Kolotoč se roztočil minulý týden a podruhé se otočil teď o víkendu v Pardubickém Ideonu. Kvalifikačním kolem procházím s výsledkem 7 topů na 19 pokusů a 1.místem, nejvíce potrápí koutek a kolmáč (viz foto), přece jen je celkem vedro a struktury nedrží, jak mají.
Kvalifikační slab
Finále je v komornějším duchu a už v izolaci tušíme, že stavěči si pro nás připravili těžké oříšky k rozlousknutí. V prvním kolmáči mi chvíli trvá, než se zkoordinuji a dostanu se do zóny, pak je potřeba zabaletit a protlačit strukturu, vždy mi sklouzne noha, ale to je spíš důsledek mé neohebnosti než problém lezečky.
Finále 1
Dvojka je čistě o síle přes super chyt ze série Tokyo2020. Vím, že musím dát, naštěstí tady není moc co řešit: levá - pravá, seno - sláma a jsem prvním pokusem v Topu. Je to nejlehčí finálový boulder a jsem trochu překvapený, že se to více nelezlo.
Finále 2
To ve trojce se musí zabrat mnohem víc, prvním pokusem se proplavu pod Top a tomu jen zamávám a chvíli pak trvá, než se zase nadechnu. Druhým pokusem se snažím mágovat, jak to jde, a doletím do Topu, euforie, super pocit.
Finále 3
Poslední boulder není nijak zvlášť těžký, chce to jen přijít na všechny finesy, náskok, koutek a pohlídat si Top, ne silou, ale technikou. Sice boulder lezu asi minutu, ale z první je Top.
Finále 4
Celkem mám tedy výsledek 3T4P a tentokrát pohodové první místo! Druhý je Chválič a za ním Štěpán s jedním Topem, další Top už přidal jen Honza Novák, který ho jako jediný vylezl na jedničce, a zbytek se rval už jen o zóny. Z mého pohledu dobré finále, nemusel jsem se zbytečně nervovat, ale muselo se i pořádně zabrat, takže mělo smysl tu být. I když... nebyla by lepší příprava na nadcházející svěťáky tady https://www.facebook.com/StudioBlocMasters/?fref=ts ? Je potřeba neustále dokazovat, že sem schopný nominovat se do repre?
The competition marathon started last week and the second run was this weekend in the Ideon in Pardubice. I get through the qualification with 7 tops in 19 attempts and the 1st place. The greatest challenge is the dihedral and the vertical (see the photo) - it's quite hot and I cannot keep on the structures.
The final is more intimate and while waiting in the isolation we have a premonition that the boulders prepared by the builders will be tough nuts to crack. In the first vertical it takes me a while to get coordinated and reach the zone, after that I need to get over the structure and my foot keeps slipping but it seems that the problem is my poor flexibility, not the shoe.
Number two is a pure power boulder, with a cool hold from the Tokyo2020 set. I know I just have to climb this one, fortunately there's nothing to worry about and I reach the top at the first attempt - it's the easiest final boulder and I'm a bit surprised there weren't more finishers.
The third boulder, on the other hand, requires much more effort, in the first attempt I get under the top just to smile and wave to it and it takes a while until I catch my breath again. During the second attempt I chalk as much as I can and I almost fly to the top. I'm euphoric, this feels so good!
The last boulder isn't that hard, I just need to figure out few tricks - a start, a dihedral and then one just needs to watch the top and use technique instead of muscles. Even though it takes a minute or so, I have the top at the first attempt.
In total my result is 3T4P and an easy win! Chválič is second and Štěpán is third with one top. Honza Novák had the only other top, the rest of the finalists were just going for the zones. From my point of view it was a good final. I had no need to feel nervous but I also had to make effort so it was definitely worth being here. Although... wouldn't it be better to get prepared for the upcoming World Cups here https://www.facebook.com/StudioBlocMasters/?fref=ts ? Is it really necessary to constantly prove that I am able to qualify for the representation?
The competition marathon started last week and the second run was this weekend in the Ideon in Pardubice. I get through the qualification with 7 tops in 19 attempts and the 1st place. The greatest challenge is the dihedral and the vertical (see the photo) - it's quite hot and I cannot keep on the structures.
The final is more intimate and while waiting in the isolation we have a premonition that the boulders prepared by the builders will be tough nuts to crack. In the first vertical it takes me a while to get coordinated and reach the zone, after that I need to get over the structure and my foot keeps slipping but it seems that the problem is my poor flexibility, not the shoe.
Number two is a pure power boulder, with a cool hold from the Tokyo2020 set. I know I just have to climb this one, fortunately there's nothing to worry about and I reach the top at the first attempt - it's the easiest final boulder and I'm a bit surprised there weren't more finishers.
The third boulder, on the other hand, requires much more effort, in the first attempt I get under the top just to smile and wave to it and it takes a while until I catch my breath again. During the second attempt I chalk as much as I can and I almost fly to the top. I'm euphoric, this feels so good!
The last boulder isn't that hard, I just need to figure out few tricks - a start, a dihedral and then one just needs to watch the top and use technique instead of muscles. Even though it takes a minute or so, I have the top at the first attempt.
In total my result is 3T4P and an easy win! Chválič is second and Štěpán is third with one top. Honza Novák had the only other top, the rest of the finalists were just going for the zones. From my point of view it was a good final. I had no need to feel nervous but I also had to make effort so it was definitely worth being here. Although... wouldn't it be better to get prepared for the upcoming World Cups here https://www.facebook.com/StudioBlocMasters/?fref=ts ? Is it really necessary to constantly prove that I am able to qualify for the representation?
5 komentářů:
Jo všichni víme, že nic dokazovat nemusíš a automatickou nominaci jsi měl mít už dávno. Dovolil bych si nesouhlasit se 4 boulderem, tam čim víc síly, tím lepší, jsem se sotva držel záverečných řezek a nedovedu si představit zvednout nohu, chtělo to větší převahu, samozřejmě v tvým podání to vypadá lehce všechno, ale je otázka jestli je dobrý aby 5. finalista měl jen dvě zóny, to je na stavěčích, za mě ne.
automatická nominace tady měla být pro tebe už dávno...nevidim do problematiky, ale z mýho pohledu mi to přijde jak kdyby tě Marťas využívali k tomu aby ukázali ostatním, že jde vlastně lézt všechno...samozřejmě silou...a že občas i ta flexibilita je bonus :-D Btw přeci bys nechtěl vyhrávat ještě někde jinde...třeba na Bloc masters :-D
Rozhodně ho nevyužíváme abychom někomu ukazovali co jde a co nejde vylézt. Postavili jsme to težší, ale lezitelné. Určitě ani mě netěší, že pátý finalista měl jen dvě zóny a někteří žádnou, ale pak je otázka, jak má vypadat úroveň ČP-nominačních závodů. Aby si lidi zalezli nebo aby byli schopni něco předvést na svěťáku?Stavět to lehké a koukat jestli náhodou prvním třem nešmekne noha na nástupu?
Štěpo a náhodou v tom posledním jsi tam visel celkem dlouho a proběh po golfu tam a zpátky tak 2x. Škoda že tě ta koza netrkla,ale i o tom jsou závody.
Koza mě netrkla, pač jsem si myslel, že tam nedošáhnu, chtělo to mít víc síly a být tam více v klidu, pak by asi myšlenky mohly přijít jiný.
S Bafikem souhlas, nominace měla být už dávno, nechápu proč ČHS tak jedná.
Souhlas s Dejvem, je to těžký, brácha urve vše silový, kdyby to bylo těžší, tak my si neškrtnem vůbec, nemůžem se s ním měřit je jinde. Svěťáková kvalda to mohla být, jen mě překvalilo, že k topu to většinou těžklo ještě více, holt máme být silnější, je o trochu arogantní tvrzení vůči ostatním finalistům. Najít zlatou střední cestu pro všechny je asi nadlidský úkol...
Myslím, že je lepší, pokud jsou bouldery těžší. Pokud se bojuje v každém kroku a postupně se lezci dostávají výš a výš, tak to baví diváky i když se netopuje a pro nás to je motivace se zlepšovat. Byl to nominační závod a kvalifikační bouldery na SP jsou ještě o level jinde.
Trend na svěťácích je taky takovej, je problém do zóny a pak další problém do Topu, což je jako vždy občas výhoda a občas nevýhoda.
Pak je otázka kolik má být finalistů, protože rozdíly jsou veliký. Kdyby nás v Pardubicích lezlo ve finále 6 bylo by to ok.
Okomentovat