Minulou sobotu jsme s
Kačenkou nastartovali Sharana, nabrali Štěpánovy a vyrazili do
Maltatalu. V plánu je odpočinek, naladit se na blížící se
svěťák a užít si kvalitních skal. V neděli objevujeme poměrně
malou oblast a po rozlezu nalézám do prvního cíle výjezdu -
Wrestling with an Aligator 8B. Ke svému překvapení
procházím úvodními kroky a ve flešovém pokusu mě zastavují až
vrata, která dostávám při doskočení v podstatě topového
madla. V dalším pokusu chyby, ve třetím taky plno chyb, ale nějak
se boulderem probíjím až na vrchol.
Wrestling with an Aligator 8B
Poté posunujeme matice o pár
metrů vedle pod The Power of Goodbye 8B. Štěpán zkouší
kroky, radí mi Fleš, dolézám do závěrečného dynama, to mi ale
vystavuje stopku. Dalším pokusem dynamo trefím dobře a druhé
béčko je v kapse.
The Power of Goodbye 8B
V pondělí mám naplánovanou
krásnou převislou linii Bugeleisen 8B+. Ráno je celkem
podmínka, počkám, než se Štěpán vrátí z Wrestlingu a razíme
pod "žehličku". Pomalu se prokousávám ostrými lištami
a nakonec mi k přelezu chybí velmi málo.
Bugeleisen 8B+
Nejlepší pokus v Bugeleisen 8B+
Následující dva dny jdu
vždy ráno dát pár pokusů do Bugeleisenu, ale prsty mě nechtějí
moc poslouchat, taky je musím šetřit na závod, a tak se budu
muset na tenhle boulder ještě někdy vrátit. V úterý, po
neúspěchu na Bugeleisen, si spravuji chuť na boulderu Air
8A+/B, který se mi podaří vylézt na třetí pokus. Jinak si
užíváme prostředí Maltatalu, odpočíváme před závodem a
pomalu přejíždíme do Meiringenu.
Air 8A+/B
Maltatal
Ve čtvrtek odpoledne
dojíždíme do kempu v Meiringenu, zajdeme na registraci závodníků
a pomalu nás pohlcuje atmosféra světového poháru.
Zahajovací Ceremoniál
V kvalifikaci nastupuji celkem
brzy, jako šestý. V prvním kolmáči toho moc nepředvedu, ve
dvojce se nedostanu přes špatný stisk a trojka je peklo. Dostávám
se trošku do deprese, zatím žádný top ani zóna. Zbylé dva
bouldery jsou v mírném a velkém převisu, naštěstí se mi je
daří oba na druhý pokus přelézt. S výkonem jsem celkem
spokojený, pořadím se v průběhu kvalifikace pomalu dostávám
níž a níž, naštěstí se zastavím na 10. místě, tedy
posledním postupovém. Uf, to byly nervy.
Dvojka a pekelnej stisk
Silová pětka
Zbytek českých závodníků
se s bouldery pere, seč může, pěkně zaleze hlavně Štěpán,
kterému chybí kousek k semifinále – 25. - 26. místo, a Domča
Dupalová 41. - 42. místo. Výsledky dalších Čechů - Petra
Růžičková 49. - 50. místo, Eliška Vlčková 55. - 56. místo
(Celkem 59 závodnic), Olin Klapal 73. - 74. místo, Roman Kučera
78. místo (Celkem 84 závodníků).
Semifinále
se odehrává v podobném duchu jako kvalifikace. Dva kolmáče,
jeden celkem lehký, který dávám na druhý pokus, a v jednom se
sotva odlepím ze startovních chytů, ale naštěstí se mi jednou
podaří udělat první krok a mám zónu. Poslední boulder je
silovka, tu správně přečtu druhým pokusem a mám druhý top.
Jako klíčový boulder se pro mě nakonec ukazuje jednička, kde se
mi nakonec jako jednomu ze dvou závodníků daří dolézt do zóny,
což se nakonec ukazuje jako rozhodující pro postup do finále!
Podobný zápis jako já (2t4p) má dalších 5 borců, ale právě
díky zóně na jedničce mám jako jediný 4 zóny a to mě posouvá
do dalšího kola. Nervy to byly až do konce semifinále, kdy plno
favoritů pohořelo, pro mě veliká radost, štěstí a další
finále!
První semi a cheety
Silovka na čtyřce
Odpočinek, masáž od Kačky,
Kabáti, dobré jídlo a zpět do izolace. Cítím se poměrně
dobře, postup přebíjí únavu, těším se, motivace je velká,
teď už můžu dopadnout jenom lépe. Finále se odehrává v pěkné
atmosféře, v jedničce toho moc nepředvedu, zato silovou dvojku
dávám jako jediný. Trojka je celkem lehký kolmáč, který dávají
všichni. Čtyřka nakonec rozhodne o vítězi závodu. V prvním
pokusu se natáhnu do zóny, na chvíli na strukturu přiložím
ruku, chyt nepoužívám a lezu dál. V domnění, že mám zónu v
kapse, jí už nevěnuji pozornost a snažím se dostat do topu bez
její pomoci, v jednom pokusu se už blížím topu na dostřel, ale
nedávám. Rubtsov získává v boulderu zónu a díky tomu vyhrává.
Já končím na druhém místě, a třetí je
Jorg Verhoeven. Druhé místo je pro mě obrovským úspěchem a
doteď vstřebávám pocity ze závodu. Stálo při mně hodně
štěstí, které je ve světovém lezení zapotřebí.
Finále by Sytse van Slooten
Stupně vítězů
Všem moc děkuji za podporu,
je pěkné, kolik lidí mi drží palce a přeje úspěch! Díky těm,
co byli osobně na místě, a mojí Kačce za velkou podporu na
závodě a tréninku. Zítra odlet do Japonska na druhý závod,
poleze se opět od nuly, konkurence je obrovská a je stále potřeba
stát nohama na zemi, ale už teď se těším. Je krásné být
součástí toho kolotoče!
Finále
Last
Sunday Kačka and
me picked up Štěpán and his
girlfriend and set off to Maltatal.
The plan was to rest and get in the mood before the World Cup and
also to enjoy some good rocks. On Sunday we
discovered a small area and after the warm up I started climbing my
first boulder - Wrestling with an Aligator 8B. Surprisingly I
get over the first moves and it is the jump into a top bucket that
stops me. During the second and third attempt I'm
making a lot of mistakes but finally I get to the top somehow.
After
that we move the pads under The Power of Goodbye 8B.
Štěpán tries the moves and tells me to flash
it. I get into the final dyno but it stops me and I need a one more
attempt to get it right. Another B for me.
On
Monday I plan to climb a nice overhanging
line Bugeleisen 8B+. The conditions
are good in the morning so once Štěpán returns
from Wrestling, we can start. I proceed
slowly and I'm really close to finishing it.
I spend
the following two days trying to climb Bugeleisen but
I need to spare my fingers for the competition, so this boulder stays
unconquered and I need to come back in future. So I compensate
my failure with
Air 8A+/B, which I finish at the third attempt.
On Thursday afternoon we
come to the camp in Meiringen and after the registration we get fully
absorbed in the atmosphere of the World Cup.
I start the qualification
quite soon, I've got number 6.
I'm not doing very well in the first boulder, at the second I fail
due to a bad grip and number three is a pure hell. I'm getting a bit
depressed - so far no top and no zone. The
remaining two boulders are overhanging and fortunately I climb both
of them at the
second attempt. I'm quite satisfied with
my performance even though regarding the
score I'm
getting lower and lower as the
qualification proceeds. Luckily, I end up 10th
- which
is the last position from
which one can advance to the next round.
The rest of the Czech
competitors do their best to deal with the boulders, Štěpán climbs
really well and he almost gets to the semifinal (25th- 26th place),
Domča Dupalová is 41th - 42th. The results of the others are as
follows: Petra Růžičková 49th – 50th place, Eliška Vlčková
55th – 56th place (from 59 women), Olin Klapal 73th – 74th place,
Roman Kučera 78th place (from 84 male competitors).
The
semifinal is very similar to the qualification. There are two
vertical boulders, one of them quite easy – I finished at the
second attempt – and the other one, where I barely get over the
first few holds but luckily I manage to do the first move and thus
get in the zone. The
last boulder requires lots of strength and I reach my second
top. Eventually the first boulder is
crucial – I am one of the two competitors who reached the zone,
which gets me to the final! Other 5 guys have similar score as me
(2t4p) but thanks to the zone in the boulder number one I am the only
one who has four zones. It was a thrill, many promising climbers
failed. I am super happy.
After some rest, listening
to music and a massage I return to the isolation. I feel quite good,
my enthusiasm from the previous success is
stronger than fatigue, I'm
looking forward to the competition and am highly motivated – now
it can only be
better and better. In the first boulder my performance isn't so great
but I am the only person that deals with the second boulder
successfully. Number three is an easy vertical which
everyone finishes. And number four is the one that decides it
all. During the first attempt
I reach the zone, putting my hand on the structure for a moment. I
take the zone for granted so I
try to go for the
top without it, and
once I'm really close to the top
but can't finish. Rubtsov gets
the zone and wins, I am second
and Jorg Verhoeven is third. It
is a huge success for me and I'm still processing the whole
experience. I was really lucky.
Thanks
to everybody for
their support, it's great how many people keep their fingers crossed
for me and wish me success. Thanks to everyone who was there and to
my Kačka for her support during the
training and the competition itself. Tomorrow we fly to Japan, we'll
start from the zero again and it's necessary to stay realistic as the
competition is huge but I'm already looking forward to it. It's
amazing to be a part of it!
Parádní report a velká gratulace k druhému místu! Finále bylo super, první pokus na posledním bouldru nebylo moc vidět, tak jsem si říkal, že jsi asi zónu nekontroloval, ale teď po přečtení už vůbec nechápu proč to rozhodčí neuznali... Hodně štěstí na další závodě v Japonsku!
OdpovědětVymazatMara