SP Mnichov - 17. místo, celkově 7. místo v roce 2016

Czech team

Poslední zastávka Světového poháru v boulderingu byla v Mnichově, symbolicky na olympijském stadionu v době, kdy se sportovní lezení dostalo jako sport na olympiádu. Loni se mi tu velmi dařilo, zalezl jsem si finále a skončil na druhém místě, profily mi tu vyhovují, a tak se na závod hodně těším. O oblíbenosti Mnichovského SP svědčí i fakt, že je přihlášen rekordní počet závodníků, a to 241 lezců.

Kvalifikace je v lehčím stylu, v jedničce dvakrát zaváhám v náskoku do topu, do třetice dávám. Dvojka je lehoučká a povinnost, třetí boulder povinná kolmice, Japonci přede mnou dávají na více pokusů, mně se daří OS a mám velkou radost. Další boulder je o skoku, který ukočíruju druhým pokusem, a poslední pětka zase slab, těsně před koncem limitu dolézám pod top, ale struktury mi jedou pod rukama a topu udělám jen pápá. Celkově dělené sedmé místo ve skupině a postup do semifinále, letos jsem byl v každém SP v semifinále, mám velkou radost.

 Kvali 1

  Kvali 2

  Kvali 3

  Kvali 4

 Kvali 5

Štěpánovi se také celkem daří, dává tři topy a končí na slušném 41. místě, Roman Kučera vybojuje dva topy a je 77. Odpoledne rest v kempu a navečer jedeme podpořit holky v jejich boji v kvalifikaci. Krásně leze Petra Růžičková, která dává všech pět topů na 10 pokusů, ale i takový výsledek stačí  "jenom" na 33. místo, semifinále bylo opět blízko. Danča Kotrbová a Eliška Vlčková dávají dva topy a končí na 55., respektive 61. místě, Karin Bílková s jedním topem je 71.

V sobotu dopoledne nás budí slunce a je výrazně tepleji než v pátek. Na rozlezovce se cítím skvěle, trénink byl v poslední době kvalitní a váha už je taky pomalu tam, kde má být. První kolmáč není žádná věda, ale dvakrát váhám a dávám na třetí pokus. Dvojka je silový začátek a průtlak do topu, začátkem procházím dobře, ale v průtlaku dvakrát padám, top byl kousíček. Trojka je jediný silový boulder, pro mě bohužel celkem lehký, a tak si tu moc bodů oproti ostatním nenahoním, i když dávám boulder na první pokus. Poslední boulder je opět kolmáč, balanc na strukturách a skok do topu. Bojuju s balancem a horkem, jednou se mi daří dolézt pod top, skáču, ale top není až tak dobrý jak si myslím, a jdu k zemi. Bouldery mi tentokrát nešly moc na ruku a končím na 17. místě, postup do finále byl dnes daleko. 

 Semi 1

  Semi 2

  Semi 3

 Semi 4

Záznam ze semifinále

V celkovém hodnocení Světového poháru jsem, při neúčasti na jednom závodu, se ziskem 214 bodů skončil na 7.místě, s čímž jsem super spokojený, cílem byl TOP TEN a sedmé místo je ještě výš! V porovnání se světem jsem na tom silově výborně, ale hodně ztrácím v technických a kolmých boulderech, na tom bude potřeba zapracovat. A přesně za měsíc nás čeká poslední velký závod tento rok a to Mistrovství světa v Paříži!

The last destination of the World Cup in bouldering was München, symbolically the Olympic stadium (at the time of sport climbing being included in the Olympic Games). Last year I was very successful here, getting to the final and ending up second, the local profiles suit me and I'm really looking forward to the competition. A record number of 241 climbers are participating this time, which is a proof of the München World Cup's popularity.

The qualification is rather easy. I finish the first boulder in three attempts because I hesitate twice at the jump to the top. Number two is so easy it's an obligation, and the third boulder is, as usual, a vertical. The Japanese who are climbing before me need more attempts, I do it OS, which makes me truly happy. The next boulder requires a jump, I climb it at the second attempt, and the last one is a slab – few seconds before the time limit is over I get under the top but I can't hold the structures so I can do nothing but say goodbye to the top. It's a 7th place in the group for me and I pass to the semifinal. This year I got to all the World Cups' semifinals, which I'm very happy about.

 

Štěpán does well, too, he ends up 41^st with three tops. Roman Kučera has a two top score and is 77^th. In the aftrenoon we take a rest in the camp and in the evening we go support the girls in their qualification battle. Petra Růžičková is very good, climbing all the 5 tops in 10 attempts, but even such a score makes her “just“ 33th, being very close to the semifinal. Danča Kotrbová and Eliška Vlčková have two tops and are 55th and 61st, Karin Bílková with one top is 71st.

On Saturday the sun wakes us up and it's much hotter than on Friday. I feel great during the warm up, the training has been very good lately and also my weight is nearly where it should be. The first vertical is no brainer but I hesitate twice so I climb it at the third attempt. Number two has a power start and then one needs to push into the top, the beginning is ok but I fall twice from the pushing part, the top was close. Number three is the only power boulder, unfortunately it's too easy so I don't get a headstart, even though I climb it at the first attempt. The last boulder is another vertical, with balancing on the structures and a jump to the top. I fight with the balance and the hot weather, once I get under the top but it's not as good as I expected and I go down. This time the boulders didn't suit me so much, I ended at the 17th place, far from the final.

In the total World Cup score I got (not participating in one round) 214 points and I ended 7^th, I'm satisfied. My goal was to be among the top ten, this is even better! Compared to the other climbers in the world I'm good in the power stuff but I lose a lot in technical and vertical boulders, I need to work on that. And in a month there'll be the last big competititon of this year – the World Championship in Paris!