Maltatal a Meiringen 2. místo!!

Minulou sobotu jsme s Kačenkou nastartovali Sharana, nabrali Štěpánovy a vyrazili do Maltatalu. V plánu je odpočinek, naladit se na blížící se svěťák a užít si kvalitních skal. V neděli objevujeme poměrně malou oblast a po rozlezu nalézám do prvního cíle výjezdu - Wrestling with an Aligator 8B. Ke svému překvapení procházím úvodními kroky a ve flešovém pokusu mě zastavují až vrata, která dostávám při doskočení v podstatě topového madla. V dalším pokusu chyby, ve třetím taky plno chyb, ale nějak se boulderem probíjím až na vrchol.

Wrestling with an Aligator 8B

Poté posunujeme matice o pár metrů vedle pod The Power of Goodbye 8B. Štěpán zkouší kroky, radí mi Fleš, dolézám do závěrečného dynama, to mi ale vystavuje stopku. Dalším pokusem dynamo trefím dobře a druhé béčko je v kapse.

The Power of Goodbye 8B

V pondělí mám naplánovanou krásnou převislou linii Bugeleisen 8B+. Ráno je celkem podmínka, počkám, než se Štěpán vrátí z Wrestlingu a razíme pod "žehličku". Pomalu se prokousávám ostrými lištami a nakonec mi k přelezu chybí velmi málo.

Bugeleisen 8B+

Nejlepší pokus v Bugeleisen 8B+

Následující dva dny jdu vždy ráno dát pár pokusů do Bugeleisenu, ale prsty mě nechtějí moc poslouchat, taky je musím šetřit na závod, a tak se budu muset na tenhle boulder ještě někdy vrátit. V úterý, po neúspěchu na Bugeleisen, si spravuji chuť na boulderu Air 8A+/B, který se mi podaří vylézt na třetí pokus. Jinak si užíváme prostředí Maltatalu, odpočíváme před závodem a pomalu přejíždíme do Meiringenu.

Air 8A+/B

 Maltatal

Ve čtvrtek odpoledne dojíždíme do kempu v Meiringenu, zajdeme na registraci závodníků a pomalu nás pohlcuje atmosféra světového poháru.

Zahajovací Ceremoniál

V kvalifikaci nastupuji celkem brzy, jako šestý. V prvním kolmáči toho moc nepředvedu, ve dvojce se nedostanu přes špatný stisk a trojka je peklo. Dostávám se trošku do deprese, zatím žádný top ani zóna. Zbylé dva bouldery jsou v mírném a velkém převisu, naštěstí se mi je daří oba na druhý pokus přelézt. S výkonem jsem celkem spokojený, pořadím se v průběhu kvalifikace pomalu dostávám níž a níž, naštěstí se zastavím na 10. místě, tedy posledním postupovém. Uf, to byly nervy.

Dvojka a pekelnej stisk

 Silová pětka

Zbytek českých závodníků se s bouldery pere, seč může, pěkně zaleze hlavně Štěpán, kterému chybí kousek k semifinále – 25. - 26. místo, a Domča Dupalová 41. - 42. místo. Výsledky dalších Čechů - Petra Růžičková 49. - 50. místo, Eliška Vlčková 55. - 56. místo (Celkem 59 závodnic), Olin Klapal 73. - 74. místo, Roman Kučera 78. místo (Celkem 84 závodníků).

Semifinále se odehrává v podobném duchu jako kvalifikace. Dva kolmáče, jeden celkem lehký, který dávám na druhý pokus, a v jednom se sotva odlepím ze startovních chytů, ale naštěstí se mi jednou podaří udělat první krok a mám zónu. Poslední boulder je silovka, tu správně přečtu druhým pokusem a mám druhý top. Jako klíčový boulder se pro mě nakonec ukazuje jednička, kde se mi nakonec jako jednomu ze dvou závodníků daří dolézt do zóny, což se nakonec ukazuje jako rozhodující pro postup do finále! Podobný zápis jako já (2t4p) má dalších 5 borců, ale právě díky zóně na jedničce mám jako jediný 4 zóny a to mě posouvá do dalšího kola. Nervy to byly až do konce semifinále, kdy plno favoritů pohořelo, pro mě veliká radost, štěstí a další finále! 

 První semi a cheety

Silovka na čtyřce

Odpočinek, masáž od Kačky, Kabáti, dobré jídlo a zpět do izolace. Cítím se poměrně dobře, postup přebíjí únavu, těším se, motivace je velká, teď už můžu dopadnout jenom lépe. Finále se odehrává v pěkné atmosféře, v jedničce toho moc nepředvedu, zato silovou dvojku dávám jako jediný. Trojka je celkem lehký kolmáč, který dávají všichni. Čtyřka nakonec rozhodne o vítězi závodu. V prvním pokusu se natáhnu do zóny, na chvíli na strukturu přiložím ruku, chyt nepoužívám a lezu dál. V domnění, že mám zónu v kapse, jí už nevěnuji pozornost a snažím se dostat do topu bez její pomoci, v jednom pokusu se už blížím topu na dostřel, ale nedávám. Rubtsov získává v boulderu zónu a díky tomu vyhrává. Já končím na druhém místě, a třetí je Jorg Verhoeven. Druhé místo je pro mě obrovským úspěchem a doteď vstřebávám pocity ze závodu. Stálo při mně hodně štěstí, které je ve světovém lezení zapotřebí. 

 

 Finále by Sytse van Slooten

Stupně vítězů

Všem moc děkuji za podporu, je pěkné, kolik lidí mi drží palce a přeje úspěch! Díky těm, co byli osobně na místě, a mojí Kačce za velkou podporu na závodě a tréninku. Zítra odlet do Japonska na druhý závod, poleze se opět od nuly, konkurence je obrovská a je stále potřeba stát nohama na zemi, ale už teď se těším. Je krásné být součástí toho kolotoče!

Finále

Last Sunday Kačka and me picked up Štěpán and his girlfriend and set off to Maltatal. The plan was to rest and get in the mood before the World Cup and also to enjoy some good rocks. On Sunday we discovered a small area and after the warm up I started climbing my first boulder - Wrestling with an Aligator 8B. Surprisingly I get over the first moves and it is the jump into a top bucket that stops me. During the second and third attempt I'm making a lot of mistakes but finally I get to the top somehow.

After that we move the pads under The Power of Goodbye 8B. Štěpán tries the moves and tells me to flash it. I get into the final dyno but it stops me and I need a one more attempt to get it right. Another B for me.

On Monday I plan to climb a nice overhanging line Bugeleisen 8B+. The conditions are good in the morning so once Štěpán returns from Wrestling, we can start. I proceed slowly and I'm really close to finishing it.

I spend the following two days trying to climb Bugeleisen but I need to spare my fingers for the competition, so this boulder stays unconquered and I need to come back in future. So I compensate my failure with Air 8A+/B, which I finish at the third attempt.

On Thursday afternoon we come to the camp in Meiringen and after the registration we get fully absorbed in the atmosphere of the World Cup.

I start the qualification quite soon, I've got number 6. I'm not doing very well in the first boulder, at the second I fail due to a bad grip and number three is a pure hell. I'm getting a bit depressed - so far no top and no zone. The remaining two boulders are overhanging and fortunately I climb both of them at the second attempt. I'm quite satisfied with my performance even though regarding the score I'm getting lower and lower as the qualification proceeds. Luckily, I end up 10^{th -} which is the last position from which one can advance to the next round.

The rest of the Czech competitors do their best to deal with the boulders, Štěpán climbs really well and he almost gets to the semifinal (25th- 26th place), Domča Dupalová is 41th - 42th. The results of the others are as follows: Petra Růžičková 49th – 50th place, Eliška Vlčková 55th – 56th place (from 59 women), Olin Klapal 73th – 74th place, Roman Kučera 78th place (from 84 male competitors).

The semifinal is very similar to the qualification. There are two vertical boulders, one of them quite easy – I finished at the second attempt – and the other one, where I barely get over the first few holds but luckily I manage to do the first move and thus get in the zone. The last boulder requires lots of strength and I reach my second top. Eventually the first boulder is crucial – I am one of the two competitors who reached the zone, which gets me to the final! Other 5 guys have similar score as me (2t4p) but thanks to the zone in the boulder number one I am the only one who has four zones. It was a thrill, many promising climbers failed. I am super happy.

After some rest, listening to music and a massage I return to the isolation. I feel quite good, my enthusiasm from the previous success is stronger than fatigue, I'm looking forward to the competition and am highly motivated – now it can only be better and better. In the first boulder my performance isn't so great but I am the only person that deals with the second boulder successfully. Number three is an easy vertical which everyone finishes. And number four is the one that decides it all. During the first attempt I reach the zone, putting my hand on the structure for a moment. I take the zone for granted so I try to go for the top without it, and once I'm really close to the top but can't finish. Rubtsov gets the zone and wins, I am second and Jorg Verhoeven is third. It is a huge success for me and I'm still processing the whole experience. I was really lucky.

Thanks to everybody for their support, it's great how many people keep their fingers crossed for me and wish me success. Thanks to everyone who was there and to my Kačka for her support during the training and the competition itself. Tomorrow we fly to Japan, we'll start from the zero again and it's necessary to stay realistic as the competition is huge but I'm already looking forward to it. It's amazing to be a part of it!