku těžší. Všechny bouldery mohly být těžší... svěťáková kvalda bude těžší o řád! Výsledek mi celkem s přehledem stačí na první místo před Rishatem Khaibulinem a Štěpánem. 

Nezdolaná dvojka

 Finále 4

Stupně vítězů

A teď na necelé dva týdny do ráje!


The competition season began at the Makak gym in Jablonec nad Nisou where the first Czech Cup of this year took place. The first competition is always about lots of nerves and uncertainty, we are all curious how the others will do and who will get to the representation team. Our trip starts on Friday, Kačka and me go to Liberec to the Ascent of the Year ceremony where I get Honorable Mention in the bouldering category. We don't stay long, though, and move to Foxik's where we talk about bouldering a lot and I do a bit of a campus warm up.

On Sunday we enjoy Ester Ledecká's success at the Olympic games and then we hurry to the qualification. I run through it quite quickly, I hesitate just once so I have 8 boulders and 9 attempts.

In the afternoon we make a trip to Jablonec and get back to cheer at the women's (girls') final. There are many young climbers and that's good. During our final there aren't many tops, so I'm not that nervous. I climb three of the boulders OS, only the second boulder is so tricky I can't make the last move long enough to reach the top. Most I enjoyed the third boulder, the moves were awesome, too bad it wasn't a bit more difficult. Well, all the boulders could... the World Cup's qualification will be much harder! My score gets me a safe win, Rishat Khaibulin and Štěpán follow.

And now let's go to the paradise for two weeks!

úterý 13. února 2018

Brotherascent - Fůůůse 8B+

V týdnu vykazuje repre testování dobrou formu, ve čtvrtek mám v plánu Ostaš, ale tající sníh mě přesvědčuje zůstat v HK a trénovat. V neděli brzká ranní vstávačka a pěkný den lezení v Rakousku v okolí města Krems. Razím se Štěpánem, začínáme ve Spitzu, je tu nové 8B+, a tak je potřeba okouknot, vo co go. Malinká lišta Old Dirty Bastarda kouše, tak se raději přesunu a ladím krásnou campusovou linii Mogadishu za 8A+. Zkusím flash, ale zmrzlé prsty mi nedávají moc šancí a nakonec jsem hore šestým pokusem. Jedno z nej 8A+, co jsem kdy lezl! Dále zkouším kroky v nové kombinaci Kinshasa za 8B, to jde hladce a hned prvním nálezem jsem opět na vrcholu kamene.

Kinshasa 8B 

Stoupáme do kopce a dáváme šanci spektakulárnímu projektu s božím stiskem za cca 8B+? Zkoušíme všechno možné, ale první krok pouze naznačujeme. 

Project 8B+?

Ještě stoupáme kopcem výš na Durchisichtige Dinge 8A+, kde má Štěpán políčeno na prodloužení. Je už celkem teplo, a tak možná proto se Štěpánovi moc nedaří navázat na předešlé pokusy. Já zkusím kroky, ale taky z boulderu rychle utíkám, ještě se dnes poleze.

Rozhodujeme se prozkoumat Kremstal, máme info o tamních boulderech a hlavně se těšíme na velké převisy. Bouldery nacházíme ihned, nejprve známého Silent Huntera a pak neznámé Fuse za 8B+. Čistý strop, řezky, tupej lokr a madlo na hraně, vypadá to dobře, silovka, která by nám mohla sedět. Jenže po prvních nálezech se ve stropě pořád točíme dokola a nechápeme, co dělat. Špičky napřed vypadají slibně, ale jaksi nefungují, až konečně přicházím na to, že nejlepší je prostě zabrat a urvat to silou. Najednou je to jasné a za hodinku je posekáno! Štěpán se učí kroky trochu pomaleji, ale nakonec taky krokuje a dává nálezy. Když už se vzdává, naladím ho na ještě jeden poslední pokus a nakonec posílá taky, jeho první 8B+, gratulace! Klasa softová, ale v porovnání s 8B ve Spitzu o level těžší.
Fuse 8B+


Fuse 8B+ - Video

According to the representation team testing I'm in a good shape and I plan to go to Ostaš, but the melting snow makes me change my mind, stay in Hradec Králové and enjoy more training. On Sunday I get up early and spend a great climbing day in Austria near the town of Krems together with Štěpán. We start at Spitz, there is a new 8B+ so we must check it out. A small ledge of the Old Dirty Bastard bites, though, so I move to an amazing campus line called Mogadishu 8A+. I try to flash it but with fingers frozen like this I had no chance. In the end it takes six attempts until I finish. It was one of the best 8A+s I've ever climbed! Then I try the moves of Kinshasa 8B, it all goes well and at the first attempt I'm up.

We go uphill and tease a new project, about 8B+ maybe? We try everything we can but we only touch the first move.

Also we go to Durchisichtige Dinge 8A+, Štěpán plans to do its prolonged version. It's quite hot and maybe that's why he isn't very successful. I try the moves, too, but soon I give it up, as well.

We decide to explore Kremstal as we have some information about its boulders. Most of all we are looking forward to the overhangs. We find the boulders immediately, first of all the well-known Silent Hunter and then the unknown Fuse 8B+. It is a pure ceiling and the sharp holds and a bucket on the edge look promising, it could be a real power climb, great for the two of us. However, after several attempts we get stuck and don't really know what to do. The toes looked good but it doesn't really work, in the end I realize that the best thing to do is just to engage the muscles and use the force :) Suddenly it all makes sense and in an hour it's done! Štěpán is a bit slower but he learns the moves and right in the moment when he's about to give it up I encourage him a bit and at this last attempt he sends it, too! It's his first 8B+ - congratulations! The grade is a bit soft but compared to the 8Bs at Spitz it really is harder. 

čtvrtek 1. února 2018

Soustředění a Barevný Svět 8B+

O víkendu proběhlo soustředění na Smíchoffu, pěkná lezba na speciálně postavených boulderech, v technické části se mi nepovedl přelézt jeden boulder, v té silové všechny. Pěkný den plný lezení.

Foto by T. Binter ml.

Dál střádám plány na rozlezený Barevný Svět za 8B+ na Petrohradu, volba padá na středu. Program je naladěný, trochu bojuji se správným založením špičky v druhé části boulderu a vymýšlím ještě jedno malé ulehčení, a to přidržet si stup u země při závěrečném svěšení. Dávám kolotoč pokusů a po dvou hodinkách vše klapne. 

Barevný Svět 8B+

Plný euforie běžím do kopce na Perný Den za 8B, ponožkou suším nástupový chyt a zkouším naivně Flash. Ještě dám pár nálezů a i přes mokrotu na začátku se mi podaří plácnout dobrou lištu ve výlezu, pak začíná pršet, což znamená konec nadějí, omrknu ještě okolí a mizím zpět domů trénovat.


At weekend we had a training session at Smíchoff and enjoyed lots of good climbs. I couldn't finish one boulder of the technical set, on the other hand from the power set I climbed everything. It was a nice day full of climbing.

I still plan to finish Barevný Svět 8B+ at Petrohrad and Wednesday is my day. The programme is ready, I just struggle a bit with placing the toe in the second part of the boulder, so I must make up another small hack. I keep trying and after two hours I'm finally up.

Euphoric, I run uphill to Perný Den 8B, I dry the first hold with a sock and try to flash it. Well, that was a bit naive... I try it several more times and despite the soaked initial part I manage to slap a ledge. Then it starts raining, which puts an end to my hopes, so I look around a bit and get back home for training.

čtvrtek 25. ledna 2018

Barevný Svět

V práci naděláno, takže si beru volno a frčím se vyvětrat na Petrohrad. Chci okouknout Knocking On Heavens Door 8C (8B+?), ale ten je beznadějně mokrý. Sázím tedy kartu na Větrnou Hůrku a Barevný Svět za 8B+. Velmi pomalu se prokousávám jednotlivými kroky a po téměř dvou hodinách je jasno a dávám ostré pokusy, stále se zlepšuji a zlepšuji, ale přelez mi těsně uniká, tak snad brzy zpět. Teď mě ale o víkendu čeká repre soustředění.

Barevný Svět 8B+


There's not much to do at work these days so I take a day off to get some fresh air at Petrohrad. The plan is to try Knocking On Heavens Door 8C (8B+?) but it's totally soaked. So I go to Větrná hůrka and Barevný Svět 8B+ instead. It takes me some time until I get through the moves but after almost two hours I can start the serious attempts. It gets better and better but I still can't finish. I hope to come back soon, but first I'll have to go to the representation training session at weekend.

pondělí 22. ledna 2018

10 boy BRNO - 12 374 bodů

Ve čtvrtek nastal čas druhého letošního desetiboje, tentokrát v Brně na Hudy stěně. Kluci mučidla skvěle připravili, byla tam i pěkná přednáška od Ivči Vejmolové a kruté finále, škoda jen, že nebylo tolik diváků/závodníků, kde jste byli, Brňáci? 


Desetiboj probíhal v trochu vyšším tempu než v Ostravě a celkově se dá konstatovat, že borci z Ostravy roznesli borce z Brna na kopytech, zvítězil "Pražák" Richard Pařil s 6 840 body, druhý byl Kryštof Lebeda a na třetím místě ukázala Verča Šimková, že campus není jen záležitost pro chalany.

Z pohledu otců zakladatelů se jednalo o rekordní meeting, já jsem si posunul hranici na 12 374 bodů, Štěpán skončil těsně pod 11 000 body a Adam dal 10 600 bodů, což pro nás všechny znamenalo osobní rekordy! Já jsem se cítil velmi dobře především na začátku desetiboje a v některých disciplínách jsem vylepšil rekordní maxima, což na druhou stranu vedlo k lehkému zatuhnutí na konci.


Další skvělá akce plná síly, motivace a lidí naladěných na stejnou notu, to mě baví, to mě nabíjí! Díky!


On Thursday the time has come for the second decathlon of this year, this time at the Hudy gym in Brno. It was all very well prepared, there was a good lecture by Ivča Vejmolová and a cruel final. Just the audience could have been bigger - where have you been, people from Brno?

The pace of this decathlon was a bit quicker than in Ostrava, and the guys from Ostrava came down on the guys from Brno as a ton of bricks. The winner was Richard Pařil from Prague with 6 840 points. Kryštof Lebeda was second and the third was Verča Šimková, showing that campus isn't just the guys' business. As for its founding fathers, this was a record meeting: I gained 12 374 points, Štěpán almost hit the limit of 11 000 points and Adam got about 10 600 points, so it was a personal record for all the three of us! I felt very good at the beginning, making new records in several disciplines, on the other hand it led to a slight slowing down towards the end.

Another great event full of power, motivation and people sharing the same passion. I love this, it keeps me going. Thanks a lot!