Můj úkol byl jasný, zkusit přelézt 6. a 7. délku, 8b+ a 8c. Stoupa už tam měl fixy z minulé návštěvy takže jsme se nemuseli drbat s těmi lehčími, rozbitými délkami a pěkně si dodžimarovat asi do 100metrů a lézt. Nebo pěkně... on ten džimaring taky není žádná sranda! Ruce mě z toho bolely ještě několik dní po odjezdu.
Nahoře zjišťujeme, že v prvních metrech 8b+ka jsou chyty docela mokré, tak na to serem a jdeme dál na mezištand. Taky jsme zjistili, že ty chyty jsou mokré asi pořád, možná v zimě ne, takže to chce zakousnout se a rychle přeběhnout nejtěžší úsek této délky. Z mezištandu se navazuju na lano a konečně se leze. Snažím se prodrat od expresky k expresce asi 30 metrů dlouhým traverzem pod největším převisem Alp. Docela se mi to i daří a asi po dvouhodince jsem na dalším štandu, ale úplně vyřízenej. Jsou tady docela odlezy a když spadnu, tak mi nezbývá nic jiného, než si to pěkně dodžimarovat. Tadyten úsek je tak za 9+, ale na druhou stranu pěkně morálový, s jedním tak desetimetrovým odlezem. Stoupa jde za mnou a já mu říkám, že na další délku už dneska síla není, a tak jdeme dolů. Přitom nás provází hudba docela ostré bouřky, takže rychle dolu. Když si po asi 10 hodinách stoupnu na zem, dostaví se obrovská úleva, jak pro celé tělo, tak pro mysl.
Druhý den se odehrává v podobném duchu. Sluníčko nás budí v osm hodin. Nasnídáme se a jde se do skal. Už vím co a jak, takže všechno jde o něco rychleji než včera a tak po dvou hodinkách sedíme oba pod nejtěžší délkou. Takže zase obouvám lezečky a jdu na to. Cesta zde ještě lehce traverzuje doprava a pak jde přes malé převísky nahoru.
Pomalu se deru nahoru, všechny kroky mi zatím relativně jdou, spíš mám problém s nacházením chytů, protože mága tu moc není, spíš vůbec. Dolézám na hranu druhého převisu, k předposlední presce délky. A tady nastává problém. Asi na hodinu se tady cyklím a pořád ne a ne nalézt do kolmého. Pořád ne a ne najít tu schovanou dvouprstovou dírku. Pomalu už boj vzdávám, navíc jsem už pěkně unavený. V jednom z posledních nálezů však konečně nacházím dvouprstovou dírku. Odsud je ještě asi osmimetrový odlez k řetězu a dvakrát si odskočím ještě dolů, což se moc líbí Peťanovi. Napotřetí konečně dolézám ke štandu, zakládám pár smyček, kotvím fix a hurá dolů. To chvilku trvá, protože na mě už Stoupa nevidí a ani se moc neslyšíme. Stoupa si pak ještě prochází 9+kový úsek a končíme.
Třetí den je na programu rest day, takže se poflakujeme. Já se vydávám na procházku k chatě Locatelli a užívám si nádherného prostředí.
Poslední den vstáváme o něco dřív, protože na večer je naplánovaný odjezd domů. Všechno už jde jako po másle, já zkouším 8céčkovou délku a na dva odsedy ji přelézám. Stoupa si do toho taky ještě nalézá a kroky mu relativně jdou. Pak se jde všechno rušit, což nám trvá do třetí hodiny odpolední. Balíme věci, ješte teda čekáme asi do osmi, než odjedou výběrčí na parkovišti, a jede se dom.
Pro mě to byla obrovská zkušenost a docela se mi to líbilo. Určitě bych se někdy chtěl na Pana Aromu vrátit a dolézt to. Myslím si, že by to mohlo pustit, ale ne během tří lezeckých dní, ale během dvou týdnů třeba. Upřímně, myslel jsem, že všechno okolo vysokohorského lezení bude snažší, jednodušší, ale opak je pravdou.
Fotky - By Patrik Pompe
At the end of July, 20-24.7., Martin enjoyed the opportunity to try climbing on rocks in the Alps, which he did with his friends Stoupa, Peťan, who documented the climbing, and Patrik. After a brief piece pf instruction from Stoupa they began to climb.
Martin's goal was to climb 6th and &th pitch, 8b+ and 8c. As Stoupa has been there before and prepared the route, they could start at the height of about 100 meters, though getting there wasn't easy, either.
After slight problems with wet holds Martin finally tied up and started climbing over about 30-meter-long travers. He was doing well and after about an hour he reached the second belay station, though exhausted. This section is approximately 9+. Martin did not feel like climbing further today so they go back accompanied by coming storm.
The next day is similar, climbing goes better so they were soon under the most difficult pitch. Martin went up and nearly at the end of the pitch encountered a problem which took almost an hour to be solved. The last part has about 8 metres and Martin did it at the third attempt.
The third day was the rest day, so Martin took a walk to the Locatelli chalet.
On the last day Martin tried a pitch rated 8c and then they dismissed the bootie, packed and went home.
For Martin it was great experience and one day he would like to go back to Pan Aroma and finish the job.
Žádné komentáře:
Okomentovat