Bouldry se mi dnes moc líbily, silovky, lišty i jeden technický. Mně se podařilo přelézt hned ten první, skok na začátku a pak už "lehce" do konce. Ve dvojce jsem to trošku nedomyslel a skončil chyt pod topem. Ve trojce, to byl ten technický, se mi s docela malým překvapením hezky stálo na těch řezkách, takže modré vampiry se zdají být parádní, Jíťo. Nicméně top byl pro mě pořád dost daleko (i když jsem byl zase jen chyt pod topem), vlastně byl daleko skoro pro všechny až na Japonce Tsukuru Horiho. Čtvrtý bouldr byl ten nejhezčí, silové kroky po relativně dobrých chytech a oblinách. Na program přicházím hned prvním pokusem, pak si dám ještě jeden a jsem chyt pod topem, trošku zaváhám a jsem zase dole. Dalším pokusem už tam ani nedolezu. Poslední bouldr byl taky dobrý. Skok do madla, technicky se vytetelit a postavit se na madlu a pak pomocí struktury udělat poslední krok do topu. Ten se pro mě znovu stal trošku záhadou, i když posledním pokusem jsem byl hodně blízko. Takže výsledek žádný zázračný - 47.místo.
Áda to pokosil skoro všechno kromě zmiňované trojky, takže se v pohodě z druhého místa dostal do semifinále. Honza s Ondrou přelezli poslední pátý bouldr, kde využili trošky té délky a v konečném hodnocení na tom byli díky pokusům Honza 35. a Ondra 37. Škoda, že nedali tu jedničku, která taky šla, protože pak by to mohlo stačit i na to semifinále.
No, pět minut na bouldr je fakt málo, poslední dobou mi nějak nejdou onsighty, možná jsem se trošku zvelebil ze skal, ale kdyby byla větší síla, tak by nebylo, co řešit. Každopádně jsem si závod užil a už se těším na další, co mám v plánu - na Mnichov.
After a long break Martin tried the World Cup in bouldering again. This event took place in Wien on Friday and Saturday. The overall number of male competitors was 80. The qualification was climbed from those with the best ranking down to those with the lowest one.
Martin enjoyed the boulders a lot. They were strenghth-requiring, edges and even a technical one. Martin climbed the first one, that began with a jump, at the second he ended one hold under the top. The third boulder contained some sharp footholds, which Martin, however, didn't mind because he had good shoes. Again he got to the one but last hold. The only one who got to the top of this boulder was a Japanese climber Tsukura Hori. The fourth boulder was the most beautiful one, with the moves requiring strength. Martin found the strategy at the first attempt and at the second attempt he found himself at one but last hold but after a moment of hesitation he fell down. The last boulder had a mysterious ending. Although MArtin got very close to the top, still he couldn't reach it. In all he was 47th. Other Czech participants were a bit better. The best was Adam who passed to the semifinal.
Žádné komentáře:
Okomentovat